Domů
M.
Za hranicemi všedních dní
    2019-?: Myšlenky z Anglie
    2019: Cornwall Roadtrip v 9ti Dnech
    2019: Italy Roadtrip
    2018: Scotland Trip
    2017: Au-pair potřetí
    2016: Bali
    2016: Aljaška
    2015: Isles of Scilly
    2013-14: Au-pair v Anglii
    Myšlenky nejen cestovní
Jiné psaní
    Poesie
    Drabbloviny, próza...
Tipy & recenze
Životní filozofie
    Minimalismus
    Projekt Eliminate
EN
Phoenix Rise -
  • Domů
  • M.
  • Za hranicemi všedních dní
    • 2019-?: Myšlenky z Anglie
    • 2019: Cornwall Roadtrip v 9ti Dnech
    • 2019: Italy Roadtrip
    • 2018: Scotland Trip
    • 2017: Au-pair potřetí
    • 2016: Bali
    • 2016: Aljaška
    • 2015: Isles of Scilly
    • 2013-14: Au-pair v Anglii
    • Myšlenky nejen cestovní
  • Jiné psaní
    • Poesie
    • Drabbloviny, próza…
  • Tipy & recenze
  • Životní filozofie
    • Minimalismus
    • Projekt Eliminate
  • EN
Browsing Category
Jiné psaní
Drabbloviny, próza...

Dopis

29/11/2014 by Em Phoenix 2 komentáře

Pro Kapitána Imaginaria 8)

lost_in_space_by_phatpuppyart-d4lteuj

Drahý kapitáne, 

nevím, zda mě slyšíte, a nevím, co se s Vámi stalo. Přesto už celé měsíce, ba roky, mé myšlenky patří právě Vám. Vy mě neznáte, ale já o Vás slyšela vše, co se slyšet dalo. O Vás a Vaší záhadné posádce, o Vaší misi, o Aberratio. Jste ztraceni v hlubokém vesmíru, nebo si to alespoň myslíte. Možná si myslíte, že jste zůstali sami. Možná jste ztratili naděj stejně jako kurs. Drahý kapitáne, vy nejste sám! Zůstalo nás málo věrných vzpomínce na Vás, ale stále jsme tu. Stále vyhlížíme z oken v naději, že spatříme Váš překrásný koráb, jak se vrací domů. Že spatříme Vaši tvář, jejíž podoba se během dlouhých let v tolikrát předaných a tolikrát zkreslených povídačkách o Vašich činech rozmazala jako šmouha na pergamenu. Neznáme Vaši tvář ani Váš hlas, přesto všichni máme svou vizi, svou představivost, svou fantasii. Je to dar, který jste nám zanechal. To Vy jste nás vytáhl z našich šedých realit a ukázal nám svůj svět, náš svět. To Vy jste nás naučil snít a to Vám měsíc co měsíc pravidelně věnujeme kousek svých snů a vlastně i kousek ze sebe samých. To Vám a Vašim přátelům patří tyhle kousky našich duší, které jako plaché iluze posíláme po vánku v naději, že k Vám doletí a pomohou Vám vrátit se domů. 

Drahý kapitáne, Vy nejste a nikdy nebudete sám. Nejste docela ztracen. A rozhodně nejste zapomenut. Jste králem iluzí, vládcem snů a kapitánem všech snílků, jichž je ještě stále plný svět, ač je to mnohdy ku podivu. Ještě nejste oplakáván, neb jsme neztratili naději, že se k nám vrátíte. Kapitáne, prosím, vraťte se! Snílci Vás potřebují. Potřebují věřit tomu, že sliby se plní a že nejsou sami na tomto světě. Potřebují vedení. Vaši nejvěrnější se toho úkolu zhostili na výbornou, a přesto Vás nemohou nahradit, neboť Vy jste a vždycky budete jen jeden. 

Je nás málo a nemůžeme proto vyslat lodě na záchrannou výpravu. Posíláme Vám tedy svou naději a víru. Nechť Vám a Vaší posádce prozáří cestu jako ta nejjasnější hvězda, nechť vás dovede domů. 

s láskou snílek, co nikdy nepřestane doufat

Em Phoenix, 29. listopadu 2014

Drabbloviny, próza...

