V pátek ráno jsme se hned pohádali. Ale ne spolu, s custom service Škody kvůli vracení auta. Detaily si nepamatuju, no hlavně že jsme to auto nakonec v pořádku vrátili a všichni žili šťastně až do smrti. Od té doby, co nám půjčené auto vykradli v Neapoli, máme při každém dalším půjčování stažené půlky od začátku až do konce a nemůžeme se dočkat, až už to auto bude zase zpátky v půjčovně.

Po dalším brunchi ve Wetherspoonu jsem shledala, že mi Wetherspoon začal trochu lézt krkem a že mě hlavně nebaví tolik snídat. Chápu, že brunch je i oběd, a tak se tím člověk má pořádně najíst, ale do mého žaludku se toho holt po ránu zase tolik nevejde, a vlastně obecně nemám ráda velké porce jídla v kteroukoli denní dobu, a to i když se budeme bavit o mých jídlech oblíbených. Všeho moc škodí a nesnáším se přejídat.

Po jídle jsme se jali courat centrem. Poprchávalo, a já vzpomínala na svou návštěvu předchozí a jak jsme tehdy s Maude ve slejváku uháněly na autobus.

Na pátý den našeho Skotského výletu jsme si s panem M. naplánovali výlet z města. Ráno jsme si vyrazili půjčit auto a hned, jak jsme ho měli po dlouhém čekání konečně v pařátech, už jsme si to šinuli pryč od betonu a hluku, další zastávka překrásný Loch Lommond.

Tenhle loch mám ráda z mnoha důvodů. Je u něj fakt pěkně, pojí se s dobrými vzpomínkami, má ho ráda má velectěná přítelkyně Maudě a taky se k němu váže ta nádherná písnička, kterou nemůžu dostat z hlavy kdykoli se o Skotsku vůbec začne mluvit.

My jsme tam tedy tentokrát tak pěkně neměli a k dobrým vzpomínkám se přidaly i nějaké míň dobré, ale nic, co by mi dokázalo ten pozitivní vztah zkazit. Zatím 😛

Na tomto místě jsem si v notýsku poznamenala poznatky k věcem, co jsem s sebou měla nebo neměla. Tak abych o ně nepřišla:

• měla jsem si vzít flanelku na pokoj.
• neměla jsem si brát ten béžovej svetr. Jo, je hezkej, ale je to těžkej kus oblečení a hned se to zasviní.
• měla jsem si vzít labelo a krém na obličej. Fouká, člověk si furt olizuje rty a málo pije, blbá kombinace.
• dobře, že jsem si nevzala sluneční brýle. Měli jsme počasí, že by je člověk nevytáhl.
• malej cestovní suchej šampon jsem si ale vzít měla

Ve středu mi přišlo, že bylo ráno nějak dlouhý. Vzbudilo mě světlo z chodbičky a kroky, někdo tam chodil. Myslela jsem si, kdovíkolik hodin už musí být, a že jsme zaspali, ale bylo ještě hrozně brzo.

Dali jsme si jeden čaj napůl, jen tak na chuť, ale aby nás to nehonilo na záchod. Pan M. chystal bagety na oběd a byl v té kuchyni nějak dlouho, taky se pak hrozně dlouho balil a ještě šel stejně na ten záchod, tak jsem z toho tekla, hlavně proto, že jsem nesnídala a nechávat mě dlouho čekat, když mám hlad, není dobrý nápad.

Na třetí den ve Skotsku jsme si s panem M. naplánovali odškrtnout dvě hlavní lokace Edinburku – Hrad a Hollyrood – a tak nás čekala spousta chození a lezení do kopce. Ráno jsme v troubě na ubytku upekli a naplnili bagetu na obídek, a vyrazili na ten Hrad.

Připadá mi, že k němu je důležité říct to, že stojí za návštěvu, ať už jste vyloženě na hrady nebo nejste, protože je odtamtud prostě báječná vyhlídka na Edinburgh i na Hollyrood, samozřejmě je to neuvěřitelný kus historie, kde se můžete dozvědět spoustu věcí a osahat si skoro tisíc let staré zdi, a je na vás, jestli půjdete i dovnitř nebo se spokojíte jen s exteriéry. Já viděla vnitřek při své první návštěvě a pana M. to moc nelákalo, tak jsme si myslím dali jen některé kousky a zbytek si odpustili nebo proletěli hodně rychle.

Druhý den našeho skotského dobrodružství jsme začali lehkou snídaní – cereálie a čaj na pokoji – a pak se vydali tam, kam se obvykle vydáváme v každém novém městě – do botanické zahrady. Pro mě to nebylo poprvé, ale o to víc jsem tam musela jít a panu M. to tam ukázat, protože posledně se mi tam moc líbilo, a tentokrát to nebylo ani o kapku nudnější, ba naopak.

Tenhle trip se udál, dávno dávno tomu, v květnu minulého roku, tedy 2021. Skoro nemůžu uvěřit, že jsem to tehdy fakt nezvládla zapsat, kontroluju články, jestli náhodou jen nemám alzheimera, ale fakt jsem to neudělala, článek byl pouze rozepsán, a tak jsem na sebe strašně zvědavá, jak to dám dohromady po tak dlouhé době – to bude poprvé, co se o něco takového pokusím – ale mám fotky a taky notýsek, takový můj malý bullet journálek, co s sebou vozím už x dovolených a používám ho na ultrarychlý záznam událostí z každého dne, protože jsem se během posledních tří let naučila, že po návratu do práce není vůbec kdy to zapsat a jinak to pak dohromady nedám, ani s pomocí fotek a videí. Naše dovolené jsou většinou akční, děje se toho strašně moc a už po třech dnech nevím, co jsme všechno dělali včera nebo předevčírem.

Jsem taky zvědavá, jestli se tohle začne postupně vracet do normálu, teď když jsme ukončili tuhle náročnou kapitolu života s nekonečnýma pracovníma hodinama, nebo jestli jsou to jen takové náhodné vlaštovky z toho, že zrovna nemám tolik co dělat, když jsem teď doma v Čechách.