Je to téměř rok, co jsem sepsala seznam svých momentálních zero/low-waste vychytávek. Od té doby jsem vyzkoušela docela dost nových věcí, něco se chytlo, něco úplně ne, ale snažit se žít low-waste je zkrátka proces. Ze dne na den neimplementujete samá zázračná řešení, která zachrání planetu i vaši peněženku, a i když je internet plný blogočlánků a videí tohohle typu, neexistuje univerzální seznam, podle nějž bychom mohli nakupovat všichni – každému funguje a vyhovuje něco jiného. A tak je holt třeba zkoušet. Ale aspoň to není nuda.

Článek není nijak sponzorován, používám pouze Skimlinks. A samozřejmě následuje trocha toho intimního obsahu, takže pokud na tohle nemáte náladu, přeskočte tenhle článek 🙂 Dík.

Už je to tak. Nejsem kalíšková. Nebyla jsem nikdy ani tampónová, prostě to pro mě nikdy nefungovalo, a zkoušet do sebe vkládat něco ještě většího mě tudíž naprosto nelákalo.

A tak jsem před pár lety zpozorněla, když se na trhu začaly objevovat menstruační kalhotky a začalo to vypadat, že by pro mě přece jenom mohlo existovat nějaké míň plastové, zdravější řešení než vložky (tehdy jsem ještě ani tak nehrotila ten odpad, spíš dopad na zdraví).

Jenže první, co vypadaly, že budou fakt fungovat, byly Thinx z Ameriky, a v době, kdy jsem na ně došla, jsme zrovna s panem M. měli nepříjemnou zkušenost s balíčkem z oné země a s clem, a mně se nechtělo k té poměrně vysoké ceně přidávat ještě poštovné a to clo, jehož výši mi nikdo nebyl s to říct, a kdovíjaké potenciální problémy, jako byly s tím předchozím balíčkem. A tak jsem se dlouho rozhoupávala a doufala, že se brzy něco obdobného objeví i v Anglii.

A vida, objevilo se Modibodi! Co se mi na nich líbilo?

Ježiš, jak já se na tohle těšila! Barák plný pomůcek, díky nimž významně omezujeme svou osobní spotřebu jednorázových plastů, obalů, kelímků, kosmetických a hygienických produktů, no prostě všeho.

Začalo to tak nějak nenápadně už před spoustou let, ale postupně se z toho vyvinula skoro vášeň. Jsme minimalisti v tom, že strašně rádi recyklujeme, upcyklujeme, renovujeme, znovu vracíme život věcem, na které se už zapomnělo nebo které chtěl někdo vyhodit, a minimalizujeme osobní dopad na přírodu ve všech možných směrech.

Ať už jde ale o veganství nebo o tohle, nejsme extrémisti, a tak nikdy nebudu mít blog nebo Instagram výhradně o veganství nebo o zero-waste. Nebudu in, no co se dá dělat. Mě prostě baví to všechno zkoušet a dělat malé krůčky, které jsem schopna dělat opakovaně, a možná že tam jednou dojdu a budu full vegan a full zero-waste. Ale to ještě rozhodně nějaký ten pátek potrvá.

Do Anglie už jezdíme šest let, ale vlastně teprve vloni jsme začali pořádně potkávat jiné Čechy a hlavně tedy au-páry, jako jsme byli my. Dokud si všechno musíte zjišťovat sami, jde to dost pomalu v porovnání s tím, jak se to může rozjet, když se přidá několik dalších šikovných hlav. A tak jsme hlavně během loňska nasbírali spoustu tipů, jak se dá na něčem významně ušetřit, nebo dokonce vyloženě vydělat, zejména několik zajímavých aplikací. A co bych to byla za blogerku, kdybych se o ně nepodělila 8)

Peníze máme rádi všichni, a i když jich možná máme dost a dokonce i když se jich nijak křečovitě nedržíme (v Anglii se snadno utrácí ;)), rádi vidíme, když se k nám vrací nebo když jich nemusíme vydat tolik.

Existuje spousta stránek nebo aplikací, které vám umožní šetřit na něčem, co si už teď kupujete, nebo vyzkoušet za zlomek ceny či zadarmo něco nového. Často dostanete nějaký bonus za registraci nebo za přivedení kamaráda nebo vám chodí různé nabídky a vouchery, občas je jejich hodnota až neuvěřitelná. Následující seznam jsou za poslední cca dva roky nasbírané aplikace či registrace u různých podniků, díky nimž jsme dostali příjemné bonusy.

Záměrně vynechávám věrnostní kartičky u kaváren jako například Starbucks, Costa, Nero a podobně. Ačkoli je taky využíváme, při jejich cenách se rozhodně nedá tvrdit, že bychom tímto způsobem něco šetřili. Pokud tam hodláte pravidelně chodit, tak si je rozhodně zařiďte, ale nerada bych tyto podniky nějak propagovala, ostatně zrovna ty to ani nepotřebují.

Milí sněhuláci!

Už je to víc než rok, co jsem publikovala druhý díl recenzování Lushe, a už tehdy jsem věděla, že bude časem díl třetí, až se naskládá dost věcí, co do něj dát. A taky že naskládalo a je to tady hezky včas na předvánoční uvažování.