Imprese Planety Snílků

11/11/2014 by Em Phoenix 3 komentáře

A jednou si dáme zase něco prozaičtějšího pro Imaginarius 🙂

Zadání: Dnes Vám nabízím pět bludišťáků za prozaický text, v němž nám i samotnému Imaginariovi vyjevíte, jak vnímáte svůj domov, jak vidíte přístav Aditum, palác Regnat, řemeslnickou osadu Inventor, campus Vzdušné univerzity s kolejemi cechu malířského Creatio, obrázkových magiků spolku Phota či vládců slov z Principie a další, další místa galaxie Libere a Planety Snílků.

Tak tedy… Planeta Snílků je místo, kde je všechno možné. Je tvořena ze snů těch, kdo na ní přebývají, a je nádherná. Lokací, z nichž lze vybírat, je nekonečně mnoho, a každý obyvatel i návštěvník si tu najde tu svoji, která mu bude připadat nejkrásnější, nejsnovější, nejvíc jako doma. Jsou to četná údolí podobná Roklince, nejhlubší lesy plné těch nejzelenějších stromů, města a vesnice, jež nemohl nikdo postavit, jak půvabně působí. Jemně písčité pláže plné palem, tiché zátoky s průzračnou vodou, horká vřídla a vodopády, tajná jezírka a skryté jeskyně, krásná pohoří i do daleka se rozprostírající pláně, lučiny plné roztodivných květů a nejpodivuhodnějších zvířat, rozmanité druhy ptactva a vzduch vždy čerstvý a voňavý, prosycený teplem zdejšího slunce, vodní parou, jemným deštěm nebo lehkou mlhou.

The_Wall_by_InertiaK

Ve dne je zdejší příroda vždy plná života, v noci se tenhle svět ponoří do měkkého ticha, ale stále jiskří a voní a je plný písní cvrčků a slavíků. Noci jsou příjemné, opravdové. Nezatížené umělým světelným znečištěním, plné hvězd a jen tam, kde je to zapotřebí, ozařují cestu nočním poutníkům pouliční lampy či lampiony.

Continue reading

Poesie

Kde najít lék?

02/11/2014 by Em Phoenix 8 komentářů

Ticho uprostřed ticha
jen srdce mé tiše dýchá
teplo ho zaplavuje
mír jej uzdravuje
a mizí všechna pýcha

V plameni čakrové svíce
se na chvilku ztratím sníce
smáčím si prsty ve vědění
studnice moudra a usmíření
všeláskou hoří mi líce

Jednota se zdrojem, s matkou
když hladina změní se v hladkou
a vlny pochyb z ní zmizí
pak pravda tak nahá a ryzí
se zjeví na chvíli krátkou

*

Proč hledáš ve světě, co dávno je v tobě?
Proč sníš o jiném místě a jiné době?
Právě teď je to jediné, co máš
Však ztrácíš ho, když se nediváš
Nemáš ho, když ho nevnímáš

Kde hledat lék na nemoci lidí?
Tam, kam jen třetí oko vidí
Zavři ty slabé lidské oči
Ztiš svou mysl, než se rozdivočí

A poslouchej vesmír, jak se rozezpívá
Argo na cestu tvou se dívá
Ten návod už dávno existuje
Najít ho může, kdo medituje
I snílek, co ztracen v hvězdách pluje

Pro Imaginarius 🙂

Poesie

Pluj po proudu

20/09/2014 by Em Phoenix 2 komentáře

Pluj po proudu pořád dál
Co ses štěstí nahledal
Po všech koutech vesmíru
Co natoužil ses po míru

Pluj po proudu za hvězdami
Ve vesmíru nejsme sami
Jsme tu dva a možná víc
Fouká nám do nohavic

Pluj a pádlo vytáhni
Ruce s vírou rozpřáhni
A věř, že vše, co přijít má
To přijde, to ti vesmír dá

Já budu stát opodál
Pst! Neříkej mi, co sis přál…

Pro Imaginarius.

Poesie

Imaginario Surrealio se skrytou narážkou

06/09/2014 by Em Phoenix 12 komentářů

Kdo ji odhalí? 🙂

Autorem snění jsi vždy ty sám
krajinou brodíš se nepoznán
sám sebou a svých nočních můr se bojíš
kdo uvnitř jsi a za copak stojíš?

