Článek publikován se zpožděním, bojuju s výpadkem internetu. Ale i když je už o pár dní neaktuální, nechtěla jsem ho úplně vypustit 🙂
S další Ashleighinou dovolenou (tentokrát Turecko) jsem si opět o něco víc uvědomila, jak už ji nemohu ani cítit a jak se mi uleví, když tu ani ona, ani Nigel nejsou. Mám z nich prostě stažený žaludek. Štvou mě. Všechno, co ona dělá se svým životem, je podle mě špatně, a nemohu si pomoct než ji soudit, nebo spíš toužit ji napravit a trpět vědomím, že to nejde, že je to absurdní představa. Dokonce jsem se už (téměř) vzdala myšlenky dát jí někdy dárkem nějakou četbu od Lea Babauty nebo Francine Jay. Ale nemůžu si pomoct na to aspoň nemyslet, zvlášť, když v tom nejsem sama. Vidí to všichni, jen ona ne – a Nigel ji v tom samozřejmě bude podporovat, jelikož je to pro něj nesmírně výhodné. Měla bych se na to vykašlat, ale při trvalém soužití, kdy po mně den co den chce nějakou blbost, mi to jde těžko.
Tak jsme si alespoň ještě na ten týden odpočali. Pracovali jsme jen dokud bylo co důležitého dělat, takže jsme se nepřetrhli s dodržováním časů a dobře jsme spali (vstávat jen o hodinu později je pro mě prostě obrovský rozdíl), postupně jsem si zařizovali pokoj k obrazu aspoň trochu svému, donesla jsem si sem odkapávač na nádobí (snad mi na něj nepřijde), mám kyblík na to špinavé, v němž ho nosím dolů, ale když to jde, co nejvíc se toho snažím mýt tady – když je zrovna teplá voda.
Krom toho jsem si obarvila vlasy zpět na pořádnou červenou, po níž se mi stýskalo (Féria bude asi nadále mou oblíbenou značkou, chytá fantasticky), začala jsem konečně přechroustávat všechny uložené e-booky a opět s jejich pomocí brainstormovat nad tím vlastním, jednou nebo dvakrát jsme se vykoupali v bazénu (bohužel nám to víckrát nevyšlo), na víkend jsme si sem konečně pozvali mé milé Mauďátko, což bylo boží, a taky se nám samy od sebe zrušily další dvě práce, takže nám zbyla už jen čtvrteční Janice a páteční kancelář u Victorie. Ta kvanta volného času! Odpolední poklidné spánky či počítačování, hraní na nástroje, koukání na filmy či na Přátele a ohromné množství mazlení se s kočkami i s Daisy (ten čumák dole na fotce patří právě jí), to všechno pěkně v poklidu a příjemné atmosféře – alespoň dokud je pinda pryč. Až se dnes v noci vrátí, kdoví, jak to zase všechno bude.
