4 dobré důvody proč jet na Aljašku, a co potřebujete vědět, než tak učiníte

Aljaška není tak úplně běžná destinace pro našince, takže se dalo čekat, že se mě budete ptát, jaké to tu je a jestli to za to stojí, a světe div se, vy se fakt ptáte 🙂

No, záleží na tom, za jakými zážitky se ženete. Jestli vaše vysněná destinace zahrnuje zlatavý písek, teplý větřík ve vlasech a koupání v moři, tak Aljaška asi nebude to pravé ořechové. Pokud vám ale nevadí chladnější podnebí a proměnlivé počasí, láká vás drsná krajina a jste outdoorově založení, určitě vám bude mít co nabídnout.

alaskanban

Aljaška je obrovská a my z ní viděli prakticky jen dvě malá místa, takže nebudu předstírat, že toho o ní vím kdovíkolik, ale po těch třech měsících tady mě určitě napadá alespoň pár tipů, jak to celé co nejlíp zvládnout. Nejprve ovšem to hlavní:

Proč vůbec jezdit na Aljašku

  1. Je to nový kus země, který můžete poznat, noví lidé, nová kultura, nové prostředí. Zažít ten pocit svobody a zároveň šílené vzdálenosti, když se rozhodnete vycestovat tak daleko od domova, rozhodně stojí za to. S tím se pojí samozřejmě celkově zážitek z cestování a z žití v jiné zemi. Pokud to chopíte za správný konec, tak si tu i dobře vyděláte a našetříte na jiná dobrodružství, protože jak píšu níže, už minimální mzda je tu celkem zajímavá.
  2. Je to Amerika. Amerika je všude, všichni o ni mluví, je ve všech médiích, americké produkty a firmy jsou všude kolem nás, filmy, které vidíte, jsou často americké – je prostě dobře Ameriku alespoň jednou za život fakt zažít, na vlastní oči, nezprostředkovaně.
  3. Aljaška má svůj drsný půvab a svou ojedinělou přírodu. Jestli vás baví koukat na zasněžené vrcholky hor, jaké jinde nenajdete, zrcadlící se v ledovcových jezerech, šplhat na ty hory nebo objevovat ledovce samé, pozorovat svobodná zvířata, která u nás doma nepotkáte nejspíš ani v zoo, tak je to určitě jedno z míst, kam se vydat. Losi, sobi, obří krabi, divocí koně, medvědi, lachtani, mořské vydry, velryby, orli a plno lišek, které se velmi rády pohybují v blízkosti lidí, jsou jen začátkem seznamu. Můžete tu rybařit, chodit na túry, šplhat po horách, objíždět turističtější destinace (Google určitě napoví) nebo se prostě jen ztratit v divočině. Aljaška má taky v nabídce plno nesmírně lákavých přírodních rezervací/parků, například Denali.
  4. Budete superCOOL! 😀 Přiznejme si to, jet na Aljašku, to nemá jen tak někdo 8) Do Anglie dneska jezdí každej, tím už těžko někoho ohromíte, Amerika je ale pořád ještě cool, a Aljaška nebo Kanada? To má prostě WOW efekt a určitě vám to bude kdekdo závidět. Samozřejmě si pro ten efekt můžete vybrat i jiné destinace, třeba něco v tropech, Austrálii, Thajsko, co já vím – i Nový Zéland je pořád ještě celkem v kurzu, i když mám pocit, že tam teď taky jezdí každý a už to není až tak wow. No, víte, prostě hipsterské srdíčko trpí 😀 Ale Aljaška je něco jiného, můžete ji brát za destinaci pro lidi, co nejdou s davem a chtějí si užít kus nepošlapané země jen pro sebe, bez plna jiných turistů. (Mluvím tady hlavně o dlouhodobých pobytech, tj. 3 měsíce a víc, samozřejmě dovolenkové destinace jsou něco jiného)

A teď jak se sem dostat:

V tomhle vážně nejsem expert, takže mě omluvte, pokud mi něco uniká, ale mám pocit, že tohle jsou asi jediné regulérní možnosti:

