Jak jel zmetek do háje a jak nám ukradli kus mixéru

Mimochodem, slyšeli jste o tom plechu z rakety, co vylovili z moře? Jo, to je u nás 🙂

Soused je konečně pryč! Tahle nevydařená kapitola našeho života je tedy snad za námi a já jen doufám, že to nenapáchalo na mých nervech nenapravitelné škody. Abych řekla pravdu, v tuhle chvíli mám pocity všelijaké, dobře mi moc není, i když mám samozřejmě radost, že jsme osaměli. Nevím, nakolik za to může on, a nakolik v tom jedou i jiné věci, tak snad se to brzo spraví. Znáte takový ten pocit staženého žaludku, kde ale prostě nevíte, odkud to jde? Napadá vás spousta důvodů, ale nic není tak zlé a akutní, aby z toho člověk musel mít vyloženě vředy? Je to na houby. Třeba je to souhra toho všeho.

Ten poslední týden jsme mleli z posledního, co se domácí situace týče. Soused se soustředil na vyklízení svého pokoje, díky čemuž se v kuchyni začaly hromadit věci, které si nebude brát domů, sklenice hořčic a podobných věcí, a k tomu samozřejmě jeho nádobí a další lahodnosti jako třeba pytlík hrášku, který vyndal z mrazáku a pak ho nechal asi dva dny na stole, až se to zapařilo a začalo to smrdět. A nezapomínejme na obří kastrol se špagetami, co stál na sporáku snad už od pondělka a už v úterý začal pěkně smrdět. Někdy ve středu jsem na něj hodila poklici, abych to aspoň nemusela čuchat, kdykoli jdu okolo, ale souseda nic nevzruší, uklidil to až včera večer. A tak jsme holt museli čekat, až si tím procesem projde a postupně všechno poklidí, což naštěstí nakonec udělal. Zbyla po něm jen spousta lahviček šamponů, co nakradl z Maid’s Storu (v pondělí to tam odvezu zpátky), a nějaký bordel u něj v pokoji, který nás nemusí zajímat. To ať si vyřeší ten, kdo to po něm bude uklízet.

Co bylo tenhle týden horší než chodit okolo jeho bince, je to, že nám někdo ukradl nože od mixéru. Bezmoc a vztek vyvrcholily, hlavně proto, že ačkoli na ostrově už je jen pár lidí (a ještě míň jich běžně používá naši kuchyň), zjistit, kdo za tím stojí, je prakticky nemožné, pokud se sám nepřizná, takže jsme zůstali bez mixéru a vzteklí. Sehnat nože samotné není až tak snadné, a pokud se nám to podaří, přijde to asi na čtyřicet liber, což není zrovna málo. Pan M. si navíc pro sebe hodlá pořizovat nový, jiný mixér, tenhle má zůstat mně, takže z jeho pohledu to jsou vůbec vyhozené peníze. Ale co naděláš?

Trn z paty nám v tomto směru jen minimálně tahá maličkatý mixérek, spíš míchátko, co po sobě zanechal v kuchyni jiný soused, který odjel už před pár týdny. Stejnou práci to samozřejmě neodvede, ale v nouzi poznáš mixéra, tak snad si s tím nějak poradíme a co jsme chtěli dělat, uděláme i tak. Myslím hlavně co se přípravy pokrmů týče.

Šéfová je z toho na větvi, slibovala, že bude „vyšetřovat“. Jenže co jiného jí zbývá, než se jen zeptat lidí, kteří jsou podezřelí? A ti jí samozřejmě nic neřeknou, bodejť, když na ně nikdo nic nemá.

Zajímavý plot twist ovšem nastal dnes ráno. Včera se s námi ten mimoň loučil se slovy, že o tom nic neví, že on to nebyl, že ho to mrzí a že to snad najdeme (pořád se opakuje), a dnes ráno jsme našli lístek, kde nám napsal přibližně to, že má silné podezření na jednoho našeho dalšího kolegu, a že si je dokonce dost jistý, že to vzal on. Prý má důvody si to myslet a máme mu zavolat na Skype.

Erm… what? O.o

Takže on k tomu nejdřív nic neví, a pak zanechá takovou zprávu? Proč nám to neřekl rovnou? A co jsou ty jeho důvody? Vzhledem k tomu, že je právě na cestě domů, vůbec netušíme, kdy se dostane na internet, ale napsali jsme mu na Skype i na mail. Ono to totiž dost spěchá, když ten, koho obvinil, má odjíždět v úterý.

