Cestovala jsem už do dostatečného množství zemí na to, abych věděla, že je dobré se vždycky před balením porozhlédnout po internetu a nespoléhat se jen na vlastní domněnky. Jednak je víc než praktické dopředu vědět, s jakým počasím máte počítat, dál je ale taky možné, že místa, která budete navštěvovat, mají specifická pravidla, co se týče oblékání. Například na Bali nesmíte do většiny chrámů s odhalenýma nohama, někde vadí i odhalená ramena. Tam sice celkem snadno koupíte sarong, kterým se zahalíte, ale ne vždycky je taková pomoc možná a proč si na každé dovolené rozšiřovat šatník, když možná všechno, co potřebujete, už dávno máte ve skříni?

Když jsme se rozhodli vydat do Egypta, bylo jasné, že budu muset prostudovat, jak striktní to tam bude s tím neodhalováním se, a chtěla jsem si i potvrdit svoje domněnky o vhodnosti a pohodlnosti dlouhého oblečení do horkého podnebí obecně. S pomocí několika článků z Pinterestu jsem si pak zabalila poměrně trefně, i když pár věcí bylo navíc a něco málo mi možná chybělo. A protože jsem milovník pakovacích seznamů a stará skleróza, tady je přehled všeho, co jsem využila a nevyužila a co by se bylo bývalo hodilo, plus nějaké užitečné tipy.

Určitě se to bude dát aplikovat i na jiné podobné země, nicméně berte na vědomí, že tohle je seznam spíš pro pohodovou dovolenou v hotelu s minimem externích výletů či aktivit v divočině 😉

Jediné místo, kde má v létě smysl být, je voda. Řeka, přesněji řečeno. Jsem vodákem už od malička, a krásné vzpomínky z vody patří k těm málo vzpomínkám, které vůbec ze svého raného života mám, takže tím víc si jich vážím. Když některý rok na vodu nejedu, přijde mi neúplný, a ani já si nepřipadám kompletní.

A tak mám fakt radost, že jsme se letos zvládli domluvit s panem M. a bráchou na třídenní Ohři a že to fakt klaplo.

Cestovatelské inspirace a cestovních hacků není nikdy dost. A tak jsem své uložené materiály opět sesumírovala do článku pro vás, ať z toho taky něco máte.

Víte o nějacích dalších skvělých článcích plných inspirace a rad? Budu ráda, když se podělíte, a nebo když dáte vědět, co jste četli a co vás zaujalo 🙂

Momentálně se hodně článků týká Londýna, protože je to prostě město, kde jsem nejčastěji, kde jsem byla už mockrát, a kde mám pořád tolik věcí na objevování, že nevím, co dřív! Asi by se hodilo tam na nějaký čas bydlet, hm?

Bon voyage!

Máme na zahradě strom, co se zbláznil – myslí si, že je jaro, a nasadil poupata. Navzdory tomu je třeba si přiznat fakt, že včera byl poslední listopadový den a – ač tomu vůbec nemůžu uvěřit – dneska začal prosinec.

Občas zkouším různé věci, různé hacky nebo výrobky, a málokdy si zaznamenám, jak to vlastně šlo. Jsem v tomhle hrozná. Zčásti je to asi proto, že jsem nikdy nechtěla mít takový ten blog plný recenzí (nebo spíš že nesnáším to slovo „recenze“), převážně je to ale spíš lenost a neschopnost dotahovat věci do konce.

Nejvíc je to vidět na faktu, že za celých asi patnáct let, co si barvím hlavu, jsem si nebyla schopná vést pořádný žurnál o tom, které barvy a značky jak fungují a které jsou tedy vlastně nejlepší. To znamená, že kdykoli potřebuju novou barvu, vlezu do drogerie a vezmu prostě to, co se mi zrovna líbí podle obalu či ceny, nebo co mi připadá povědomé 😀 Což je ostuda.

Abych k sobě nebyla nefér, nezapomínám na to pořád – třeba jsem už několikrát zmiňovala mýdlové ořechy, s nimiž jsem zatím spokojená, a ze starších témat jsou tu rozhodně vždycky recenze na věci od Lushe (chystá se další) a někdy i další důležité věci, které mi příjemně vylepšují život. Ale nejsem konzistentní a někdy se tak ohlédnu zpět za tím vším, co jsem už vyzkoušela a na co jsem přišla, a zlobím se na sebe, hlavně proto, že si toho půlku nepamatuju. A kdo chce pořád dělat stejné chyby?

Takže dneska si to zapíšu – zapíšu si, na co jsem přišla nebo co jsem se rozhodla vyzkoušet v posledních pár dnech.

Pokud jde o přeposílání zahraničních peněz domů, většina lidí opěvuje Transferwise a i já si přes ně plánovala poslat nějaký záchranný balíček pro budoucí pobyt v ČR – což určitě zase přijde. Pak se ke mně ovšem dostal mnohem výhodnější způsob a to až tak, že se o to musím podělit. Za tip všichni líbejme ruce Hance.

Na vysvětlenou: věc se má u mě tak, že momentálně nemám české  koruny prakticky žádné, naopak jsem lehce zadlužená mámě díky Brexitu, který mi stejně jako milionu dalších brito-expatů brutálně šlápl do rozpočtu a celkem mi znemožnil původní plán většinu uspořených liber proměnit. Čekala jsem, jako i všichni ostatní, jak se to vyvine, a v současnosti se to zkrátka má tak, že koruna prostě bude od dubna posilovat a pro nás expaty půjde kurz libry už totálně do háje.