  1. Turistické vízum Esta: Je na 90 dní od chvíle, kdy vycestujete, není těžké ho dostat a stojí asi 700,- na osobu. Potíž je akorát v tom, že s tímhle vízem nesmíte na Aljašce pracovat, a to ani dobrovolničit zadarmo. Jedete zkrátka pouze cestovat a rozfofrovat peníze. Nebo si koledovat o malér.
  2. Work and Travel, Working Holiday apod.: Pokud jste studentem VŠ/VOŠ, máte obrovskou kliku, neb můžete jet s některou agenturou právě na takový program. Do začátku to sice něco stojí, ale to se vám vrátí, budete mít práci a bydlení a snáz potkáte spoustu nových lidí. Budete mít tu pracovní zkušenost ze zahraničí, můžete si tak zlepšit jazyk (záleží ale asi na agentuře a pozici, jaký level potřebujete do začátku a jestli jsou možnosti i pro začátečníky), prostě what’s not to like? 🙂 Jestli vás k tomu něco zajímá, nedávno jsem zrovna narazila na tenhle zábavný článek o WT na Aljašce od Kateřiny. Jinak určitě doporučuju podívat se ty agentury, třeba Czech-Us (ale nevím, jestli zrovna oni Aljašku dělají).
  3. Nějaké další se studiem spojené možnosti…? Erasmus, výměnný pobyt, něco takového? V tomhle mě vážně musí doplnit někdo jiný, já nestuduju, takže netuším.

Co je jinak dobré o Aljašce vědět:

Jazyk a lidé

V Anglii a dalších evropských zemích jsou na cizince zvyklí, je jich tam plno, a to i Čechů, takže si nemusíte nutně připadat jako z jiné planety, ale Aljaška je dost odlehlý kout světa a jak jsem už psala, našinci sem asi až tak často nezabloudí. Nejsem si tedy jistá, jak moc v těchhle končinách pochodíte s pouze základní znalostí Angličtiny. Záleží ale samozřejmě na tom, kam přesně jedete a co sem jedete dělat.

Co se lidí týče, jsou to zkrátka Američani 🙂 Ale koneckonců proto sem taky jedete, abyste poznali náturu zdejších obyvatel. Na ostrovech je hodně Filipínců (asi jako u nás ťamani) a nějací potomci původních zdejších indiánů se tu taky najdou, což může být zajímavé, pokud vás tohle bere. Mají tu o nich i muzea.

Počasí a oblečení

Je rozdíl mezi pevninou a ostrovním podnebím na Aleutách. Na pevnině jsou během zimy pro našince extrémně nízké teploty, třeba i mínus 30 a níž. Podle toho, co jsem slyšela, je to oproti naší zimě velmi suchá zima, díky čemuž to člověku až tak vražedné nepřijde, přesto je ale třeba se na to dobře vybavit, neopomenout kvalitní termoprádlo a vrstvit, vrstvit, vrstvit. Na ostrovech je počasí naopak téměř permanentně deštivé a velice větrné – ale i na pevnině je třeba se proti dešti a větru vybavit, takže rozhodně nenechávejte doma pláštěnku a případně další nepromokavé vybavení. A taky pořádné boty, ať už se chystáte na túry nebo nechystáte, určitě bych nespoléhala jen na tenisky.

Peníze

Pokud jedete na Esta, počítejte s vysokými výdaji, nejen za letenky. Na pevnině je draho a na ostrovech ještě víc, a to i pro nás, kteří jsme zvyklí na přirážku z několika let pobytu v Anglii. Zdejší lidé si vydělávají mnohem víc, minimální měsíční mzda na pevnině je v přepočtu zhruba 38 tisíc, a i oni tvrdí, že je tu draho 🙂 Takže naše oblíbené pravidlo číslo jedna je tu třeba ještě víc zdůraznit – nepřepočítávejte na české, nebo se zblázníte. Je tu drahé bydlení i potraviny. Pokud pojedete na WT, nebudete to samozřejmě tak moc vnímat, ale pokud pojedete čistě jako turisti, dobře se informujte, kolik tady dělají třeba měsíční výdaje na žití.

Letenky a let

Je to dlouhý let s nemálo přesedáními, takže počítejte s tím, že vám to dá zabrat, a připravte se na to nejlíp, jak můžete. My jsme na cestě dohromady i se vším čekáním a přebíháním po letištích strávili asi 29 a půl hodiny (plus dvě přespání v Anchorage před posledním letem).

Na letištích vás bude čekat hodně postávání, pobíhání, zjišťování, odkud kam, procházení milionem kontrol – rozhodně si dobře zjistěte všechny parametry na všech letech, co kde můžete mít, jaké to má mít rozměry a váhy, a taky si dobře hlídejte a mějte vždy po ruce doklady, tzn. pas, letenky a víza. Přemýšlejte, co budete mezitím jíst, když někde budete dýl čekat (to se nám moc nestávalo a v letadle najíst dostanete, ale jeden nikdy neví – doporučuju Manu), a nezapomeňte i na nějaké hygienické pomůcky, ať jste čerství (deodorant, tic tacy nebo žvýkačky, vlhčené ubrousky nebo antibakteriální gel – vždycky se hodí).

Víc tipů, co si vzít s sebou na cestu a jak let v pohodě zvládnout, najdete tady.

