Podívej, rybka! A jak plave
Nebem se vznáší, zářivá
Pluje si hravě nad přístavem,
do okna sem tam se podívá
Spáčů je půlnoc, nebe září
měsícem skrytým za mraky,
rybky se honí za bublinami,
jak snílci za svými přízraky
Do rána daleko, do Vánoc dál,
co vidíš v tom vysokém okně?
Vidím tam děvče, rusovlásku
co světluška usla jí v lokně
Na každé straně jiný svět
a obě jsme ve svém domě
Já tady sama a vás tam pět,
tak sviťte, rybičky, pro mě.
Pro Imaginarius.
V kouzelné naší knihovně
knihy jsou rovnány nerovně
stropy jsou vyšší, než jen tušíš
a stěny plné skrytých uší
v lampách to praská varovně
V kouzelné naší knihovně
rád šeptám si pro sebe spisovně
co kdyby náhodou někdo slyšel
a chtěl se ptát, odkud jsem probůh přišel
kdepak, já jsem člověk úrovně
V kouzelném tomto vlastním světě
po každém slově a každé větě
následuje odveta
ať čekáš ji či nečekáš
tak nenahlížej pod pečetě
a pst! Neběhat! Neslyšels o etiketě?
*
pro Imaginarius
Ticho uprostřed ticha
jen srdce mé tiše dýchá
teplo ho zaplavuje
mír jej uzdravuje
a mizí všechna pýcha
V plameni čakrové svíce
se na chvilku ztratím sníce
smáčím si prsty ve vědění
studnice moudra a usmíření
všeláskou hoří mi líce
Jednota se zdrojem, s matkou
když hladina změní se v hladkou
a vlny pochyb z ní zmizí
pak pravda tak nahá a ryzí
se zjeví na chvíli krátkou
*
Proč hledáš ve světě, co dávno je v tobě?
Proč sníš o jiném místě a jiné době?
Právě teď je to jediné, co máš
Však ztrácíš ho, když se nediváš
Nemáš ho, když ho nevnímáš
Kde hledat lék na nemoci lidí?
Tam, kam jen třetí oko vidí
Zavři ty slabé lidské oči
Ztiš svou mysl, než se rozdivočí
A poslouchej vesmír, jak se rozezpívá
Argo na cestu tvou se dívá
Ten návod už dávno existuje
Najít ho může, kdo medituje
I snílek, co ztracen v hvězdách pluje
Pro Imaginarius 🙂
Pluj po proudu pořád dál
Co ses štěstí nahledal
Po všech koutech vesmíru
Co natoužil ses po míru
Pluj po proudu za hvězdami
Ve vesmíru nejsme sami
Jsme tu dva a možná víc
Fouká nám do nohavic
Pluj a pádlo vytáhni
Ruce s vírou rozpřáhni
A věř, že vše, co přijít má
To přijde, to ti vesmír dá
Já budu stát opodál
Pst! Neříkej mi, co sis přál…
Pro Imaginarius.
Ať zvoní zvony
když orlí jezdci přilétají
my máme meče
a ty se nelekají
Začíná úsvit
den summitu se blíží
ti jezdci už přilétají
a meče brzy zkříží
Muž v dešti stojí u brány
a vítá naše hosty:
„Jen pojďte dál a pijte
a jezte do sytosti!“
Ať zvoní zvony
lité z měsíčního světla
my pro strach máme uděláno
z něj rasa naše vzkvetla.
Pro oldfieldí Imaginarius 🙂
Jsem strážcem majáku
moře mám na háku
a dobrou noc dávám rybám
Jsem pánem světa
a koho to leká
ať postaví se svým chybám
Vždyť všichni se, věřte mi
vznášíme nad zemí
když daří se čelit všem výzvám
a v těch já se, panečku, vyznám
pro Imaginarius
Pro Imaginarius a pro Wendulku.
Neodcházej, příteli
ty věci, co spolu jsme viděli
a mnohé bitvy nevyhrané
tvoje hrdlo rozedrané…
kdo mohl tušit, co se stane?
Držím tě, ještě naposled
tvé rty jsou tvrdé a jako led
a já ti chci ještě poděkovat
tváře máš pořád dorůžova
uvidím kdy tvůj úsměv znova?
Jsi na lepším místě, to je mi jasné
a stejně když něčí duše zhasne
jak na světě je náhle neveselo
když v náručí držíš jeho tělo
a studené hladíš jeho čelo
Tak drž mi tam místo, Rafaelo…
Pro Imaginarius.
Jsme snílci. Duše bez limitů
S pohledy vtisklými do zenitů
Průzkumníci v jiných světech
Na snech a jednorožčích hřbetech
Válčící za božské ideály
Za kočky v botách a famfrpály
Jsme děti jiné gravitace
Nás táhnou hvězdné konstelace
A vzducholodě plné dveří
Kdo neviděl, ten neuvěří
Portály do tisíce zemí
V nichž noc co noc jsme pohroužení
A knihy plné magie
Co realitu rozpije
Jsme snílci. Duše nespoutané.
Nás, piráty, nikdo nedostane.
aerroscape @ deviantart
Poznámka: Původní obrázek byl z profilu autora odstraněn, takže jsem vybrala jiný, od někoho jiného, ale tématicky vhodný. Škoda, tamten byl boží, ale tenhle je taky 🙂
Zase jedna Imaginární 🙂
Pospěš si, Claire, už se stmívá
a loďky míří k jezeru
už rozsvěcejí lampiony
a rosa padá k večeru
Už vyplouvají duše živých
snů a bdělých nápadů
už poletují hvězdy ve tmě
Slunko spí už v západu
Bludičky a teplé vody
za jasných nocí léta
jsou kolébkou pro snílky spící
a ta jim ty sny splétá
Dokud den zas křídly svými
se zívnutím nezatřepetá
