Děje se toho dost

Za poslední měsíc jsem se nejednou zamýšlela, jestli neplýtvám časem. Mívám to tak vždycky po návratu. Celou dobu se těším na to prázdno, na to volno, na tu pohodu, a pak jsem neklidná a mám pochyby o tom, jestli s tím časem nakládám správně, a existenciální krize. Jenže teď se už několik dní snažím sednout k blogu a napsat o všem skvělém, co jsem za ten měsíc dělala, a nevím ani kde začít, ani jak sem narvat všechny relevantní fotky. Tak to asi nebude takový průšvih O.o

Chvílemi jsem i přemýšlela, jestli se na to zapisování nevykašlat. Ale slíbila jsem si, že se budu snažit. Ať ty záznamy mám, ať o tom vím, co jsem dělala. Ať nejsou v blogu mezery. Snad brzo bude nový design a všechno zas bude fungovat tak, jak má, a pak bych si vyčítala, že jsem na to kašlala. Nicméně pokud chcete být nějak víc „up to date“, tak doporučuju sledovat mě na Instagramu, protože ten se mi samozřejmě používá mnohem snáz a jsem na něm skoro furt. Nečekala jsem, že mě to tak chytne, ale chytlo. Na nějaký ten mikroblogging je to dokonalý nástroj, ale přece jenom tam nehodlám cpát každou myšlenku a nemyslím si, že by to mohlo nebo mělo nahrazovat blog.

No, ale mluvme k věci.