Pokud letíte na Esta, počítejte s kontrolou na imigračním. První ochutnávku – jak si můžete přečíst v mém článku o cestě – jsme dostali už v Amsterdamu, ale to bylo nic oproti tomu, jak si nás podali v Seattlu, kde jsme narazili na nebezpečného důležitého idiota. Pokud poletíte dejme tomu na dva týdny, neměl by být problém, ale pokud se chystáte na delší dobu (což mně osobně dává větší smysl, když už, žejo…), počítejte se spoustou nepříjemných dotazů jako co tu budete dělat, jak se budete podporovat, kolik máte s sebou peněz a co budete dělat, když se něco podělá.

Časový posun

Během cesty ho až tak vnímat nebudete, ale mějte se přesto na pozoru, jak se kolem vás čas mění. Lokální časy budete rozhodně potřebovat sledovat kvůli navazujícím spojům, abyste někde zbytečně nespěchali nebo aby vám něco naopak hloupou chybou neuletělo.

Po doletu rozhodně počítejte s tím, že vás to během prvních pár dní dřív nebo později doběhne a budete příšerně unavení. Pokud tedy máte tu možnost, nedomlouvejte si začátek práce nebo nějaké výlety na moc brzo. Počítejte taky s tím, že vám to celkově otřese organismem a dost možná na vás během prvních týdnů snadno přistane nachlazení a kdoví co dalšího, takže i na tohle se dopředu připravte, posilujte imunitu a cpěte se vitamíny.

Na Aljašce je oproti českému času -9 až -10 hodin (podle vaší přesné destinace), což trochu komplikuje komunikaci s domovem. A nevím jak na pevnině, ale tady na ostrovech to vážně není žhavé s internetem, takže na Skype až tak moc nespoléhejte.

Polární den a noc

Můj asi největší boj s Aljaškou je fakt, že se tu potýkáme s problémem polárního dne a polární noci. Nevím, jak to přesně funguje v kterých oblastech, ale u nás na Aleutách to máme tak, že cca od prvního jarního dne se nepříjemně prodlužují dny. Světlo (takové běžné denní) je dejme tomu od šesti ráno (svítá tedy určitě ještě dřív, ale nevím, tak brzo zase nevstávám), a stmívání nastává až tak kolem jedenácté, za čistého nebe je to i později (když jsou mraky, tak je logicky tmavo dřív). Podle toho, kam jedete a kdy přesně, se tohle bude samozřejmě měnit, ale právě proto se dopředu informujte, ať pak nejste v šoku. Brzké ranní světlo není až tak divná věc, to máme u nás v létě třeba taky. Ale to, že je někdy i po jedenácté ještě celkem normální denní světlo, je mně osobně velmi nepříjemné, protože mé biorytmy, jak jsem si tu ověřila, jsou hodně vázané na tmu, tedy teprve se stmíváním začne moje tělo vůbec přemýšlet, že za pár hodin půjde spát (jsem sůva 8)). A když máte ráno brzo vstávat, tak je na houby, že si nemůžete jít lehnout třeba kolem osmé, deváté, protože víte, že při tom světle neusnete. A to ještě zdaleka není léto. Není divu, že tu všichni mají na oknech žaluzie – bez nich bych se snad vůbec nevyspala.

Vzdálenost

Dalo by se říct, že je to jasné, ale někomu by to nemuselo tak úplně dojít, dokud tounebude – a pak už může být pozdě. Je to fakt daleko. To znamená nejen že to stojí dost peněz, ale hlavně že ať se doma stane cokoli, nebudete tak docela po ruce, spíš vůbec, protože si nejspíš nemůžete dovolit lítat si jen tak sem a tam (pokud jste sem přijeli pracovat, dost možná nebude vůbec možné dostat volno) a beztak by to trvalo. Takže bych si tuhle destinaci asi nezvolila jako svou první, pokud nejste moc zvyklí být daleko od domova, aby ten šok nebyl na vás až moc. A taky pokud máte třeba doma někoho, kdo není v dobré zdravotní kondici… je zkrátka třeba být si vědom toho, co tou velkou vzdáleností riskujete.

Plus počítejte s tím, že poště bude chvilku trvat, než k vám dorazí, a poštovné nebude zrovna za babku. Takže si ve svém vlastním zájmu doma nezapomínejte nic důležitého 😀

12804818_10205972370692851_368167439163275854_n

A to je zatím všechno, co mě napadá. Jestli mě ještě něco trkne, dodám 🙂
Snad vám článek k něčemu byl, pro další zápisky z Aljašky i odjinud mě nejlíp sledujte na Bloglovinu, ať vám něco neuteče.