To by bylo, aby to nakonec nějak nebylo.

  • letíme o den dřív, už v pondělí. Informovanost na tomto ostrově je žalostná a jako obvykle i tentokrát jsme byli ne vlastní vinou dvakrát za debily – poprvé když jsme se s dostatečným předstihem vyptávali na naše letenky s tím, že je chceme na první možnou dobu (cca osm hodin ráno), a v kanceláři se nám div nevysmáli, že na to je ještě času, a podruhé, když jsme dostali letenky na půl jedenáctou a šéfová nedokázala pochopit, že my nevíme, že dřív to stojí moc peněz kvůli člunům, které tak brzo nejezdí. Proč si tu každý myslí, že nám na okně v truhlíku roste strom vědění nebo co?

  • velké kufry jsou téměř sbaleny. Říkám téměř a vzdychám, protože to je pokaždé stejná písnička. Mohla jsem si být jistá už ve chvíli, kdy jsem kolem osmé říkala, že v jedenáct nejpozději chci jít spát, že to bude nejdřív v jednu. A až mi zase někdy bude někdo říkat, že přeháním a že nesmyslně dopředu hysterčím ohledně toho, co se spotřebuje a nespotřebuje, ráda bych mu ukázala tu olbřímí hromadu potravin, které putují domů v kufru pana M. a ještě v dodatečné krabici. Nemálo z toho se ani neotevřelo a pan M. na to namítá, že si myslel, že bude víc péct. Já mám chuť upéct jeho. Už jsem mohla dávno spát, kdyby toho tolik nekupoval. Tyhle zásoby nám bezpochyby vydrží nejmíň na celou dobu pobytu doma a ještě zůstanou. A to vůbec nemluvím o hordách jídla v kuchyni – sousedi odnaproti a zbylí kolegové budou mít doslova Vánoce.
  • Včera mi málem hráblo z šíleně špinavé chaty, kterou jsme dostali na ranní úklid. Celá kuchyně byla žalostná, ale nejhorší byla trouba. Měli jsme na to o hodinu a půl dýl (!) a stejně to dopadlo tak, že jsem se tam odpoledne po druhé chatě musela vracet, neboť za mnou přišla šéfová s tím, že je to příšerné a musím to jít opravit. To se mi ještě nestalo 😀 Naštěstí dneska jsme dostali mnohem jednodušší barák, nicméně tam jsme si zase užili tu perličku, že ačkoli se zítra má dělat příprava (tzn. umýt okna, protože hosté přijíždějí až zítra) a logicky by se tedy ta okna umývat ještě neměla, z nějakého důvodu po nás šéfová chtěla, aby se to udělalo. Takže to zítra budeme dělat znova (a lehké to není v tomhle počasí). A jelikož možná přijedou dokonce až pozítří, je celkem možné, že to pak někdo bude dělat potřetí. Ať žije šetření pracovní silou.
  • Dnes odpoledne jsme ale konečně rozdělali uklízení v našem Maid’s Storu. Upřímně jsem myslela, že k tomu už se nedostaneme, a mám z toho radost. Je to mnohem pohodovější práce (i když zítra se tam asi upočítáme), žádný spěch, prakticky žádný dozor. Pan M. během práce stihl vyřídit tranfer starého čísla na novou simku, takže tohle máme pořešené.
  • A zatím nejlepší zpráva na konec – máme hostitele v Brightonu! 🙂 Ze zpráv milý pár se nás na ty dvě noci ujme a vypadá to, že se mají celkem čile k různým společným aktivitám (kromě první noci, na tu má chlapec naplánovanou nějakou firemní párty a nechce si ji nechat ujít, takže budeme asi jen se slečnou). Už teď jsem nervózní jako prase, ale je to příjemná nervozita. Mnohem lepší než ta, když nevíte, kde budete dvě noci spát. Vzhledem k tomu, že jsme si prodloužili cestu, teď ale musíme ještě vyřešit přespání buď v Penzance nebo v Exeteru. Na couchsurfing to moc nevypadá, ale budu ještě hledat. Hlavní je, že budeme krytí pro případ, že by nám to neletělo a my zkejsli na St. Mary’s. Skoro si teď přeju, aby to tak dopadlo a nám se potrvdilo, že to byl dobrý nápad 🙂
  • Jak mám teď po ruce jen příruční kufr a batoh (který na konečný let do Prahy budu muset samozřejmě narvat do toho kufru), cítím se o dost lehčí, i když samozřejmě plnou vahou to docením až když pojedu a budu mít vážně jenom ten malý kufr a batoh. Neumím si to ani moc představit, abych pravdu řekla, tahle jsem nikdy nikam necestovala, myslím. Když jsem byla na poznávacím zájezdu, měla jsem možná menší sportovní tašku, ale to se s ní člověk nemusel tahat, takže to neocenil. Tohle bude úplně jiné a vždycky mě okouzlovali lidé, co si to ladně šinou letištěm jen s tím kuférkem na kolečkách a v druhé ruce drží třeba latéčko na cestu nebo noviny. Jo. To má styl.
  • A taky se těším, jak budu postupně ten kufr odlehčovat o různé zrní a bobule. A mám hrozně zvláštní stres z toho, jestli mi bude stačit ta trocha oblečení, co se tam vešla. Ave rolovací vakuový pytlík, ale stejně to nebude žádná přehlídka.

A hlavně, až si to budu po tom letišti s tím kuférkem štrádovat, tak to už bude poslední fáze cesty, bude pozdní večer a já budu vědět, že už jen dvě hodiny a uvidím mámu. S kruhama pod očima a celou žhavou, že nás musí vyzvedávat v jednu ráno 😀

IMG_2502

Tvl to se tam nikdy nevejde!

IMG_2504

IMG_2505

IMG_2508

A vešlo!

Sranda musí bejt. I v půl třetí ráno 😀