Domů
M.
Za hranicemi všedních dní
    2019-22: Domestic couple
    2021: Scotland Trip s panem M.
    2019: Cornwall Roadtrip v 9ti Dnech
    2019: Italy Roadtrip
    2018: Scotland Trip s Maude
    2017: Au-pair potřetí
    2016: Bali
    2016: Aljaška
    2015: Isles of Scilly
    2013-14: Au-pair v Anglii
    Myšlenky nejen cestovní
Jiné psaní
    Poesie
    Drabbloviny, próza...
Tipy & recenze
Životní filozofie
    Minimalismus
    Projekt Eliminate
EN
Phoenix Rise - Blog Em Phoenix
  • Domů
  • M.
  • Za hranicemi všedních dní
    • 2019-22: Domestic couple
    • 2021: Scotland Trip s panem M.
    • 2019: Cornwall Roadtrip v 9ti Dnech
    • 2019: Italy Roadtrip
    • 2018: Scotland Trip s Maude
    • 2017: Au-pair potřetí
    • 2016: Bali
    • 2016: Aljaška
    • 2015: Isles of Scilly
    • 2013-14: Au-pair v Anglii
    • Myšlenky nejen cestovní
  • Jiné psaní
    • Poesie
    • Drabbloviny, próza…
  • Tipy & recenze
  • Životní filozofie
    • Minimalismus
    • Projekt Eliminate
  • EN
Browsing Category
Projekt Eliminate
Minimalismus•Myšlenky nejen cestovní•Projekt Eliminate

2015: The Buy Nothing New Challenge

17/12/2014 by Em Phoenix 6 komentářů

Už dlouhou dobu mám pocit, že to chce dát dohromady novou výzvu. Něco do nového roku, něco, na co se můžu těšit a připravovat. Když to vyjde, obrovskou výzvou pro mě bude opět odcestování do další země za zase trochu jinou prací, jinou krajinou a novými lidmi. Bude to další rok bydlení s panem Mysteriózním a objevování sebe sama i nás dvou. Počítám s tím, že se opět – a ještě víc než tento rok – zaměříme na kvalitní stravování a i nějaké to cvičení. Věřím tomu, že se mi podaří konečně trochu ponořit do jógy, možná zase proběhnou nějaké břišní výzvy a snad se mi povede opět zhubnout (bydlení bez pana M. bohužel přineslo své pneumatiky :D), tentokrát třeba až na 55 kilo (ovšem cíle si v tomto směru nedávám, obrovským cílem je mi už sama ta cesta).

Bude-li to místně a oganizačně možné, chci se v příštím roce zaměřit na získání certifikátu z angličtiny, a pokud nějakou část roku opět strávím doma, bude třeba ji využít na spáchání řidičáku, jelikož potřeba ho mít mi už dost klepe na dveře.

Chtěla bych opět jet s panem M. na dovolenou, tentokrát třeba do Thajska nebo jiné exotické země. Přála bych si potkat se s lidmi, kteří mají s nějakou takovou zemí zkušenosti a k nimž bychom se mohli přidat, abychom si odpustili jak další bídnou zkušenost s cestovkou, tak topení se v moři zařizování, zjišťování a nevědomostí.

To jsou ale všechno drobné plánečky, které považuju za něco, co se dá dělat „při cestě“, při plnění nějakého většího úkolu, který mě má opět udělat o něco šťastnějším člověkem, opět mě otestuje a dá mi možnost nahlédnout do vlastního nitra, zkoumat a pokud možno posouvat vlastní hranice.

A tím úkolem mi bude The Buy Nothing New (and Love What You Already Have) Challenge.

Untitled

Continue reading
Myšlenky nejen cestovní•Projekt Eliminate

Eliminovat je třeba hlavně stres

10/12/2014 by Em Phoenix 2 komentáře

Usrkávám horký grog ze svého oblíbeného hrnku z Poundlandu, poslouchám zenové rádio na shoutcastu, uklízím, vzpomínám a přemýšlím.

