Pozdravy z Kanárských Ostrovů

Dovolená byla… kouzelná. Svým způsobem. Bylo ohromné vypadnout na týden ze zažitého světa a vyzkoušet něco nového – a hlavně se trochu ohřát. Dlouhé lety mi nedělají moc dobře a až poletím někam dál, mám se na co těšit (pokud jde o Zéland, asi radši počkám, až vynaleznou teleport), ale jednou za uherák se to přežít dá, jen je třeba urputně myslet na to, co vás čeká na druhém konci, a těšit se na to.

BeFunky_IMG_0678.jpg

Fuerteventura byla slušná volba, i touhle dobou. Být tam o pár týdnů dřív, byla by o kapku slušnější, ale nebylo to zlé. Při sluníčku bylo teplo dost na koupání i na lehké chytání bronzu, jen se člověk musel smířit s tím, že po většinu času holt bude fučet – milovníci vodních sportů si na Fuerte rozhodně přijdou na své. Jen ve druhé polovině týdne jsme chytli přívalové deště, jaké podle zdejších zaměstnanců ten ostrov vůbec není zvyklý, což bylo vidět už z těch všudypřítomných kýblů na vodu kapající ze stropů 😛 Ale co, shit happens. Aspoň jsme zažili něco, o čem si obvykle návštěvníci Kanárů můžou nechat jenom zdát 😀

Hotel jsme podle mě zvolili taky dobře. Melia Gorriones je dost daleko ode všeho, aby si tam člověk opravdu dovedl odpočinout. Je to malá oáza uprostřed ničeho, ostrůvek palem a kaktusů, bazénů a celkem luxusních pokojů uprostřed pustiny á la Mars, přitom dost blízko oceánu. S odlivem to chtělo trochu ťapat, s přílivem stačilo sejít schody od hotelu a už jsme si mohli máčet nohy v mělké vodě a jemném písku.

BeFunky_null_1.jpg

Nebylo ale moc kam jinam chodit než na pláž, tak jsme spíš prozkoumávali hotel samotný a nejvíc jsme si užívali all inclusive 8) Pan M. celý týden ujížděl na rybách a oba jsme dali co proto záplavám čerstvého ovoce (hlavně ananasům a melounům), zeleniny, výborných zákusků (mmm, tiramisu), vína a dalších dobrot. Po večerech jsme chodívali do postele zásadně řádně zpiňacoládovaní či zrumovaní, a jen co jsme objevili dopolední venkovní bar, nevynechali jsme příležitost zajít si tam na kafe, snacky (vlastnoručně vyrobené hambáče byly nejlepší 8)) nebo ledovou tříšť. A všeho hodně, samozřejmě, vždyť jsme si to zaplatili 😀 A hlavně ochutnávat.

BeFunky_null_j

Bazénům okolo hotelu jsme moc nedali, ale jinak jsme se všelijak snažili vytřískat z toho co nejvíc a byl to příjemný odpočinek. Škoda aprílového počasí, škoda delegátky, která za moc nestála, škoda zrušených výletů, které nám do úplně kompletnosti toho zážitku dost chyběly, škoda, že jsme neviděli lachtaní show v Oasis Parku (který byl vlastně jediným výletem, který jsme podnikli) a nemohli se vydat megarychlou loďkou za delfíny a velrybami, nicméně stejně jsem ráda, že jsem si ty Kanáry zkusila a že si je můžu pro zbytek života odškrtnout. Příští dovolenou se vidím někde na těch Maledivách nebo v Thajsku – a bude tam rozhodně tepleji, až tam pojedu! – ale pro začátek to bylo dobré 🙂

Fotek je tolik, že nemá smysl je sem všechny cpát. Historek a dojmů tolik, že ani nemám chuť se o ně všechny dělit. Jsou jen moje a pana M. a pro jednou mám zas chuť si něco nechat pro sebe. Byl to můj týden odvykačky od internetu a vůbec počítače, týden svázaných rukou, ale svobodných nohou. Týden baštění a chlemtání, týden plavek, větru, sluníčka a písku, týden fintění se na společné večeře, týden nejlepších piňacolád, týden snažení se o španělštinu a nesnášení našich německých „spolubydlících“, týden vychytávání různých hotelových aktivit jako cvičení jógy nebo latiny nebo večerní hudební okénka v baru pro dospělé. Týden jednoho vína a dvou perlivých vod, týden všemožných žrádelních kombinací, z nichž by normálnímu člověku bylo blbě, a spousty děsně slaných oliv. Týden užívání si.

Bylo to každopádně fajn. Mohlo toho být víc, ale myslím, že jsme to zvládli i přes všechny klacky pod nohy a že i na ten týden to stálo za pokus. Každá další navštívená země přináší další spoustu uvědomění – jako třeba že bych se dokázala zase „vrátit“ do němčiny (rozuměla jsem skoro všemu) nebo se za docela krátkou dobu naučit španělsky. Představy, co všechno by mi to mohlo přinést, se mi líbí, a vidím před sebou náhled života, jaký bych pak mohla mít. Stojí to za zvážení. A možná je to něco, na čem bych mohla v budoucnu zapracovat, stejně jako certifikát z AJ nebo řidičák, k němuž se zatím nedovedu dokopat, protože se prostě bojim 😛 Možná, až budu umět španělsky nebo si obnovím němčinu, budu si připadat sebejistěji, až na mě v té autoškole budou řvát. Budu si moct říkat „whatevs, no tak mi to nejde. Já umim tři jazyky k mateřštině, co umíš ty, debile?“ 😀

Adios, Fuerte. A díky za všechno.

BeFunky_IMG_0750.jpg

befIMG_1274 BeFunky_IMG_1021.jpg BeFunky_IMG_1067.jpg BeFunky_IMG_1233.jpg BeFunky_null_5.jpgBeFunky_IMG_0765.jpg
BeFunky_null_4.jpg