Plány do budoucna

Podívat se na to z výšky je super.

Čím rychleji čas utíká, tím rychleji se člověk dostane do stavu, kdy už zase potřebuje dovolenou. Budou to brzy čtyři měsíce, co jsme na Trescu, a už je to víc než měsíc, co jsme začali pracovat v unitách. Při vzpomínce na „normální“ chaty mi ale připadá, že jsme je dělali tak možná vloni, a těžko se mi představuje, že tu máme být ještě dalších pět nebo šest měsíců.

Konečně záběry z Fafíka! :) All rights reserved, credits go to Mr. Mysteria

Konečně záběry z Fafíka! 🙂 All rights reserved, credits go to Mr. Mysteria (fullsize po kliknutí)

Ovšem pomáhá si to nakouskovat. Asi tak za měsíc bychom se měli stěhovat do hradu, to bude velká změna a výzva a dost se toho bojím. V té době by navíc měl být ostrov nejvytíženější, červenec a srpen mají být nejšílenější měsíce na ostrově – my to ale nejspíš poznáme tak maximálně na větším počtu stížností na blbosti. Vzhledem k tomu, že děláme incleany v unitách každý den, dokážeme si je udržet v celkem použitelném stavu, abychom se z toho při výměnách návštěvníků nepodělali. Tenhle luxus ostatní uklízeči nemají – na druhou stranu jim přece jen trochu závidím, co všechno v těch chatách po lidech najdou. Nám se v tomto směru zadaří málokdy.

Pokud jsou naše informace správné, ty unity bychom pak měli dělat už „jen“ cca do října. Pak bude jejich provoz ukončen a my bychom měli tedy být přeřazeni zpět k normálním chatám (někdy tedy snad i bude možná šance dojet si na oběd domů) a na dělání tak zvaných deep cleanů. To jsou pořádné a dýl trvající úklidy chat, které už se obývat moc nebudou nebo kam zrovna nikdo nepřijíždí. To bude asi po tom létě labůžo, na druhou stranu na to má člověk víc času a může tam během toho dne využít třeba sporák – to my v unitách těžko, tam je odevšud vidět.

Do té doby nicméně ještě kdekdo z ostrova odjede a možná se uvolní nějaké další možnosti bydlení. Třeba zjistíme, že to s tím obědem a dojížděním nepůjde. Třeba se nám poštěstí a dostaneme do vínku solitérní Ivy Annex, o nějž nás ani nenapadlo žádat, protože to byla hnusná díra plná pavouků a plísně (a nikdo nám ho ani nenabízel), jenže co to tam trochu zabydleli Rumuni supervizoři, snad to bude po jejich odjezdu v lepším stavu než po tom praseti, co tam bylo předtím.

Je to všechno hodně nejisté a jsem z toho trochu na nervy – myslím, že mít vyřešené bydlení je základ. Ale po té včerejší megapárty u sousedů (nebyla ani první, ani poslední, nejspíš) si jsem zase o něco jistější, že to pro sebe musíme udělat a aspoň ten hrad zkusit. Jaké to asi bude bydlet v soukromí daleko ode všeho, kde jste jen s jedním dalším párem, nikdo se vám nesere do kuchyně, sami si vynášíte koše a víte, že vaše zásoby jsou ve vašich skříňkách v bezpečí? A v noci se dobře v tom tichu a klidu vyspat? Tekuté manové či raw obědy snad člověk přežije, už teď si je stříháme čím dál tím častěji a třeba to něco zajímavého udělá i s váhou.

A od října už je do Vánoc, co by kamenem dohodil a zbytek dojel metrem. Nemůžu pochopit, jak moc se na ně už teď těším (dneska mě zničehonic přepadla děsná chuť na vanilkové rohlíčky a hrozně se těším na vůni jehličí). A vůbec na domov. Na to, až mě zase budou vytáčet naši tím, jak nemyjou včas nádobí, až je ho plný dřez. Na to, že furt nemáme při tom množství nádobí myčku. Na to, že se tam nedá recyklovat kompost nebo plechovky. Vlezu si do vany a umřu blahem, a pak půjdeme k babičce na oběd a brácha zas přijde pozdě, takže mu budu muset jít dolů otvírat. A můj kouzelný ikeácký nábytek a moje aromalampa a moje skříň plná oblečení… já vím, už se opakuju.

A plánujeme samozřejmě dovolenou. Zatím se nejvíc mluví o Thajsku nebo o Gozu.

Comino u Goza

Pro Thajsko mluví spousta faktorů, mimo jiné že to byl vždycky náš sen (každého zvlášť, ještě než jsme se vůbec potkali :)) a taky že mě na něj čím dál tím víc navnazuje jistá blonďatá blogerka jménem Annie, která tam momentálně s přítelem pracuje a jejích článků se nemůžu nabažit 🙂 (a nenechte se zmýlit nickem, je to Češka). Gozo nám zase doporučil Cy, zahradník naší bývalé madam padam host mum Ashleigh. A dát si to Gozo jako takovou třešničku na dortu po troše cestování po Itálii, navštívení třeba Benátek, Florencie nebo Pompejí… nevím, jestli bychom si na to troufli, zvlášť když nikdo z nás neumí víc než deset slov italsky, ale snad právě proto by to byla fajn změna po tom našem ježdění vždycky na to jedno předem domluvené místo. Jen nevím, jestli na to máme povahy.

A potom? VánoceNový Rok doma, s rodinou, tak to má být. Ale pak zvažujeme krátkodobý návrat sem na ostrovy (možná ne přímo na Tresco) a tak nějak otočení celého toho kola. Rádi bychom změnili paradigma a jezdili pracovat spíš na zimu než na léto. Jen to pak bude těžší vymyslet s těmi Vánocemi. Ale to se poddá, to je ještě daleko.

Kam byste jeli nejradši vy?