Vzpomínám na to dobré, co mi dala práce v prvním pekařství – na tu přátelskou pohodu, kterou jsme si vytvořily nejen s jednou kolegyní (kdepak je té super holce konec!), ale i se skvělou hajzlbábou z vestibulu metra. Na to, jaká byla na té prodejně v zimě kosa, kterou při celodenní víkendové šichtě, kdy se po krámě prohnal možná tak mravenec, ale zákazník určitě ne, nedovedlo rozbít nic než právě ten grog. Sama bych si netroufla – vždyť jsem byla v práci! Ale když mi ho nabídla Vlaďka od záchodů a řádně to zdůvodnila po svém vlastním peprně se vyjadřovacím stylu něčím v tom smyslu, že na to máme při té pakárně sakra nárok, tak jsem si teda dala říct, a byla to fantazie 😀 Narozdíl od svetru, groček dokázal prohřát i zkřehlé ruce a zhmožděné srdce, takže bylo člověku hned veseleji a dostala se do něj trochu vánoční nálada, i když musel smrdět v práci o svátcích. Od té doby si vždycky, když si ten grog dávám, na tuhle maličkost vzpomenu, jak to bylo pěkné, jak mi po zbytek toho dne práce odsýpala a jak mi to pomohlo překonat pracovní depku. V takových zaměstnáních by vůbec ta troška alkoholu měla být povinnou zaměstnancovou výbavou.

Přemýšlím, jak je fajn mít ještě tolik času do Vánoc a být zrelaxován, inspirován a duševně nabit. Necelých pět dní, co u mě pan M. teď strávil, proběhlo jako pohádka. Zezačátku mi to až tak nepřišlo, ale pak se to nějak všechno proměnilo a já si uvědomila, že je mi vážně krásně. Zase jsem si připomněla, jak směšně jednoduché je prokousávat se skrz „velké“ úkoly ve dvou; nebo ani ne ve dvou, stačí, když je ten druhý u toho a může vás kontrolovat. Minulý týden jsem se chválila za takové drobky a teď mám hotovo nebo rozděláno tolik věcí, a nemám potřebu si je zapisovat pro vzbuzení pocitu dobře odvedené práce. Ten pocit mám prostě i bez toho.

Continue reading

Myšlenky nejen cestovní•Projekt Eliminate

PE: Hlouběji do minulosti

03/12/2014 by Em Phoenix 21 komentářů

Jsem nemožná, ale ten design prostě lepší neudělám 😛 Chtěla jsem to mít vánoční a měla jsem i nápad, ale po cca deseti minutách snahy o nalezení způsobu, jak ho zrealizovat, jsem usoudila, že už na to holt nemám trpělivost a že na to kašlu. Nechápu, jak může mít někdo problém nastavit si design podle libosti na blog.cz, vždyť je tam jen jedno pitomý okýnko na kód! Tady jich je asi deset a vůbec nevíš!

Ale jinak má WP milion pozitiv a rozhodně si nestěžuju 😉 Třeba dneska mě napadlo:

1) že jsem vlastně dost neobvyklá blogerka v dnešních poměrech. Nejen že reaguju téměř na každý komentář (pokud jde reagovat, tak reaguju vždycky), já navíc ještě opravuju komentáře návštěvníkům, co se uklepli, až taková jsem dobračka 😀 Pokud tedy nejsou rychlejší než já a neopraví se dalším komentářem, ale někdy i tak, aby to měli hezčí. Nevím, prostě mě to baví, vycházet jim takhle vstříc, hlavně proto, že vím, co je to za vopruz něco odeslat a pak zjistit, že fuuu, já tam mám chybu! 

2) tahle možnost lézt někomu do komentářů by se dala perfektně využít ve chvíli, kdy by se mě snažil někdo vytrollit nebo mi prostě psal debilní komentáře. Prostě bych ten jeho koment přepsala na něco jako „Bože, ty jsi tak úžasná, já ty tvoje články žeru“ a nechala tam viset jeho přezdívku. Ten nápad mě tak nadchl, že mě skoro zamrzelo, že mi sem takoví exoti moc nechodí. (Úplně vidím, jak se teď strhne vlna trollingu.)

BeFunky_elim.jpgAnyway, byla jsem navezena do další vlny debordelizování. Máma KONEČNĚ!!! (to by si zasloužilo mnohem víc vykřičníků, ale nemám ráda přílišnou agresivitu v psaní :D) pokládá nový koberec ve svém budoucím pokoji, a tak všechen tamější nábytek na pár dní zakotvil u mě – což mě nebaví. Jelikož se z něj ale muselo skoro všechno vyndat, vyplulo na povrch hafo dalších věcí k probrání – což mě baví. A taky několik krabic, které byly doposud v tom provizorně zřízeném pokoji odložené, se přihlásilo o slovo. Ono totiž když konečně dojde na lámání chleba a ten pokoj se konečně dělá pěkný, najednou už nemůžete ignorovat fakt, že s tím musíte něco udělat, protože prostě víte, že odteď už to tam stát nemůže.