Každopádně jsme ten vzkaz vzali a šli s ním za šéfovou. Ta je z toho stejně perplex jako my. Obviněného se šla zeptat, a abych řekla pravdu, nemám problém věřit, že to udělal, byť by to bylo dost švihlé, ale on to samozřejmě zapřel. Tvrdí, že je v šoku, že mu to přijde jako nějaký hodně ujetý vtip a že to vůbec nechápe, protože ještě včera spolu s naším sousedem vařili večeři, bavili se, objímali se na rozloučenou, a najednou bum. Což o to, ten šokovaný výraz byl přesvědčivý, ale nemůžu souhlasit s názorem šéfové, že je to „hodný týpek“. Vzhledem k tomu, že jde o toho samého, s nímž jsme měli už v červnu nesmyslné problémy kvůli košům, a že dobře víme, jak je líný a vypočítavý,  jsem nakloněná verzi příběhu, že v tom má prsty on, a někam ty nože prostě vyhodil, aby nám uškodil. Proč zrovna teď? Třeba proto, že za pár dní jede a už mu to může být šumák. No ale nic. Nože už se nenajdou, on nic nepřizná, a nás teď tedy hlavně zajímá, jak to dopadne s tím obviněním. V podstatě se teď čeká, jaké důvody pro své podezření tedy soused dodá. Já vám řeknu, tohle je kovbojka! 😀 Ale to, že se to tím pádem otočilo na soused vs. kolega a jejich slova proti sobě, skoro mě to až začalo bavit.

Ale pořád je to hlavně totálně šílené. Ten, kdo to udělal – jaký měl důvod? Soused sral celou tu dobu nás, my na něj byli absurdně hodní a odvedli jsme tu za něj takové práce, že si neumím představit, za co by se on nám chtěl mstít. Pokud byl mixér hlasitý, stačilo říct, že mu to vadí, místo toho nám ale několikrát říkal, že je za to rád, protože nemá budík. Proč by lhal a proč by si to na nás vybíral takhle? A proč by hlavně obviňoval někoho, s kým se tu příští rok potká?

Obviněný kolega si sice možná myslí o sobě bůhvíco a zjevně nás v lásce od začátku neměl, ale zase, proč by to řešil takhle? A pokud by v tom nebyl až tak mstivý úmysl, na co by ty nože někdo potřeboval? Vždyť bez mixéru s nimi může tak maximálně roztloukat ořechy. To si hodlá koupit ten samý a chtěl jen trochu ušetřit? Ale proč si tedy nevzal rovnou ten mixér celý?

Každopádně jednu pachuť našeho zdejšího příběhu střídá druhá a já doufám, že ty poslední dva týdny to napraví svou pohodou, soukromím a nerušeností. Snad i z toho jsem tak nervózní – po tom všem prostě nevěřím, že ještě existuje možnost, abychom se tu měli normálně. Tak snad tomu v příštích pár dnech zase uvěřím.

Pro začátek jsem se dnes pustila do nějakého cídění, odstranila z dohledu co nejvíc důkazů sousedovy přítomnosti, a vzali jsme si nějaké ty zbytky po něm, které se určitě budou hodit. Zdá se, že toho po sobě nechal dost v mrazáku, ale zase je na palici, že nám k tomu nic neřekl. My totiž až tak stoprocentně nevíme, jestli to je po něm. Ale mělo by být.

Hlavně si to tu teď zase uděláme všechno po svém, uděláme si to hezké, a vzhledem k tomu, že se odstěhovala i ta poslední sousedka, už by to tak mělo zůstat. Dva týdny zase v našem? To by mělo být fajn 🙂

Dáme se do kupy a začneme balit kufry, co budeme posílat napřed. Už se vážně těším pryč, jen mám čím dál tím větší bobky ohledně té cesty samotné. Ještě se nám nepodařilo sehnat přespání v Londýně, couchsurfeři se nějak nemají k pozitivním odpovědím. Ale budu to zkoušet dál a snad se zadaří.

Jaký týden jste měli vy?


P.S.: Obviněný kolega za mnou právě přišel, znovu mě ujišťoval o své straně příběhu, jak je v šoku a vzteky bez sebe. Prohledali prý celý pokoj i kuchyň a něco, co tam dřív neviděli, prý našli, ale ty nože to nejsou, jen nějaký kus nádobí na salát nebo co. Psal prý i kamarádovi našeho souseda, jestli mu to může pomoct nějak vysvětlit. Je strašně nepříjemné to všechno poslouchat a napůl tomu chtít věřit, když si ta druhá půlka říká „Co to tu do mě hustíš za srágory, stejně vím, žes to byl ty, zmetku vyčůranej!“. Protože prostě nevíme. A dobře víme, že tvářit se jako neviňátko, zatímco někoho poměrně slušně tyranizuje a nasírá, mu nedělá problémy. Jestli šlo ovšem sousedovi o to, vyvolat v nás všech paranoiu a vztek, tak se mu to povedlo. Ale vážně, proč by to proboha dělal, když se sem hodlá příští rok vracet? O.o

Dám vědět, jak se to vyvine.