Býti opravdu dobrým blogerem

Kolem všech těch AK kauz se pochopitelně často hovoří o tom, jak by vůbec měl vypadat opravdu dobrý bloger, jak by měl vypadat kvalitní blog, jestli je důležitější, aby byl bloger sakumprdum autorský nebo jestli je hlavní, aby byl prostě zajímavý, byť si vypomáhá i tvorbou cizí.

Asi takhle: Autorský Klub vznikl s myšlenkou odstředit blogery, co píší z vlastní hlavy (nebo fotí, kreslí…), od kopírek, jichž byly v té době plné žebříčky (a pořád se jich najde dost). Dnes už je jeho počáteční mise na sto procent splněna, kopírky a blogísky slátané z obrázků té které celebrity nebo kvant youtube videí už dnes opravdu nikoho nezajímají a poptávka po kvalitních, skutečných blozích, které vedou skuteční lidé se zajímavými osudy, je obrovská.

Nad kopírkami se tedy už dávno nemusíme ani pozastavovat, protože víme, že to nechceme. Ale co blogeři, jejichž tvorba sice stojí na tom autorství, ale z valné části si také vypomáhají cizími ilustracemi?

Osobně se domnívám, že bloger, který neumí přiznat barvu, stojí za houby. Ozdrojovat cizí obrázek je základní slušnost, a pokud toho někdo není schopný, vidím, že je to blogerské dítě, které má k dospělosti a blogerské velikosti ještě hodně daleko. Jako bloger a člověk mě zklamal, ba dokonce mě uráží, že mě přiměl ztrácet čas návštěvou (údajně) jeho blogu, abych tam našla tvorbu z dílny někoho jiného – a pokud se ten dotyčný honosí nálepkou člena Autorského Klubu, uráží mě to dvakrát tolik a nemám pro to pochopení.

Ozdrojovat obrázek je přitom naprosté minimum. Nedá to žádnou práci, protože přece vím, odkud ten obrázek beru. Pokud je to obrázek starší, který jsem si už před dlouhou dobou uložila v počítači, směšně rychle dohledám jeho autora za pomoci TinEye vyhledávače (uživatelé Google Chrome ani nemusí navštěvovat jeho stránku, stačí si nainstalovat rozšíření), a pokud bych ho nedejbože přece jenom nenašla (to bych se ale hodně divila), pak by mi pořád musela ruka upadnout, abych si dovolila fláknout to tam jen tak, aniž bych svým čtenářům sdělila, že tento obrázek není můj, ale mám ty a ty důvody, proč ho sem zveřejňuji a proč neuvedu pravého autora.

Anglicky se tomu říká effort, v češtině bychom to přeložili jako snahu, práci a úsilí, které do toho vložíte, a podle mě je to základní složka blogerovy práce a základní kámen k jeho zajímavosti, kvalitě a k tomu, aby vůbec stál za pozornost. Blogovat si jen tak bez kontroly a bez ohledu na čtenáře? To umí každý. Dát do toho ale práci, snažit se a nebýt líný udělat vždycky o něco navíc, aby měl váš čtenář vždycky lepší a pohodlnější zážitek, to je to, co vás odliší a udělá lepším, zajímavějším.

Ať už jde o to, že poctivě ozdrojujete všechno, co není vaše – a dokážete tak, že umíte ocenit cizí práci – že blog uděláte vizuálně příjemným, že vypustíte nepřehledné rozcestníky a rubriky, do nichž vás už dávno nebaví psát, snaha být víc a víc zaměřený na pohodlí čtenáře a na to, abyste mu v každém svém článku dodali alespoň jednu skutečně důležitou informaci, kvůli níž mělo smysl váš blog rozkliknout, to je to něco navíc, co by měl mít každý dobrý bloger, čím se odlišují autoři, které stojí za to sledovat, a co by rozhodně měl splňovat kdokoli, jehož článkům se dostalo pocty v podobě místa na titulce velkého blogerského serveru. Kdokoli, kdo se do toho Klubu a o tuto poctu, hlásí, aniž by tohle měl, má sakra co dohánět, a měl by si uvědomit, že existují stovky lepších autorů, než je on, kteří do toho to úsilí dají, a tím ho předeženou.

Chcete být dobří blogeři? Uvědomte si, že máte sakra velkou konkurenci, a že jediná cesta, jak skutečně vyčnívat, je dělat to doopravdy poctivě a s maximálním ohledem na čtenáře. Blogovat si sám pro sebe už dávno není cool.

Autorský zákon nebo bazírování na zdrojích úplně všude?

AK, respektive jeho správce, už hodně dlouhou dobu selhává ve své úloze dělat osvětu tomu opěvovanému autorství, o něž se tolik zajímají členové a příznivci Klubu a jehož propagace a vysvětlování tak zůstává pouze na nich. Je to úloha, k níž má Klub maximální dispozice, přesto dobrá polovina členů si tu a tam pomůže neozdrojovanou ilustrací a desítky členů považují za naprosto normální dokreslovat takhle atmosféru svých článků. Je to protizákonné? Ne nutně. Je to ale v pořádku? Neřekla bych.