Continue reading

Projekt Eliminate

PE: Překonání toaleťákového bloku, bumerang a kočičí radost

30/11/2014 by Em Phoenix 8 komentářů

Inspirace běhá světem a předává se z člověka na člověka, pohánějíc jednoho za druhým jako perpetuum mobile. Předevčírem mi kouzelný skřítek práskl, že ho můj Projekt Eliminate inspiruje, a dnes mě chytla touha s tím zase trochu pohnout.

BeFunky_elim.jpgK hračkám se pořád nemůžu dostat. Pořád si to ještě neumím rozdělit na dostatečně malé kroky a nevím, odkud se toho zhostit. Začala jsem zjišťovat, kam by se případně daly odnést ty, které jsou ještě dost nové, a zdá se, že blíž už tu charitu mít nemůžu, sídlí jen o ulici vedle. Pak jsou tu ale věci, které bych raději prodala – třeba sbírečku malých porcelánových panenek nebo poměrně velké množství figurek z kindervajíček, kde by mělo být hned několik sérií a chtěla jsem vyzkoušet, jestli by o to nebyl zájem na aukru. Mám sice pocit, že takového zboží tam jistě budou přehršle, jenže co kdyby náhodou.

To je ovšem úkol, který jsem chtěla svěřit známému, a jak jsme se o tom chytly s mámou, jsem psala v diskusi pod minulým článkem. Od té doby nějak nemám sílu to téma načínat znovu. Boj s vlastní nostalgií zvládám většinou dost dobře – alespoň v porovnání s dobou před pár lety, bojovat s tou její je ovšem zhola nemožné, a strýček Příhoda, pokud jde o nějakou, byť mizivou možnost, že někdy budu mít děti, které by si s tím mohly hrát, mi taky nepomáhá.

Continue reading

Projekt Eliminate

Prodáno na Votoči + sociální fóbie útočí. Ještě že si tenhle deníček vedu, to se bude hodit.

12/11/2014 by Em Phoenix 6 komentářů

Votáčení, nebo teď už vintedování (nevím, co z toho je horší název), začalo konečně přinášet ovoce. Pár vlaštovek jaro nedělá, a tak jsem to doteď nepovažovala až tak za úspěch, ale po několika prodaných věcech, kdy se mi příjemně zvedlo uživatelské hodnocení a frekvence běhání na poštu vzrůstá, z toho začínám mít dobrý pocit a připadám si už jako zkušená uživatelka.

Zatím se prodalo:

  • Černé saténové rukavičky plesové
  • Saténové pyžamové kalhoty
  • Leopardí tílko s krajkou
  • Bílý krajkový top
  • Věnováno – proutěná dózička

Nevím, jestli se tomu dá říkat vyloženě výdělek, ale k určitému návratu vkladů došlo. To potěší.

Mimojiné jsem se celkem zamilovala do diskusí. Donedávna jsem netušila, že to na Vinted (zkusím si na ten nový název zvyknout) tak žije a že tam taky mají fórum. Dnes už tam klikám několikrát denně, abych zjistila, jestli se někde nezjevilo nové zajímavé vlákno, zejména třeba s tipy na vánoční nákupy, protože jsem letos úplně vymaštěná a nemám nejmenší tuchy, co bych komu měla dávat. Před pár lety jsem si Vánoce vyloženě užívala, div jsem se nevysmívala lidem okolo, jak jsem nad vánočními stresy vyzrála, a letos? Stres už teď v listopadu. Jsem bez nápadu, respektive bez originálního nápadu, a rozdávat zase žrádlo mi letos připadá nějak nedostačující a ubohé. Vnitřně hrozně chci ty lidi překvapit a vymyslet něco úchvatného. Jenže buď vůbec nevím, co, nebo se mi mysl začne rozjíždět až moc a já si uvědomím, že by to vyžadovalo tolik práce, nervů a stresu, že mi to za to prostě nestojí a že si nechci huntovat žaludek. U většiny z těch lidí totiž navíc beztak vím, že by to neocenili.

Continue reading

Projekt Eliminate

Projekt Eliminate: Šanony

09/11/2014 by Em Phoenix Žádné komentáře

Uvědomila jsem si, že mám docela strach z toho, jak se poslední dobou měním. Jako bych nějak moc natahovala své ochranné vrstvy, až se bojím, že prasknou a odhalí mě a kdovíco najdu pod nimi? Možná to souvisí s mým odvěkým přesvědčením, že některé věci prostě nezměním. Dokázala jsem ode všeho utéct už v osmnácti, nechat to za sebou a odjet do pryč, což kdekdo považoval za projev ohromné statečnosti a samostatnosti, a ono přitom vůbec. Byly to prosté obranné mechanismy. Tak jako tak jsem ale nedokázala ty věci, co mě svazovaly, skutečně změnit.