Jen kostlivci plní dubových skříní
a zlaté zámky uvnitř svých síní
jen ohryzky starých vzpomínek
a na kohoutu hřebínek
jen to, co tě s tebou samým pojí
před čím tak utíkáš a proti komu zbrojíš?

Jen jedinkrát mrkneš a jsi v loji.

Pro Imaginarius.

Poesie

Orlí jezdci

05/07/2014 by Em Phoenix Žádné komentáře

Ať zvoní zvony
když orlí jezdci přilétají
my máme meče
a ty se nelekají

Začíná úsvit
den summitu se blíží
ti jezdci už přilétají
a meče brzy zkříží

Muž v dešti stojí u brány
a vítá naše hosty:
„Jen pojďte dál a pijte
a jezte do sytosti!“

Ať zvoní zvony
lité z měsíčního světla
my pro strach máme uděláno
z něj rasa naše vzkvetla.

Pro oldfieldí Imaginarius 🙂

Poesie•Za hranicemi všedních dní

Strážce majáku

15/06/2014 by Em Phoenix 5 komentářů

Jsem strážcem majáku
moře mám na háku
a dobrou noc dávám rybám

Jsem pánem světa
a koho to leká
ať postaví se svým chybám

Vždyť všichni se, věřte mi
vznášíme nad zemí
když daří se čelit všem výzvám

a v těch já se, panečku, vyznám

pro Imaginarius

Poesie

Drž mi místo

10/05/2014 by Em Phoenix 1 komentář

 Pro Imaginarius a pro Wendulku.

Neodcházej, příteli
ty věci, co spolu jsme viděli
a mnohé bitvy nevyhrané
tvoje hrdlo rozedrané…
kdo mohl tušit, co se stane?

Držím tě, ještě naposled
tvé rty jsou tvrdé a jako led
a já ti chci ještě poděkovat
tváře máš pořád dorůžova
uvidím kdy tvůj úsměv znova?

Jsi na lepším místě, to je mi jasné
a stejně když něčí duše zhasne
jak na světě je náhle neveselo
když v náručí držíš jeho tělo
a studené hladíš jeho čelo

Tak drž mi tam místo, Rafaelo…

Poesie

Vzdušní piráti

02/05/2014 by Em Phoenix 5 komentářů

Pro Imaginarius.

Jsme snílci. Duše bez limitů
S pohledy vtisklými do zenitů

Průzkumníci v jiných světech
Na snech a jednorožčích hřbetech

Válčící za božské ideály
Za kočky v botách a famfrpály

Jsme děti jiné gravitace
Nás táhnou hvězdné konstelace

A vzducholodě plné dveří
Kdo neviděl, ten neuvěří

Portály do tisíce zemí
V nichž noc co noc jsme pohroužení

A knihy plné magie
Co realitu rozpije

Jsme snílci. Duše nespoutané.
Nás, piráty, nikdo nedostane.

aerroscape @ deviantart

Poznámka: Původní obrázek byl z profilu autora odstraněn, takže jsem vybrala jiný, od někoho jiného, ale tématicky vhodný. Škoda, tamten byl boží, ale tenhle je taky 🙂

Drabbloviny, próza...

O Ticovi a draku bez křídel

29/03/2014 by Em Phoenix 2 komentáře

Jedno imaginární povídání 🙂

„Pomalu, Ticu! A nezapomeň se mu dívat do očí!“ zvolala Bas s rukama přiloženýma k ústům, aby ji bylo v té vřavě přihlížejících a přizvukujících lépe slyšet. Byla to pro ně tradiční, ale i trochu netradiční podívaná. Bylo tradicí, že vždy, když se k naší osadě přiblížilo jedno z těch velkých neznámých zvířat, jeden z mladých mužů měl za úkol se k němu přiblížit a problém vyřešit – buď ho zkrotit nebo zabít.

Netradiční to tentokrát bylo v tom, že ještě nikdo neměl tu čest čelit něčemu tak velkému. Bezkřídlí draci nebyli v těchto končinách až tak běžnými návštěvníky, a Tic, přestože byl statečným mladým bojovníkem, neměl s něčím takovým dost zkušeností. Publikum přesto jásalo, protože z jejich pohledu bylo jedno, jak to dopadne, tak jako tak to bude zábava.

Continue reading

Page 3 of 4«1234»

Hledátko

Ahoj! Jsem Em.