Proč si pořád myslím, že Lush je jedním z nejlepších obchodů, kde nakupovat dárky na Vánoce? Protože je to dárek pohody a příjemných okamžiků, je to dárek rozmazlování se a pečování o sebe. A hlavně je to dárek, kde nemusíte až tak moc přemýšlet, jestli je správné vůbec podporovat jeho výrobce. Není to krám, který vám bude ležet roky doma a bude se na něj prášit. Je to věc, kterou použijete, užijete si svou relaxaci s ní, a nezbude po ní odpad. Je to dárek ekologický a plný myšlenek na přírodu a zvířata. Většinou neubližuje a nemá plastový obal. Myslím navíc, že člověk nemusí být vyloženě vanový jedinec, aby si užil něco od Lushe, ostatně nemají zdaleka jen koupelové bomby, jimiž jsou asi nejvíc proslulí, a myje se každý, občas.

Takže tady je pár slov o další várce jejich voňavých udělátek, která jsem si vyzkoušela.

Občas zkouším různé věci, různé hacky nebo výrobky, a málokdy si zaznamenám, jak to vlastně šlo. Jsem v tomhle hrozná. Zčásti je to asi proto, že jsem nikdy nechtěla mít takový ten blog plný recenzí (nebo spíš že nesnáším to slovo „recenze“), převážně je to ale spíš lenost a neschopnost dotahovat věci do konce.

Nejvíc je to vidět na faktu, že za celých asi patnáct let, co si barvím hlavu, jsem si nebyla schopná vést pořádný žurnál o tom, které barvy a značky jak fungují a které jsou tedy vlastně nejlepší. To znamená, že kdykoli potřebuju novou barvu, vlezu do drogerie a vezmu prostě to, co se mi zrovna líbí podle obalu či ceny, nebo co mi připadá povědomé 😀 Což je ostuda.

Abych k sobě nebyla nefér, nezapomínám na to pořád – třeba jsem už několikrát zmiňovala mýdlové ořechy, s nimiž jsem zatím spokojená, a ze starších témat jsou tu rozhodně vždycky recenze na věci od Lushe (chystá se další) a někdy i další důležité věci, které mi příjemně vylepšují život. Ale nejsem konzistentní a někdy se tak ohlédnu zpět za tím vším, co jsem už vyzkoušela a na co jsem přišla, a zlobím se na sebe, hlavně proto, že si toho půlku nepamatuju. A kdo chce pořád dělat stejné chyby?

Takže dneska si to zapíšu – zapíšu si, na co jsem přišla nebo co jsem se rozhodla vyzkoušet v posledních pár dnech.

Už druhým rokem jedu nenakupovací výzvu a řekla bych, že většinou se mi jí daří procházet, aniž by to vůbec byla výzva. Neuvěřitelně mě to baví, mimochodem.

Ovšem z hlediska blogu je to trochu nuda – docela mě baví číst různé recenze na produkty a když jsem se poprvé pustila do recenzování Lushe, zjistila jsem, že mě to baví i psát. Ke konci pobytu na Aljašce se mi ta výzva nějak nabourala a od té doby mi přece jen přibylo pár věcí, o nichž by se dalo něco tak nějak recenzně říct, a mě napadlo, že bych to hlavně měla udělat i proto, abych sama sebe nešálila představou, že se mi to pořád daří dodržovat, protože momentálně to pravda tak úplně není 😀

Samozřejmě nepočítám věci jako jídlo či základní kosmetiku/drogerii, přičemž za základ považuju i obyčejné barvy na vlasy. Spíš se chci zmínit o věcech, které jsou tak nějak navíc oproti normálu a proč jsem si je koupila, nebo kde jsem se s nákupem sekla.

Vítejte u druhého vydání! Když jsem před dvěma lety (!) napsala svou první recenzi na výrobky od Lushe, doufala jsem, že bude mít pokračování. Lush mi učaroval, takže jsem měla v plánu postupně prozkoumat co nejvíc jeho produktů, abych ho skutečně mohla považovat za součást svého „repertoáru“ a ne pouze za zbožné přání. Že to trvalo tak dlouho, bylo mimojiné způsobeno tím, že mi ty šampuky vždycky vydrží zatraceně dlouho a já toho chtěla mít nasbíráno víc, než budu znovu vydávat. Nakonec se ale podařilo!

Jsem jsem si coby trubka většinu věcí jednoduše zapomněla vyfotit před použitím (to je tak, když se do toho moc hrnete), za což bych si nafackovala, ale co se dá dělat. Příště se polepším.

Já tady čím dál tím častěji zmiňuju v článcích Manu a čím dál tím víc mi na hlavě taje máslo. Už kdovíjak dávno jsem si totiž slibovala (a vám možná taky, už ani nevím), že než se začnu rozněžňovat, napíšu hlavně článek o tom, co to vlastně je, proč to tak žereme (doslova) a prostě co je na tom tak skvělého. Takže:

Co je to Mana?

Mana je tekutá plnohodnotná náhražka jídla. Dostanete ji v podobě prášku, který smícháte s vodou v předem daném poměru, protřepete a máte připraveno jedno hlavní denní jídlo.

Mana je český výrobek a je to pečlivě připravená směs živin na míru lidskému tělu podle toho, kolik má za den přijmout sacharidů, bílkovin atd.. Pět menších porcí Many denně (= jeden sáček) má být s to dokonale nahradit běžnou stravu a uspokojit hlad. 

Když jsme s panem M. dorazili na ostrovy, byli jsme rozhodnutí, že si chceme koupit pořádný mixér na dělání ranních smoothieček, výrobu vlastního rostlinného mléka a snad i na případu raw veganských pokrmů, polévek a podobně.

Naše první vysněná volba byl Nutri Bullet, který podle videí a prvních zpráv vypadal přesně jako to, po čem toužíme, a navíc má – alespoň podle mě – nádherný minimalistický design, na který mě bude bavit se koukat. Nic mi v kuchyni nepije krev víc než obří hlučné monstrum, které možná umí kdeco, ale zaujímá veškerý prostor a nevypadá esteticky.