PE: Pět tipů, jak douklidit, první votočový úspěch a další eliminační nápad.

Už se vážně těším na pořádný podzim.

V pokoji je konečně uklizeno, po podlaze se dá konečně bez problémů chodit, na gauči se dá zase sedět a dnes jsem úspěšně odeslala do nových rukou první kousek z Votoče! (zatím říkám jen odeslala, prodala budu říkat, až mi dojdou peníze :D)

Včera mi došla trpělivost a musela jsem s tím pokojem zatočit. Uklízení šlo pomalu, protože jsem všechno chtěla ukládat teprve až budu mít jasno v tom, kam a jestli vůbec to chci založit – což vyžadovalo vyklízení skříněk a nabalovalo se to. Jenže když se s tím člověk nechce moc crcat, tak to chce pevnou ruku a trochu víc akčnosti.

Čím víc nesourodých drobností se po té zemi válí, tím je to horší, ale taky se to dá zvládnout. Jak?

1) Neodkládejte to a nebojte se toho. Jsou to jenom věci a čím dřív s nimi zatočíte, tím dřív budete mít uklizeno.

2) Vezměte do ruky jednu věc po druhé a u každé rozhodněte: ponechat / darovat / prodat / vyhodit / recyklovat / (doplňte si případné další kategorie). Pokud má ta věc své jasné místo, okamžitě ji tam odneste. Pokud si nejste jisti, zatím ji položte někam bokem a vraťte se k ní později.

3) Tvořte logické hromádky. Pokud máte hodně „drobků“ na posbírání, je velká šance, že pokud je budete odnášet po jednom, hodně se nachodíte opakovaně na stejná místa (třeba do koupelny). Udělejte si tedy nejprve hromádky podle toho, kam co půjde, a odneste to tam pak až všechno naráz.

4) Pracujte systematicky. Vyberte si jeden konkrétní povrch a pracujte výhradně s ním, dokud nebude hotový. Podlaha, jedna konkrétní police, jeden šuplík, jeden úsek skříně… Budete-li přeskakovat z jednoho na druhé, povleče se to a bude trvat mnohem dýl, než uvidíte rozdíl (což je přitom skvělá motivace).

5) Odměňte se. Vždycky, když si pořádně uklidím, dopřeju si za to příjemný večer při svíčkách či při seriálu nebo nějakou mňamku. Samotný pohled na dobře vykonanou práci samozřejmě taky stojí za to, ale klidně se oceňte na víc 😉

be.jpgAby těch acomplishmentů nebylo málo, přebrala jsem si dnes libry, abych věděla, co mi vymění a co holt povezu na příští štaci (Angláni jsou prasata, jsou schopni si na ty bankovky klidně napsat i nákupní seznam a směnárna mi to pak samozřejmě nevezme), skočila jsem si do elektra pro ten adaptér na kulmu (už (se) zase vlním 8)), nahrála jsem na votoč dalších pár triček, poklidila ve vedlejším pokoji (hordy šatstva k přebrání už jsou téměř přebrané), přerovnala si a pročistila koupelnový šuplík (jakmile se v něm uklidilo, vešla se tam spousta nenačatých sprcháčů a šampónů, které se nemusí poflakovat venku, dokud se nespotřebuje ta spousta, co už je načatá), něco bordelu (hlavně prošlé kosmetiky a nespravitelných cetek) jsem opět vyhodila a přiměla mámu, aby si odklidila šanony, co se válely před mou knihovnou.

BeFunky_DSCN0700.jpgHned mám ze sebe lepší pocit a těším se, až zítra dojdu vyměnit peníze a pokusit se nechat vyvolat film ze starého jednorázového foťáku, co jsem s ním fotila na jedné pradávné dovolené. Kdyby se z něj ty fotky povedlo vydolovat, byly by to jistě neuvěřitelné poklady, ale mám obavy, že to už po těch letech nepůjde. Což by mě celkem mrzelo, ale co už. Svět na tom nestojí. Beztak nevím, co na těch fotkách bylo a o co tak přicházím. Nevědomost je někdy fajn.

V neposlední řadě jsem se dnes mrkla na tři nové díly TBBT a nového Doctora a měla jsem takový záblesk osvícení, kdy mi došlo, že by to v mém pokoji hned vypadalo ještě o něco líp, kdyby tu přestal strašit ten neustále zabordelený počítačový stůl. Ten bordel je tedy převážně dílem mé drahé matinky, ale dost by podle mě pomohlo, kdyby tu vůbec nebyl pevný počítač (hlavně ten monitor a klávesnice) – vždyť se už vůbec nepoužívá, co mám notebook. Jen je třeba ho zapojit, zprovoznit, zjistit, zda je na něm něco, co stojí za přenesení, zda by bylo možné nahrát z něj mé staré dobré Simsy do notesu (mám pochyby, ale co já vím), a pak se může schovat a na stole bude víc místa a v pokoji míň vizuálního bordelu a míň elektroniky. Možná jsem divná, ale mně ta elektronika prostě vadí. Jsem na to citlivá a když je toho moc, i když je to vypnuté, je mi z toho úzko. To by ten pokoj mohlo taky hodně proměnit – a možná by se ztratil i jeden kousek nábytku, co na něm momentálně sídlí tiskárna a záplava lejster. Nevím, proč mě to nenapadlo dřív.

To je zase ten časový i prostorový odstup. Někdy člověka něco tak dlouho krká, ale je na to zvyklý. Až když od toho na chvíli odejde a zjistí, že to jde i jinak, konečně se pořádně naštve a uvědomí si, že setrvávat v tom nakrklém nespokojeném stavu je blbost.


Zvláštní je, že pokud jde o blog, jako bych se dala spíš na Projekt Add More. My blogeři jsme často tak zašití ve svém vlastním blogu a ve světě možná těch pár blogerů, co je sledujeme, že si vůbec neuvědomujeme, jak velká je tam venku konkurence. Trklo mě to předevčírem, kdy jsem se náhodou dostala k Blogerce Roku a zjistila, že ty tu a tamní obavy z rozmachu minimalismu v designu nebyly tak úplně scestné – 90% nominovaných blogů totiž vypadá totálně stejně! 😀

A tak jsem se minimalismu trochu zalekla a najednou mě štvalo, jak ten můj blog vypadá neosobně a tuctově. Už pár týdnů se ho snažím vylepšovat příjemnějším fontem do sloupku nebo novým textem do záhlaví, ale teď mi najednou hrozně chybělo nějak víc serepetiček, útulnější prostředí a hlavně ten podzim. A tak jsem ho sem dala. Pro případné připomínky k zobrazování – klidně mi je pište, já fakt nevím, jak to vypadá na tabletech atd.. Ale čekám momentálně, až bude dostupný můj vrchní IT poradce a zda bude ochotný poradit mi s úpravou blogu, aby se dobře zobrazoval všude. Vím, že jste si na to stěžovali a myslím na to, nebojte.

Všechno bude.