Redukční papírová dieta

Stromeček čeká na nazdobení, kočky už jsou obalené a čekají na smažení, zatímco řízky běhají po bytě, mňaučí a honí se…

Letos mám dárky zabalené, abych parafrázovala Dese, jako od retarda, co si hrál s balicím bapírem 😀 Rozhodla jsem se totiž skoncovat se všemi těmi kousky starého nechtěného papíru, co už ho léta všichni přehlíží a vyhýbají se mu ve prospěch nových trubek pěkného moderního, a starý se zatím akorát víc a víc zmuchlává.

Abych řekla pravdu, nejvíc by mě bavilo dárky balit do obyčejného hnědého balicího papíru, ovázaného obyčejným motouzem. Vyhrála bych si případně s vlastnoručním ozdobením toho papíru jen tak v minimalistickém stylu, fláknout na to občas nějaký zdobný dřevěný kolíček nebo pěknou zrovna udělanou cedulku. Ale ty naše obrovské zásoby ještě snad z dob komunismu mi pijí krev už léta, a tak jsem se do toho letos dala – co na tom ostatně záleží, do čeho je dárek zabalený? Ošklivého papíru si nikdo nevšimne o nic víc než by si všiml pěkného, za pět minut je rozbaleno a nikdo si ani nepamatuje, v čem jeho dárek byl. To důležité je to uvnitř, a nezáleží moc ani na mašličkách.

Tak jsem letos balila způsobem na hony vzdáleným profesionálnímu balení, splácala jsem dohromady zdánlivě nespojitelné vzory, využila jsem i zmuchlané kousky, které se ovšem obalením okolo dárku buď narovnaly nebo se ta zmuchlanost ztratila v jeho zvláštních tvarech, které by pokrčily i úplně nový papír. Úplně jsem vypustila snahy o to, aby se mně samotné výsledek nějak líbil, veškerá očekávání o tom, jak to má vypadat a ladit, a světe div se, ono to i tak funguje a dárky pořád vypadají jako dárky.

Došla jsem k názoru, že balíčky nepotřebují být obaleny křížem krážem, takže většina z nich dostala jen krátkou dávku nebo mašle látkové, kterých máme taky spoustu. Použila jsem i hodně starých stužek, které v minulých letech někdo stahoval ze svých dárků a schovával pro příště. Jeden starý papír posloužil jako „dekupáž“ na jednu dárkovou tašku, na níž jsem potřebovala skrýt logo, aby působila neutrálně. V podstatě se dá říct, že jsem se soustředila spíš na osobní detaily (anomalocaris tatínkovi jistě udělá radost :)) a na praktičnost, ale nezabývala jsem se klasickými perfekcionistickými bloky jako „tenhle papír je prostě hrůza!“ nebo „tahle mašle k ničemu nejde“. K některým věcem, jak se ukázalo, šla naopak perfektně.

BeFunky_null_2.jpg

Mám z toho radost a těším se, jak se mi tímto způsobem podaří za pár let to množství odstřižků zredukovat – některé z nich jsem slepila a použila na jeden dárek, protože proč by probůh musel na každý dárek padnout další jednolitý kus? Pak už snad nebudu mít cuky kupovat nové a opravdu si vystačím s obyčejným papírem. Zase o krůček blíž mé představě, jak by ty Vánoce měly vypadat a o čem mají být, tedy hlavně o tom být spolu a dělat si radost 🙂

BeFunky_null_4.jpg

BeFunky_null_3.jpg

A teď už mě omluvte, jdu se vrhnout na zdobení stromečku a bytu a další příjemné aktivity 🙂

Mějte příjemný Štědrý den!