BeFunky_elim.jpgI když jsem dneska už o dost dál, pořád ve mně něco z toho zůstalo a pořád mám ve skříni kostlivce, o nichž jsem tak nějak skálopevně přesvědčena, že s nimi prostě nepohnu. Na jednu stranu věřím, že během let se mi je podaří rozpustit a jednou budu možná dost silná na to, abych poslední naleptané zbytky nakopla a ony se rozstřásly a rozložily na prach. Ale nevěřím, že to může jít nějak rychleji. Možná proto, že jsem ve skutečnosti plná strachu, který mě v určitých ohledech tak ochromuje, že si s tím sama prostě neporadím – a pomoci, té opravdové, tam, kde by na tom záleželo, jsem v životě měla opravdu málo.

Jsem tak trochu jako výbušná směs, co potřebuje katalyzátor. Něco téměř nepatrného přidejte a udělám zázraky (nebo aspoň věci, co mně samotné jako zázraky budou připadat), ale sama to prostě nesvedu, ne dřív než za x let, a možná proto si neumím připsat řádný kredit za to, co dělám.

Continue reading

Projekt Eliminate

PE: Pět tipů, jak douklidit, první votočový úspěch a další eliminační nápad.

06/10/2014 by Em Phoenix 2 komentáře

Už se vážně těším na pořádný podzim.

V pokoji je konečně uklizeno, po podlaze se dá konečně bez problémů chodit, na gauči se dá zase sedět a dnes jsem úspěšně odeslala do nových rukou první kousek z Votoče! (zatím říkám jen odeslala, prodala budu říkat, až mi dojdou peníze :D)

Včera mi došla trpělivost a musela jsem s tím pokojem zatočit. Uklízení šlo pomalu, protože jsem všechno chtěla ukládat teprve až budu mít jasno v tom, kam a jestli vůbec to chci založit – což vyžadovalo vyklízení skříněk a nabalovalo se to. Jenže když se s tím člověk nechce moc crcat, tak to chce pevnou ruku a trochu víc akčnosti.

Čím víc nesourodých drobností se po té zemi válí, tím je to horší, ale taky se to dá zvládnout. Jak?

1) Neodkládejte to a nebojte se toho. Jsou to jenom věci a čím dřív s nimi zatočíte, tím dřív budete mít uklizeno.

2) Vezměte do ruky jednu věc po druhé a u každé rozhodněte: ponechat / darovat / prodat / vyhodit / recyklovat / (doplňte si případné další kategorie). Pokud má ta věc své jasné místo, okamžitě ji tam odneste. Pokud si nejste jisti, zatím ji položte někam bokem a vraťte se k ní později.

3) Tvořte logické hromádky. Pokud máte hodně „drobků“ na posbírání, je velká šance, že pokud je budete odnášet po jednom, hodně se nachodíte opakovaně na stejná místa (třeba do koupelny). Udělejte si tedy nejprve hromádky podle toho, kam co půjde, a odneste to tam pak až všechno naráz.

4) Pracujte systematicky. Vyberte si jeden konkrétní povrch a pracujte výhradně s ním, dokud nebude hotový. Podlaha, jedna konkrétní police, jeden šuplík, jeden úsek skříně… Budete-li přeskakovat z jednoho na druhé, povleče se to a bude trvat mnohem dýl, než uvidíte rozdíl (což je přitom skvělá motivace).

5) Odměňte se. Vždycky, když si pořádně uklidím, dopřeju si za to příjemný večer při svíčkách či při seriálu nebo nějakou mňamku. Samotný pohled na dobře vykonanou práci samozřejmě taky stojí za to, ale klidně se oceňte na víc 😉

Continue reading

Projekt Eliminate

PE: Jedna krabice šatstva pryč, pokračujeme v krasojízdě. Truhličky a piksličky k darování.

