Podívej, rybka! A jak plave
Nebem se vznáší, zářivá
Pluje si hravě nad přístavem,
do okna sem tam se podívá

Spáčů je půlnoc, nebe září
měsícem skrytým za mraky,
rybky se honí za bublinami,
jak snílci za svými přízraky

Do rána daleko, do Vánoc dál,
co vidíš v tom vysokém okně?
Vidím tam děvče, rusovlásku
co světluška usla jí v lokně

Na každé straně jiný svět
a obě jsme ve svém domě
Já tady sama a vás tam pět,
tak sviťte, rybičky, pro mě.

Pro Imaginarius.

V kouzelné naší knihovně
knihy jsou rovnány nerovně
stropy jsou vyšší, než jen tušíš
a stěny plné skrytých uší
v lampách to praská varovně

V kouzelné naší knihovně
rád šeptám si pro sebe spisovně
co kdyby náhodou někdo slyšel
a chtěl se ptát, odkud jsem probůh přišel
kdepak, já jsem člověk úrovně

V kouzelném tomto vlastním světě
po každém slově a každé větě
následuje odveta
ať čekáš ji či nečekáš
tak nenahlížej pod pečetě

a pst! Neběhat! Neslyšels o etiketě?

*

pro Imaginarius

Ticho uprostřed ticha
jen srdce mé tiše dýchá
teplo ho zaplavuje
mír jej uzdravuje
a mizí všechna pýcha

V plameni čakrové svíce
se na chvilku ztratím sníce
smáčím si prsty ve vědění
studnice moudra a usmíření
všeláskou hoří mi líce

Jednota se zdrojem, s matkou
když hladina změní se v hladkou
a vlny pochyb z ní zmizí
pak pravda tak nahá a ryzí
se zjeví na chvíli krátkou

*

Proč hledáš ve světě, co dávno je v tobě?
Proč sníš o jiném místě a jiné době?
Právě teď je to jediné, co máš
Však ztrácíš ho, když se nediváš
Nemáš ho, když ho nevnímáš

Kde hledat lék na nemoci lidí?
Tam, kam jen třetí oko vidí
Zavři ty slabé lidské oči
Ztiš svou mysl, než se rozdivočí

A poslouchej vesmír, jak se rozezpívá
Argo na cestu tvou se dívá
Ten návod už dávno existuje
Najít ho může, kdo medituje
I snílek, co ztracen v hvězdách pluje

Pro Imaginarius 🙂

Pluj po proudu pořád dál
Co ses štěstí nahledal
Po všech koutech vesmíru
Co natoužil ses po míru

Pluj po proudu za hvězdami
Ve vesmíru nejsme sami
Jsme tu dva a možná víc
Fouká nám do nohavic

Pluj a pádlo vytáhni
Ruce s vírou rozpřáhni
A věř, že vše, co přijít má
To přijde, to ti vesmír dá

Já budu stát opodál
Pst! Neříkej mi, co sis přál…

Pro Imaginarius.

Kdo ji odhalí? 🙂

Autorem snění jsi vždy ty sám
krajinou brodíš se nepoznán
sám sebou a svých nočních můr se bojíš
kdo uvnitř jsi a za copak stojíš?

Jen kostlivci plní dubových skříní
a zlaté zámky uvnitř svých síní
jen ohryzky starých vzpomínek
a na kohoutu hřebínek
jen to, co tě s tebou samým pojí
před čím tak utíkáš a proti komu zbrojíš?

Jen jedinkrát mrkneš a jsi v loji.

Pro Imaginarius.

Ať zvoní zvony
když orlí jezdci přilétají
my máme meče
a ty se nelekají

Začíná úsvit
den summitu se blíží
ti jezdci už přilétají
a meče brzy zkříží

Muž v dešti stojí u brány
a vítá naše hosty:
„Jen pojďte dál a pijte
a jezte do sytosti!“

Ať zvoní zvony
lité z měsíčního světla
my pro strach máme uděláno
z něj rasa naše vzkvetla.

Pro oldfieldí Imaginarius 🙂

Jsem strážcem majáku
moře mám na háku
a dobrou noc dávám rybám

Jsem pánem světa
a koho to leká
ať postaví se svým chybám

Vždyť všichni se, věřte mi
vznášíme nad zemí
když daří se čelit všem výzvám

a v těch já se, panečku, vyznám

pro Imaginarius

 Pro Imaginarius a pro Wendulku.

Neodcházej, příteli
ty věci, co spolu jsme viděli
a mnohé bitvy nevyhrané
tvoje hrdlo rozedrané…
kdo mohl tušit, co se stane?

Držím tě, ještě naposled
tvé rty jsou tvrdé a jako led
a já ti chci ještě poděkovat
tváře máš pořád dorůžova
uvidím kdy tvůj úsměv znova?

Jsi na lepším místě, to je mi jasné
a stejně když něčí duše zhasne
jak na světě je náhle neveselo
když v náručí držíš jeho tělo
a studené hladíš jeho čelo

Tak drž mi tam místo, Rafaelo…

Pro Imaginarius.

Jsme snílci. Duše bez limitů
S pohledy vtisklými do zenitů

Průzkumníci v jiných světech
Na snech a jednorožčích hřbetech

Válčící za božské ideály
Za kočky v botách a famfrpály

Jsme děti jiné gravitace
Nás táhnou hvězdné konstelace

A vzducholodě plné dveří
Kdo neviděl, ten neuvěří

Portály do tisíce zemí
V nichž noc co noc jsme pohroužení

A knihy plné magie
Co realitu rozpije

Jsme snílci. Duše nespoutané.
Nás, piráty, nikdo nedostane.

aerroscape @ deviantart

Poznámka: Původní obrázek byl z profilu autora odstraněn, takže jsem vybrala jiný, od někoho jiného, ale tématicky vhodný. Škoda, tamten byl boží, ale tenhle je taky 🙂

Zase jedna Imaginární 🙂

Pospěš si, Claire, už se stmívá
a loďky míří k jezeru
už rozsvěcejí lampiony
a rosa padá k večeru

Už vyplouvají duše živých
snů a bdělých nápadů
už poletují hvězdy ve tmě
Slunko spí už v západu

Bludičky a teplé vody
za jasných nocí léta
jsou kolébkou pro snílky spící
a ta jim ty sny splétá

Dokud den zas křídly svými
se zívnutím nezatřepetá