Nemůžu uvěřit, že červen už je skoro u konce. Přesně proto, jak rychle teď ten čas běží, je mi jasné, že se ani nenadějeme a bude příští rok, a jak se toho bojím, tak se na to těším. Kolik se toho ovšem ještě do té doby stane? Vždyť jen za těch pár týdnů si to člověk pomalu ani nestačí zapisovat!

I consider myself quite lucky for being able to spend 9 months on the british Isles of Scilly, specifically Tresco, that so many are just dreaming about. Sure, I saw it from a very different perspective than they ever will – it was a worktime for me. I spent those 9 months as a cottage cleaner, worked a lot and quickly and it was quite stressful sometimes, so it was hard to find time and strength for everything that there is to explore.

But I still got my chances and experienced some really nice days or just afternoons there, which made me think about the best ways how to truly experience Scilly.

Now, I will be actually talking about Tresco most of the time, because that’s where I’ve been anchored, but some of the points will be referring to other islands, too.

I’m hoping this article could be of help as a nice little summarization from someone who actually lived there, and a place where to start. But at the same time it’s for me and all the other hard-working people who had been there or still are. When you stay on an island as small as Tresco for so long and it is your workplace as well, it can make you feel caged a bit, which is all the more reason for remembering to see the beauty of your surroundings and the benefits of the location.

I know! It’s been ages since I posted in English and I apologize to whoever from abroad follows me. (If you still follow me after those months of non-english writing, by the way, thumbs up for you, you are amaizing.)

I was really trying to get back to it, partially because few people gave me a feedback that I should, but life somehow got focused mainly on work and there is little time to blog, and even less to experience something worth blogging about. Life can become a bit redundant even if you travel – well, maybe it’s just if you travel for work. 

Nakonec jsme se dočkali a dostali vytoužené volno. Nečekaně hned v úterý, po příjemně výletně odpočinkové neděli, strávené na Bryheru, a celkem nenáročném pondělku, takže začátek týdne to byl pohodový.

Původně jsme vlastně o cestě na St. Mary’s ani neuvažovali, dokud to nenavrhla vrchní manažerka. Dokonce ani hned poté, spíš jsme měli na mysli odpočinek, potřebný spánek, prostě relaxačku. Ale jak to jednou řekla, nějak nám to zahlodalo v hlavě, pan M. povídá – proč vlastně ne?, a tak jsme jeli.

Nakonec se nám to podařilo zpunktovat a sobotní výlet smrťák jsme podnikli.

• Jet na ten Dorset

Proč právě Dorset? Protože Dorset a Cornwall mají být naprosto nádherné kraje s úchvatnými scenériemi, což nás bere – obzvlášť na pobřeží. Slavné útesy a různé skalní útvary, to máme rádi, a Dorsetu také náleží světoznámé Jurské pobřeží, které se vyznačuje tím, že je stovky milionů let staré a neustále se sesouvá do moře pod nápory silných přírazů vln, čímž se odhalují prehistorické vrstvy a je to tak ráj lovců zkamenělin. Ne že bych se za jednoho považovala, ale mám to tak trochu v rodině, takže mě celkem lákala možnost dovézt domů jako suvenýrek nějakého toho amonitka…

Původně jsme plánovali strávit na Cornwallu a Dorsetu celý víkend s dvěma přespáními a opravdu si to užít, jenže znáte to s plány… nakonec nám kvůli psovi, kterého jsme nemohli nechat doma samotného a netoužili brát sebou (když netušíte, do čeho jdete, a ještě to ani není váš pes…), nezbylo než vtěsnat celý výlet do jediného dne a ne že by nám to nedalo zabrat. Ale stálo to za to.

Milníky já ráda. Třeba mít 30 followerů na Bloglovinu! 🙂 Woohoo, děkuju vám za přízeň, moc si toho vážím a hamounsky doufám, že to číslo bude dál růst. Nějak závidím svému předchozímu blogu, který to dotáhnul skoro k padesáti úžasným človíčkům na drátě a ráda bych k té hranici dospěla s tímhle. Něco mi ale říká, že se budu muset mnohem víc snažit, zadarmo mi to teda nedáváte >:)

Další velký milník přijde 28. 9., to budu totiž definitivně opouštět Anglii. Tedy nikdy neříkej nikdy a víte, jaký vztah k ní mám, takže upřímně doufám, že se sem ještě, řekněme do pěti let, vrátím, ale pět let je šíleně dlouhá doba a kdoví, co se všechno do té doby přihodí. Takže si začínám říkat, možná je to vážně sbohem. I tak to ale stálo za všechny prachy a neměnila bych.

Teď o víkendu bychom ještě měli podniknout jeden velký výlet – jehož plánování nám ale zatím vůbec nejde. Měli jsme původně jet na necelé tři dny do Dorsetu a možná taky na Cornwall, ale zkomplikovalo se to a nakonec nejspíš pojedeme jen na jeden velký smrťák výlet v sobotu, neboť milá úžasná pinda si nám včera oznámila, že odjíždí do pondělí pryč a nám vůbec nedošlo, že to znamená, že máme na krku zvířata – a hlavně tedy Daisy, kterou tu samotnou nechat nemůžeme.

A tak nám hlavy vřou jako polívka na plotně, jak se snažíme všechno vymyslet, a je toho plánování teď šíleně moc. Času je málo a věcí, které ještě potřebujeme udělat, hrozně moc.

• Jet na ten Dorset
• Napsat Jo, že budeme odjíždět a jak to bude s našimi referencemi
• Zajít pokud možno za ní i za ostatními „zaměstnavateli“ s přáníčkem či nějakou lahvinkou
• Oběd nebo večeře s Ashleigh
• Brighton
• Pan M. si chce vystát frontu na iPhona
• já přemýšlím o koupi příručního kufru
• utratit nebo vyměnit co nejvíc popsaných bankovek a drobných – to mi doma ve směnárně nevezmou
• vypálit všechny těžší svíčky
• sníst co nejvíc zásob. To je asi největší challenge, rozhodli jsme se, že už do odjezdu nepojedeme ani jednou nakoupit. Bude se jíst prostě to, co máme. Tak jsem hrozně zvědavá 🙂
• zařídit pro Ashleigh fotobook (toho se bojím, jen než to dojde, potrvá alespoň týden, takže máme fakt na čase to dát dohromady, a to samotné smolení bude taky na dost hodin. Už jen výběr fotek, natožpak úprava a rozvržení)
• ještě jednou na jídlo do jedné nesmírně příjemné thajské restaurace ve Worthingu, kde jsme si spálili držky poprvé včera – na Cyovo doporučení
• rozloučit se s Hankou a Liborem
• všechno sbalit
• nějak tajně vrátit všechno, co jsme si napůjčovali bez pindina vědomí – jako hlavně nějaké příbory. Taky by nemusela vidět odkapávač na nádobí. Stejně se divím, že se ani ona, ani Nigel ještě ani jednou nepozastavili nad tím, že mě vůbec dole s tím nádobím nevídají
• ujistit se, že jsme ode všech dostali všechny peníze
• vložit ještě něco do banky
• odhlásit se z Puttytribe, kam teď vůbec nechodím a nemá smysl posílat tam měsíčně dvacet liber. Jsem ráda, že jsem je doposud podporovala, ale teď už to dělat nemůžu