Nedávný příspěvek Zdeňky M., která se rozhodla debordelizovat  si pokoj – a potažmo i život – a velkoryse mě uvedla jako svou inspiraci, mi připomněl, že mám resty a že na tu rubriku dlabu, jen to sviští. Asi je třeba, v rámci odprokrastinace, si říct, jak na tom s eliminováním jsem a proč o tom vlastně nepíšu.

Faktem je, že jsem se celkem zklamala v hlavním bodě, o který mi šlo, a rozmrzelost z tohohle záseku mi dost vzala chuť. Toužila jsem udělat něco se svými starými hračkami, přebrat je a udělat si minimálně přehled, co kde je. Doufala jsem, že bych mohla zkusit na aukru udat kindervajíčkové figurky. A co si budu chtít nechat – určitě toho bude hodně – to jsem chtěla lépe poskládat a odnést do sklepa, kde si to počká na maybe baby a nebo na dobu, kdy se třeba zblázním, a tak nikoho nebude pohoršovat, když si s tím budu hrát sama 😀 Jenže o figurkách jsme se rafly s mámou, ke svým hračkám a vůbec tomu bordelu v kutlochu se nedostanu přes její bordel, s nímž mi zakázala hýbat, a já jsem v koncích. Nebo jsem spíš byla okolo Vánoc a pak jsem to kvůli jiným věcem vypustila z hlavy, což je přinejmenším stejně zlé.