Indičtí běžci rostou jako z rybníkové vody. Na rybníku zatím nespí, protože bojujeme s kachním domečkem a vůbec systémem, který si šéfová vysnila, (a my už dávno víme, že nebude fungovat), nicméně tráví tam většinu dne, a tak je třeba je trochu hlídat, kontrolovat, přesouvat do ohrádky, když například chcete dělat taky něco jiného než obsesivně kontrolovat rybník co minutu, a nebo je úplně uklízet do stájí, a to taky neni vždycky jen tak. Je to prostě o nervy.

Ovšem starat se o čtyři běžce nestačí, žejo. Když si někdo vysní hejno kachen na rybníku a k tomu kachny zakrslé, tak se holt znovu nastartuje inkubátor, prsty běhají po displeji a googlí ostošest, načež mozek se to všechno snaží vstřebat. A protože jsem to já a zvířata nikdy polovičatě neřeším, za chvilku mi z toho ten mozek hučí a čím víc vím, tím míň se mi do toho chce. Ale už to nejde zastavit.