Klíčová otázka, kterou si všichni už pár měsíců klademe, je samozřejmě „Půjde to pak zase někdy nahoru?“, k níž  ale nedostanete žádnou lepší odpověď, než že „to nikdo neví“ – z různých zdrojů jsem slyšela nadějné prohlášky, že tak za dva, tři roky, by to mohlo být zpátky, ale čem to zakládají, to vážně netuším, a ani po x dotazech do éteru jsem nedostala žádnou jednoznačnou odpověď. Někdo si je naprosto jistý, že se to zase vrátí, a podkládá to historickými souvislostmi, jiný se zase takovým názorům vysmívá a svatosvatě přísahá, že to naopak bude jedině ještě horší a že se budou všechny evropské kurzy srovnávat s eurem, až budou prakticky na stejné úrovni.

No, ani jedno, ani druhé, pro mě samozřejmě neřeší ten problém, co teď. Kdybych plánovala žít v UK, tak mi to může být u zadku a našetřené libry nechám býti librami. Jenže to já tak úplně neplánuju a vím, že se pravděpodobně doma zase na chvíli zastavím hned v příštím roce, kdy si pan M. předběžně plánuje tu odloženou Ameriku. Jestli bude nějaká práce nebo někam odfrčím sama, nemám ponětí, každopádně ale budu potřebovat nějaký polštář do začátku, i kdyby jen na to, abych měla z čeho vracet mámě.

O tom, které město máme v Británii nejradši, není vůbec pochyb. Brighton má duši, jiskru a neskutečně nabíjející atmosféru, a kdybychom bydleli o kapku blíž, byli bychom tam nejspíš každý víkend. Sníme o tom, že tam jednou budeme žít, i když víme, že bydlení tam není vůbec levné. Máme tam totiž pořád co dělat, co vidět a co si užívat, a myslím, že to město má beztak ještě mnohem víc k nabídnutí, než o čem vůbec víme, protože my se obvykle vracíme pořád dokolečka k těm věcem, co už známe a milujeme, a na další zkoumání vlastně ani nemáme čas 😀

Napadlo mě tedy sepsat takový seznam inspirace pro ty, kteří se do Brightonu či okolí chystají, případně přemýšlí, proč tam vůbec jezdit a co je tam k vidění. Napadne-li někoho něco dalšího, co jsem vynechala, směle přidávejte do komentářů, budu ráda za každý tip navíc 🙂

I’ve travelled for actually more than four years now, but the last four were the busiest. I flew planes many times, took coaches many times, sailed by boats and generally, even though I don’t quite fit into the mainstream perception of a travel bloger (as in constantly posting tons of „How-to“ posts with awesome advices and even more awesome photos), I kinda am one.

And I know there are tons of posts like this from all other fellow travellers, and I know that the best posts are the ones with more specific advices, but today I felt more like these general advices needed to be put on paper by me, too. There could probably be even more of them but I wanted to keep it short and readable.

I did post some more specific posts on this matter before but I think only in czech so plan to re-do them and translate. I am constantly learning and improving my flight routine, for example, so I feel like there is an article yet waiting to be posted on that topic. Maybe coming soon, who knows. Let me know your thoughts in comments.

Nějak těsně před odletem na Bali, když jsme řešili letenky, se ke mně dostal tenhle článek.

No, že na Bali není jen jeden český pár, to jsem věděla, a možná jsem od tohohle páru i četla pár vtipných a celkem užitečných článků, ale zrovna po tomhle konkrétním jsem pochopila, proč o nich po netu kolují ne vždycky pozitivní věci a proč někteří říkají, že by k nim nikdy nejeli.

Samozřejmě každému podle chuti, ale když jsem ten článek četla, tak jsem nabyla pocitu, že já bych tam taky nejela. Strašně totiž nemám ráda arogantní lidi a ten článek je napsanej tak arogantně a zčásti i lživě, že jsem se zařekla, že k němu po návratu schválně něco napíšu.

Když jsem před několika lety začala hltat všechny možné blogery minimalisty a jejich seznamy majetku, čítající třeba i pod 100 věcí, neuměla jsem si moc představit, že bych se k takovému číslu mohla taky dopracovat. Ani jsem si nebyla moc jistá, jestli bych vůbec chtěla.

Přece jenom já až takový minimalista v praxi nejsem. Sice mám ráda čistotu a pořádek, debordelizace je tak trochu má oblíbená zábava a meditace a mít příliš mnoho krámů mě vyčerpává, ale zároveň mám svoje věci většinou ráda a ne všeho se chci zbavit. Ne nutně.

Třeba takové knihy – jen to fikne, knihami se to nasčítá, i když jich nemám až tolik, a přitom dobře vím, že mnohé z nich si budu chtít číst znovu a znovu, a to v papírové podobě a bez ochoty chodit kvůli tomu do knihovny. Chci je mít po ruce a chci mít svou vlastní knihovničku. #potterhead, hehe

Nebo oblečení. Jistě, redukuji ho už několik let, ale v zásadě mám ráda rozmanitost a poměrně velkou možnost výběru, takže se nehodlám přehnaně omezovat.

Nicméně vždycky jsem si ty seznamy ráda četla a tak trochu snila o tom, že bych si takový taky mohla napsat. Takže si teď mnu ručičky z toho, že se mi naskytla příležitost.