Už je mi to jedno. Je mi buřt, co tu spolu ladí nebo neladí a co se jak zobrazuje. Dostala jsem se s tím designem do takového stavu, že mě na něm štve snad úplně všechno. Potřebuju nutně změnu, mám pár představ, ale neumím se ještě odhodlat do realizace. Výměna celého tématu totiž bude nutně znamenat, že si budu muset uložit stávající kód a po aktivování nového ho do detailu projít, abych z něj přenesla všechno podstatné, co měnit nechci. Jelikož minulou šablonu jsem upravovala poměrně dost, děsím se představy, že to budu muset absolvovat znovu, a ke všemu mi to rozhodí obrázky, co byly nastavené na určitou šířku článku, protože budu nejspíš rozšiřovat. A teď zase fonty, odsazování všeho možného, html, bháá! Ale whatever, sakra, vážně to potřebuju udělat!

Když mám z něčeho takovou depku, tak moc mě to dožírá a nevím už kudy kam pro inspiraci, pak je nejlepší:

  • Vypadnout někam do přírody, ale rychle
  • Odpojit se od problému, jít offline, odfiltrovat lidi a zvuky s nimi spojené
  • Tvrdě o tom problému přemýšlet, probrat ho ze všech stran a plně si uvědomit všechny svoje pocity a myšlenky s ním související

V určitém bodě hlava dospěje do momentu, kdy už vyčerpala všechny myšlenky a nápady, pochybnosti a otázky, vnitřní hádky a monology, a prostě se už na ten problém nedokáže soustředit. Chtěla by, ale najednou vypne a uvědomí si prostředí okolo, které do té doby vnímat nedokázala.

Sedím na pláži, nikde nikdo, moře je v mlze. Stěží vidím protější ostrov St. Martin’s a na něm obrysy hotelu, kam se nám dnes přestěhovali kamarádi. Nestačím o tom přemýšlet, hned si do detailů uvědomuju pohyb jedné souvislné vlny směrem ke břehu a neslyším nic než její šumění. Vytrhne mě až tříčlenná skupinka ptáčků, co vedle mě štěbetají, frnkají od keře do písku a zase zpátky a loví v tom písku na střídačku brouky. V tom momentě mě chytne vlna inspirace a dojde mi, co potřebuju udělat.

IMG_1271

  • Blog potřebuje novou šablonu, všechny ostatní změny jsou příliš malé, než abych si jich všimla a aby mě spasily -> musím si projít dostupná WP témata a podívat se, jestli mě něco osloví
  • Existuje něco jako website header generator? Musím se podívat. Mám nápady, ale neumím je zrealizovat. A nejradši bych to záhlaví měnila jako covery na facebooku, podle nejaktuálnějších pěkných fotek.
  • Proč se se mnou už čtenáři nebaví? Musím se zamyslet, co se od tohohle blogu vlastně historicky očekává. Možná už to nesplňuju. A možná bych se měla aspoň občas vrátit k tématům, která dřív lidi bavila, a která vlastně bavila i mě. Jenže třeba k debordelizaci se nevrátím, dokud nebudu doma. Tady na ostrovech zatím žijeme bohužel spíš jako hromadiči, protože přece to nevyhodim, když jsem to našel v chatě. A to mluvím, prosím, jenom o jídle.
  • Musím se zeptat na tu skříňku na druhém konci annexu. Kdybychom vymysleli, kam ji dát, měli bychom super úložný prostor s dvířky navíc. Organizace neorganizace, vidět naprosto všechno, co máme, mě prostě nepředstavitelně dojebává a nebaví. A dokud to člověku nezmizí z očí, tak to lepší nebude.
  • Musím sundat svůj kufr ze skříně, probrat, co v něm je a co chci mít po ruce, probrat také poličky (která tílka/trička tu vlastně chci mít?) a čeho není třeba, to si musím poznamenat (abych věděla, že to mám), vrátit do kufru a ten odlifrovat do Maid’s Store.
  • Pan M. by potřeboval stůl jako sůl. Jak to ale udělat? Uděláme si rozvrh a budeme se střídat obden o ten náš maličký?
  • Barva! Už zase potřebuju barvu. S tím, že chodím do bazénu, se nedá nic dělat, to tak prostě bude a nemá smysl čekat s barvením hlavy na dobu, kdy tomu tak nebude. Prostě mám zas odrosty, takže až bude čas a chuť, je třeba zase barvit.
  • Potřebuju změnu profilovky a nemůžu se furt pro nic rozhodnout. Nic není to pravé ořechové. Měla bych se zamyslet nad tím, jak bych si to pravé ořechové představovala, a prostě místo hrabání se archivem si tu vysněnou fotku nastajlovat a vyfotit. Herdek, přece to není zase tak složitý úkon! Chce to jen jeden den dobrého vzhledu, dobrou lokaci, hodně sluníčka… a použitelný výraz v ksichtě. Takový ten, kde mi pan M. řekne, že takhle vůbec nevypadám, ale já budu spokojená, protože přesně takhle si sebe sama představuju a tak se sama sobě líbím 😀
  • Časem budeme muset znovu na St. Mary’s pro mraženou zeleninu a quorn a mně pro žiletky. To naštěstí není big deal, ježto máme ještě docela hodně lístků zadarmo, co jsme taky našli v chatách. A já se na to vyloženě těším, protože jestli bude slunečno, tak hello, sunbathing 8)
  • Až bude ten nový vzhled, tak mi někdo bude muset zkontrolovat, že se správně zobrazují fonty. Protože teď momentálně, jak jsem zjistila, vidí každý čtenář něco jiného a já prostě nechápu proč a radši na to ani nemyslím, nebo mi muselo hrábnout.

Jedna dobrá věc, za kterou bych se ráda pochválila, ale bohužel to není tak úplně moje zásluha – jak se dalo čekat, letos mi opravdu nedělá žádné problémy dodržovat své novoroční předsevzetí celý rok si nic nového nekupovat. Ono když není KDE to kupovat… 😀 S čím jsem ale nepočítala, byly ty nálezy. Já vím, zásoby jídla jsou jiná kategorie a v podstatě je to super. Ale aby to bylo doopravdy super, to bychom na ně museli mít taky nějaký špajz. Skladovat to všechno v pokoji, kde spíte, obývákujete a prostě furt jste, je katastrofa.

Já vím, #firstworldproblems.

Ale potřebuju se z toho prostě vypsat.

A až se vrátím domů do Čech, tak se z toho taky řádně vyspím, s tím teda počítejte.