V listopadu a prosinci jsem si krátce zažila brigádu v šatně jednoho klubu a jelikož to vždycky bylo na dlouhé hodiny sezení v kukani, brala jsem si s sebou jak knihu na čtení, tak zápisník na myšlenky. Jako blogera mě totiž zákonitě vždycky začne přepadat múza zrovna ve chvíli, kdy jsem mimo internet a počítač a nemám si ty fantastické (muhaha) myšlenky jak zachytit. Murphyho zákon, samozřejmě.

Z některých zápisků jsem pak dala dohromady článek s postřehy, to jste možná četli, pořád mi tam pak ale ještě visel takový docela dlouhý číselný seznam, který vznikl během mého úplně posledního večera tam. To jsem se tehdy zbláznila a nevím, jak mě to napadlo, asi že jsem měla dobrou náladu a nebylo čím od toho nápadu prokrastinovat, začala jsem prostě sepisovat takový ten pozitivní seznam věcí, co mě zrovna v tu chvíli těší nebo co mi toho dne udělaly radost.

Normálně to nedělám a možná bych měla, protože určitě nelze popřít, že vést si takové seznamy musí mít pozitivní vliv na člověčí mentální stav a vůbec vnímání věcí. Vždycky, když vidím fotky všech těch happy zápisníků, kam si lidi píšou takovéhle věci každý den, říkám si, že musí být fajn žít v tak pozitivní náladě, ale na to asi člověk musí mít taky náturu. Já jsem spíš grumpy cat a coby pisatel a bloger (a já nevím, vůbec „umělec“, jako třeba v básních) jsem vždycky snáz a líp těžila z negativních emocí, takže takovéhle návaly chuti psát ne co mě nasralo, ale potěšilo, jsou u mě opravdu spíš zjevem výjimečným 😀 A nechci se do toho nutit formou předsevzetí, nemám pocit, že by to dopadlo dobře. Ale možné je samozřejmě všechno, zvlášť co jsem cca od Bali začala s sebou skoro všude tahat volný zápisník.