02/10/2014 by Em Phoenix 4 komentáře

BeFunky_elim.jpgJe to dobrý pocit, konečně zase redukovat, tu a tam něco udat do dobrých rukou a slavit drobné úspěchy. Po darovaných vyšívacích potřebách jsem snad díky Facebooku našla majitelku i pro jeden ze svých organizačních košíčků a včera jsem se rovněž zbavila celé krabice papírů, opět prořídla knihovna (vytříděné věci budu teprve řešit, zatím jsem si jen chtěla udělat pořádek v tom, co tam vlastně momentálně chci) a šel pryč i celý pytel obnošeného oblečení, které by už na votoči ani nikde jinde nemělo šanci. A zase jednou jsem se při tom potkala s „člověkem na svém místě“.

Continue reading

Projekt Eliminate

PE: Neštípnutá jízdenka jako mentální zátěž. Obnovení votoče a darované vyšívací potřeby.

30/09/2014 by Em Phoenix 14 komentářů

BeFunky_elim.jpgNevěřila bych, kolik mentální zátěže s sebou může nést jedna pitomá neštípnutá jízdenka. Stačí, aby byla čtyřkorunová a mně už se při pohledu na ni vybavují vzpomínky.

Je to tak strašně dávno! Nepřestupní jízdenka stála čtyři koruny a přestupní šest. Lítačky snad ještě ani nebyly, nevím, ale několikrát týdně jsem s mámou nebo babičkou jezdívala na balet nebo klavír a vždycky na ty lístky. Vybavují se mi detaily z cesty autobusem či metrem, párek v rohlíku na Náměstí Míru cestou domů, babička si dávala kremžskou a já plnotučnou a vždycky jsme se na to tak těšily. Vzpomínám si najednou přesně, jak to na baletě vypadalo a jak měla vybavenou učebnu učitelka na klavír. Vzpomínám si na přehrávky, které mě nikdy nebavily a tak mě stresovaly, že jsem si mnohdy prostě nemohla vzpomenout, co mám hrát, a záseky byly s postupem let čím dál tím silnější. Při té poslední přehrávce jsem to už dohromady nedala a jednu skladbu jsem prostě nedohrála, nemohla jsem se chytit.

Continue reading

Projekt Eliminate

PE: První den, vyhrané boje a plány na zítra

29/09/2014 by Em Phoenix 19 komentářů

BeFunky_elim.jpgČlověk by předpokládal, že po tak náročných týdnech, po tom bláznivém množství plánování a makání na poslední chvíli, po tom šíleně hektickém pakování a vyklízení pokoje (jsme stejně megahustědobří, jak jsme to zvládli) a po dvaceti hodinách v minibusu dojedu domů a padnu do postele. Jenže já se znám moc dobře, než abych nevěděla, že s tím vším, co se kolem mě doteď dělo, bude trvat ještě hezkých pár dní, než se konečně uklidním, usadím a než se zregeneruju. Vůbec než mi to dojde.

Ale je pravda, že jsem nečekala, že budu až tak hyperaktivní a že mě to tak silně chytne hned po dojezdu.

První věc, co jsem udělala poté, co jsem se na Hlaváku rozloučila s (božími) řidiči červeného minibusu, se spolujezdci a s panem M., a co jsem se přivítala s mámou, která mě pak odvezla i s těmi bláznivě těžkými kufry domů, byl trochu překvapivě nákup. Nenechala jsem se zlákat svody pohodlnosti, která spočívala v tom, nechat to na mámě a pak žrát celý týden housky, naklusala jsem a zařídila si dostatek krekrů, řádně zrnitého těžkého chleba, ovesných vloček, zeleniny, banánů a předraženého sojového mléka (64 korun za krabici!), no a pak jsme si zašly na oběd do mé oblíbené La Torrety, kde holt fakt umějí dělat pizzu, ale s těstovinami je to už slabší. Dodnes jsem si sice myslela něco jiného, ale jejich dnešní pokus o Spaghetti Carbonara byl výsměchem všemu italskému a u rádoby italské restaurace holou ostudou.

Continue reading

Page 2 of 3«123»

Hledátko

Ahoj! Jsem Em.

Czexpat v Anglii, anglofil, fénix. 34letý snílek, kočkomil, kávoholik, potterhead (a vůbec nerd), „potížista“ a minimalista, snažící se o low-waste životní styl. Bloger od roku 2005.

Kontaktuj mě:

em@phoenixrise.cz

Štítky

au-pair blog cornwall cybertown domestic couple halloween Italie junktown podzim Recenze skotsko sny Stampede steampunk Stonehenge tipy vánoce Výzva: Vylepši svůj blog za 30 dní wtf zero-waste

Sem napsala (stáhni zdarma):

® 2011 All rights reserved.