Někdo chce jít do  A U T O R S K É H O  klubu a přitom mu přijde normální, že má ve svých článcích cizí věci, které v podstatě šlohne. 
Když mám problém uvést zdroj, tak ten obrázek prostě nepoužiju.

(Tlusťjoch, 2010)

Snad se na mě ctěný Tlusťjoch nebude hněvat za tu prastarou citaci, vydolovanou z archivů klubového blogu, ale tenhle jeho komentář z doby, kdy se přesně tohle v Klubu řešilo (ano, všechny tyhle boje o definici autorství překvapivě probíhají už od dob založení Klubu a nevypadá to bohužel, že by se někomu v brzké době mělo podařit všechny žáby a myši nasytit), mi k tomu všemu sedí jako prdel na nočník a celkem to vystihuje, co si o tom všem myslím.

Myslím si, že i když odhlédnu od všeho ostatního, tedy od všech definic dobrého blogu atd., už jen fakt, že se ten Klub jmenuje Autorský, by měl minimálně znamenat, že kdokoli se do něj přihlásí, bude mít sakumprdum čisté svědomí ohledně autorskosti jeho blogu. Tedy celý blog bude buď kompletně jeho, nebo bude všechno poctivě ozdrojované a hlavně odůvodněné – protože si myslím, že obzvlášť člen AK by měl chápat, že existují články, které tu cizí ilustraci prostě potřebují, a že existují takové, kde je spíš nadbytečná a blogerovi škodí. Navodit atmosféru? Neumíte to, blogeři, popsat? Podělit se o pěkný obrázek, co se mi líbí? Nemáte snad facebook? Blog není o sdílení pěkných serepetiček, je o sdílení názorů, vlastních zážitků a o úvahách. Neumíte-li postavit blog na tomhle, nestavte ho na tvorbě cizí a už vůbec se s něčím takovým nehlaste do Autorského Klubu, protože pak se vám nedostane ničeho jiného než disrespektu a negativní kritiky. Už proto, že si neumíte přečíst ani ten pitomý název klubu, do něhož se hlásíte.

Požadovat či nepožadovat zdroje, to je ta věčná otázka

Jak říkám,  měla by to být základní slušnost každého dobrého blogera. Není-li tomu tak, mělo by být základní povinností Autorského Klubu v blogerech tuto slušnost pěstovat, protože pokud je dítko nevychované, není to ani tak jeho chyba, jako spíš chyba jeho rodiče. Trvá-li Standa na znění pravidel v takové podobě, kdy jsou veškeré cizí ilustrace povoleny do té doby, než na blogera přijde nějaké hlášení za porušování autorských práv, nedá se svítit, ale pak, prosímvás, ten klub přejmenujte.

Pokud by snad mělo dojít k úpravě pravidel o tu nepatrnou, ale přesto důležitou doložku, že ctěné slečny Lupařky budou mít staronově pravomoc přesto po komkoli ty zdroje doložit, hálelůja, tančeme okolo ohně a bouchněme šampáňo. V tu chvíli už nepůjde o buzeraci, založenou na požadování něčeho, co nestojí v pravidlech a co se vlastně netýká Autorského zákona. Půjde o prosté zjišťování, komu stojí místo v Autorském Klubu za tu trochu námahy a za to, aby se snažil blogovat poctivě a s čistým autorským svědomím, a kdo na to, stejně jako na členy či prosté čtenáře titulky, háže bobek.

A já nevím jak vy, ale sebezajímavějšího blogera z té druhé skupiny bych v tom Klubu nijak nepostrádala.


Být dobrým blogerem dá práci. Pokud jste se s tím nenarodili jako někdo 😀 Je to celoživotní běh na dlouhou trať, chce to talent a píli, jako cokoli jiného. Chce to kumšt a inspiraci, chce to psavou a chce to mít, co říct. A taky:

  1. Z vlastní hlavy, z vlastní tužky, z vlastního objektivu především publikovat budeš.
  2. Nepokradeš z cizí tvorby, nebudeš se chlubit cizím peřím.
  3. Vždy přiznáš zásluhy všem lepším a šikovnějším, než jsi ty sám, hlavně svým mentorům.
  4. Svůj vliv uvědomovati si budeš a nejlepším možným způsobem s ním nakládati budeš.
  5. Zodpovědným a slušným autorem budeš.
  6. Jen smysluplné příspěvky do světa vypouštět budeš. Smysl může být ukrytý, víceznačný i na hlavu postavený, trocha dadaismu ještě nikoho nezabila, ale…
  7. …čtenáře svého ctíti budeš a zbytečnými příspěvky místo na titulce nezabereš.
  8. Články své relevantně pojmenovávat budeš, neboť čtenář má vždy právo vědět, co ho čeká, aby se mohl svobodně rozhodnout, zda si to přečte/prohlédne či ne.
  9. Když nemáš nic pádného, co bys světu sdělil, mlč. To platí jak v reálném životě, tak ve virtuálním. A pětkrát po sobě kontroluj, než budeš publikovat, ať si neuřízneš ostudu.
  10. S každým dalším příspěvkem buď vždy o něco lepším blogerem a člověkem.

Máš moc udělat svět lepším, třeba jen pro jediného člověka, tím, co právě dnes budeš publikovat. Tak ji nepromrhej 😉