Nevěřila bych, kolik mentální zátěže s sebou může nést jedna pitomá neštípnutá jízdenka. Stačí, aby byla čtyřkorunová a mně už se při pohledu na ni vybavují vzpomínky.

Je to tak strašně dávno! Nepřestupní jízdenka stála čtyři koruny a přestupní šest. Lítačky snad ještě ani nebyly, nevím, ale několikrát týdně jsem s mámou nebo babičkou jezdívala na balet nebo klavír a vždycky na ty lístky. Vybavují se mi detaily z cesty autobusem či metrem, párek v rohlíku na Náměstí Míru cestou domů, babička si dávala kremžskou a já plnotučnou a vždycky jsme se na to tak těšily. Vzpomínám si najednou přesně, jak to na baletě vypadalo a jak měla vybavenou učebnu učitelka na klavír. Vzpomínám si na přehrávky, které mě nikdy nebavily a tak mě stresovaly, že jsem si mnohdy prostě nemohla vzpomenout, co mám hrát, a záseky byly s postupem let čím dál tím silnější. Při té poslední přehrávce jsem to už dohromady nedala a jednu skladbu jsem prostě nedohrála, nemohla jsem se chytit.