Včera nám někdo nablil před dveře (venku, ne na chodbě, naštěstí), kocoura tu lidi krmí banánem (nebo se snaží, ale kocour – byť je často hodně hladový – naštěstí není až tak mimo, aby si myslel, že je opice) a jeho majitel se údajně chvástá tím, že mu nemusí kupovat žrádlo, protože ho tu „všichni  krmí“. Když nám tohle řekla slečna prodavačka v obchodě, vyprskli jsme oba s panem M. smíchy nad představou banánu, oschlých těstovin, kuřecích kostí a dalších libovin, co mu tu lidi dávají, ať už ze zoufalosti nebo z čiré idiocie. Přiznám, ani já nemám radost z toho, že mu dávám mléko. Myslím, že mu to nedělá úplně nejlíp na zažívání, hlavně proto, že zřejmě nic moc jiného nedostane, ale i prostě proto, že mnohé kočky kravské mléko nezvládají. Ale co naděláš, když ti to po ránu přijde do pokoje úplně zmoklé, umňoukané a škrundá tomu v břiše, žes to nezažil? Když to v kuchyni zběsile olizuje něčí neumytej plech plnej mastnoty a panu M. to žere po ránu vlasy…?