Zhřešila jsem. Mám z toho odletu nervy přece jen trochu na pochodu, takže přiznávám, když jsem nemohla sehnat to, co jsem zrovna sháněla, načlo mě to dost na to, abych podlehla staršímu vábení, které v sobě už nějakou dobu nosím, ovšem z nějž viním hlavně mámu a pana M.. To oni do mě totiž pořád drbou, že už se na tu mou starou sepranou parku nemůžou dívat 😀
Když jsem v dubnu 2014 dávala dohromady svou Ultimátní sbírku vynikajících odkazů na témata jako minimalismus, meditace, debordelizace a další, bylo mi jasné, že epických článků je na internetu mnohem víc a seznam bude třeba updatovat. Super články si do záložek přidávám prakticky denně, takže o čtivo nikdy nebude nouze a obrovská spousta těch článků je naprosto věčná.
Jenže už teď je ten původní článek kilometrový, takže to nebudeme lámat přes koleno a radši si dáme druhou část pěkně zvlášť. Abych řekla pravdu, má složka záložek, které se týkají blogování a výdělku online, je sama o sobě tak nacpaná, že si to nejspíš vyžádá článek samostatný, totiž až budu připravena se o všechnu tu těžce sesbíranou smetanu podělit 🙂 Možná když hezky poprosíte…
Česky nadepsané články jsou samozřejmě v češtině, anglicky nadepsané v angličtině, snad jen s jednou výjimkou. Ale vy to každopádně zvládnete 😉
Před rokem touhle dobou jsem si jako jedno z nejhlavnějších předsevzetí vymyslela výzvu s názvem Buy nothing new challenge. A protože rok je pryč, myslím, že bude dobré zhodnotit, jak se mi to celý rok dařilo, co bylo nejtěžší a jestli to byl dohromady dobrý nápad.
Dost lidí mě má asi za děsnou megeru. Furt všechno (na jejich poměry absurdně) řeším (hlavně všechny chyby druhých nebo chyby systému), komentuju, stěžuju si a snažím se vymyslet, jak by to šlo jinak a líp. Kdekdo si klepe na čelo, proč si tím vůbec kazím den nebo proč se na to nevykašlu.
Když ono to nejde. Já prostě vím, že by to šlo i jinak, a to vědomí vám změní život jednou provždy, hlavně pokud jste aspoň trochu romantická duše a umíte snít.
Já mám spoustu snů a spoustu vizí, jak by mohl vypadat můj perfektní život, můj perfektní moment štěstí, jak bych mohla vypadat perfektní já. A vždycky jednou za čas se mi některá ta vize, ten sen, splní, a já dojdu klidu, který bych si přála zažívat pořád. V tu chvíli si o to víc uvědomím věci, co mi v tom normálně brání, a dojdu k tomu, že těch věcí není zase tak moc, ale že jsem v nich prostě zakořeněná a že v nich přitom neumím chodit.
Já tady čím dál tím častěji zmiňuju v článcích Manu a čím dál tím víc mi na hlavě taje máslo. Už kdovíjak dávno jsem si totiž slibovala (a vám možná taky, už ani nevím), že než se začnu rozněžňovat, napíšu hlavně článek o tom, co to vlastně je, proč to tak žereme (doslova) a prostě co je na tom tak skvělého. Takže:
Co je to Mana?
Mana je tekutá plnohodnotná náhražka jídla. Dostanete ji v podobě prášku, který smícháte s vodou v předem daném poměru, protřepete a máte připraveno jedno hlavní denní jídlo.
Mana je český výrobek a je to pečlivě připravená směs živin na míru lidskému tělu podle toho, kolik má za den přijmout sacharidů, bílkovin atd.. Pět menších porcí Many denně (= jeden sáček) má být s to dokonale nahradit běžnou stravu a uspokojit hlad.