Czexpat žijící v Anglii. 32letý snílek. Kočkomil, potterhead, whovian, kávoholik a minimalista, snažící se o low-waste životní styl. Bloger od roku 2005. Fénix.

em@phoenixrise.cz

emphoenixrise

Oh yes please 🙏🏻 I am so Wisteria-ready. #wi Oh yes please 🙏🏻 I am so Wisteria-ready. #wisteria #englishspring
One does not want to post sad things all the time One does not want to post sad things all the time but even though today I feel a bit lifted from the black hole that’s been swallowing me lately, it wouldn’t feel fair to not mention another loss that occurred this weekend, this beautiful boy called Buttercup 🤍 He was such a good boy even though I called him names for waddling off with his brother which gave me scares, as adorable it was for them to be trying to find a nest for their sister. At least this time we had the chance to properly say goodbye and make sure that his last hours were spent with his family. 
Nest in peace, gorgeous, if love could have saved you, you would have lived forever. 🤍
P.S.: I’m pleased to at least say that we finally have a guy dealing with the foxes, albeit way too late for the four souls we lost in the last two weeks. Two have been dealt with already and at least three more are to go. As much as I adore the beautiful animals, I hope they’re gone soon.
Somehow I’m looking forward to days when all thi Somehow I’m looking forward to days when all this will be in a haze... but I also cry for the not so distant past when things were looking way brighter and we were short of so much heartbreak and anger. I’m still processing and grieving. Trying to find ways to get closure and accept. Planning to make a little tombstone for all the beautiful ducks that we lost here needlessly, to treasure the memory. I never knew how much fun and love I would have with this kind, and could never imagine that they’ll be treated like no more than a piece of a garden furniture here, or a flower that, if it dies for lack of care, will just be replaced without a shred of remorse. 
Well, noone will replace those babies, not in my eyes, and I’ll do all in my power to make sure that no more duckies come to the wrong people. Not here. Howgh.
Back to geo-cat-ching 😎 ✔️✔️🐾 Back to geo-cat-ching 😎 ✔️✔️🐾
Pretty Sunday, and with restrictions being slightl Pretty Sunday, and with restrictions being slightly lifted we can explore a bit further again... I bloody love England’s aesthetics 🤍☺️
Oh yasss 😜#pizzatime @mrmysteria 👨🏻‍🍳🧡
I guess one of the toughest things about being an I guess one of the toughest things about being an adult for me is having to learn how to live without closures. I mean, I got a partial one today when I found a bunch of clearly Mandarin feathers in the field, so I know at least one of them had a pretty swift end and is now at peace. 
I don’t know which one, it seems to point a bit more to Hope and maybe that’s good. Since he was the one more likely to make it away from here, this way I won’t have to keep thinking that he might be somewhere around, on another pond nearby, and it might help me stop looking for him everywhere I go. Eventually, at least... 
This way I am closer to knowing that they are both on a really nice sparkly pond of birdie heaven where noone gets bullied and I see them chilling there in the sun for eternity... and it’s just full of dried mealworms there. 
#riphope🤍 #riphappy🤍
Happy Easter, guys 🤍 Seeing a glimpse of light Happy Easter, guys 🤍 Seeing a glimpse of light at the end of the tunnel atm, as Grace’s calling at night lured in yet another Mandarin drake! Calling him Harry btw. 
At first he attempted to lure her away but then probably decided to hang around here a bit so while I am still heartbroken for my baby Hope and poor Happy, I am so glad that Gracie immediately has a new buddy and is not lonely. They even seem to like each other much better than she liked Happy, bless his birdie soul. 
I’m definitely in a mood for decorating and making nice things but instead of dealing with eggs opted in for finally opening this kit I bought at Lidl last month. It was such a bargain that I couldn’t leave it and I knew it would come handy for one of these creative days. And voila here we go. 
May we all find some peace and a glimmer of shine amongst even the darkest days 🤍 And may the beautiful boys be at peace now.
Víc k pokoukání... Follow on Instagram

Štítky

au-pair blog cornwall domestic couple halloween Italie podzim Recenze skotsko sny Stampede steampunk Stonehenge tipy vánoce Výzva: Vylepši svůj blog za 30 dní wtf zero-waste

Stvořila som (stáhni zdarma):

® 2011 All rights reserved.