  • po dlouhé době jsem viděla IAMX. Nebyl to pro mě osobně úplně dokonalý koncert, „ty moje“ mi nezahráli, ale dalo se to čekat, když šlo hlavně o tour k nové desce. I tak jsem šťastná, že jsem je zase slyšela naživo.
  • po sto letech jsem svěřila vlasy kadeřnici. Stálo to majlant, ale potřebovala jsem zase jednou trochu profesionální péče a taky jsem byla znuděna jenolitou barvou a chtěla něco zajímavějšího. Po nějaké konzultaci z toho nakonec vyšlo cosi, co se dost podobá mojí dlouhodobé představě fénixí hlavy. Není to jako teda úúúplně ono (jsem zmlsaná Pinterestem), ale je to fajn a zase mě ty vlasy teď baví 🙂
  • zúčastnila jsem se soutěže o výrobky od Toni&Guy, navrtala jsem do toho i mámu a obě jsme „vyhrály“ (nebylo to tak těžké, stačilo se zúčastnit :D) šampony a další vlasové věci, dohromady v hodnotě nejmíň 1700,-, což mě velice příjemně překvapilo. Nečekala jsem, že do nás vrazí tolik. A máme teď zas šamponů na věky dopředu.
  • zúčastnila jsem se Earth Hour, což mi obvykle uteče, nebo nejsem v situaci, abych se mohla účastnit. Mám radost, že mi to tentokrát vyšlo, byla to příjemná hodinka strávená u psaní dopisu při svíčkách a u meditování. Uteklo to jako nic.
  • viděla jsem docela dost filmů, z nichž některé byly i fajn, třeba Lion nebo Podfukáři. Konečně jsem se taky podívala na Zkrocenou horu (což mě nebavilo) a na Terminál (což mě celkem bavilo), líbila se mi taky Moana a dokoukala jsem Warcraft, u kterého jsem poprvé usnula, no a podruhé vlastně skoro taky 😀 Nic moc.
  • propadla jsem seriálu Reign, který měl své nedostatky a všechny ty pletichy mě čím dál tím víc frustrovaly, ale taky to mělo tu vlastnost, že jsem se od toho naprosto nedokázala odtrhnout, bláznivě jsem se zamilovala do Francise a u nejedné scény jsem brečela jako želva. Krom toho mě okouzlil soundtrack, kde jsem našla nejednu pecku, kterou teď nemůžu dostat z hlavy. Jmenovitě třeba War od zpěvačky, co si říká Bird.
  • taky jsem zhltala seriál The Night Manager s Hiddlestonem. Já jsem teda obecně celkem anglofilní, jakože miluju celou tu zemi a spoustu věcí v ní, ale na čem nejvíc ujíždím, to jsou britští, irští a skotští herci, jejich hlasy a přízvuky. A samozřejmě i anglické kapely. Momentálně nejvíc těžce ujíždím na Hiddlesovi a Cumberbatchovi, ale nejsou to zdaleka moje jediné slabiny. Každopádně kdybych si někdy měla dělat zalaminovaný seznam pěti celebrit, se kterými mám povoleno se vyspat (Friends, anyone? :D), tak dva první favoriti jsou naprosto jasní. Třetí je David Tennant, protože ten je k sežrání britsky i skotsky, čtvrtý James McAvoy -totéž – a pětku teď nevim, to už bych musela přemýšlet 😀 No nic.
  • byla jsem v Ikee, jedla švédské kuličky (miluju je!) a koupila si konečně konferenční stolek, který jsem x let odkládala a půjčovala si mámin, co se sem vůbec nehodil a byl malý. Taky jsem si koupila poličku a háčky a všechno to plánuju co nejdřív nabouchat a navrtat na zeď ke vstupu, abych si tam mohla odkládat věci po příchodu a odnaučila se je házet na postel a na klavír.
  • brzo budu mít nový psací stůl, vyrobený ze Singer stolku. Toužila jsem po něm už nějakou dobu a táta mi k Vánocům dal dárkem zrestaurování starého stolku, co byl x let v našem sklepě. Deska byla původně objednaná u tesaře, co se nakonec pořád vymlouval a odkládal, takže se tátovi nakonec podařilo sehnat nového a ten by to měl snad brzo mít. Nemůžu se dočkat. Jakmile přijde, budu konečně řešit, jak se zbavit toho starého, co se sem vůbec nehodí, a těším se, jak to tu pak bude vypadat. Letošek je rok, kdy se plní strašně moc věcí, o kterých jsem roky mluvila, až se mi z toho trochu točí hlava 😀
  • například jako že jsem si koupila nové horské kolo.
  • a změnila banku. Konečně jsem odešla od mBank, která mi už několik let krade peníze za to, že neplatím kartou, a přesto má tu odvahu mi tvrdit, že jsem u nich zadarmo.
  • s věhlasnou Maude chodím na badminton a jógu a plánujeme a podnikáme i spoustu dalších aktivit. Byly jsme v Klánovickém lese, kde jsem byla okouzlena množstvím zvěře, co tam člověk běžně potká, půjdeme spolu na projížďku na koních, což je zvíře, na kterém jsem seděla snad jednou v životě jako malá, chodíme na procházky, a taky jsme spolu po sto letech něco „klohnily“, respektive jsme pekly, a to rovnou tradiční chodské koláče! Kdo mě zná, bude vědět, že nejsem kuchyňský typ. Každý nový recept, který se přiměju zkusit, je obrovský úspěch, protože jsem k tomu doma nikdy vedena nebyla a naše kuchyň je v dezolátním stavu, kde mě to ani nebaví. Při mém životě v zahraničí je králem kuchyně pan M. a já nějak nereaguju dobře na to, když mě někdo do něčeho nutí s přístupem jako že bych „se taky měla konečně něco naučit“ a podobně, takže jsem na sebe byla vloni náramně pyšná, že jsem se přes to konečně zvládla překotit a začít si sobě pro radost zkoušet různé pekařské drobnosti. Před pár dny jsem se poprala se svým prvním domácím hummusem a hned den nato jsme s Maude zvládly ty koláče. Ještě jsem si nezkusila těsto a nebyla jsem sama, takže to za svůj úplný triumf považovat nemůžu, ale už jen fakt, že jsem nějakou takovou aktivitu iniciovala a že to dopadlo skvěle, je pro mě vítaný úspěch a těším se, jak v tom budu pokračovat. Můj cíl je umět konečně upéct taky něco jiného než bábovku, a zatím jsem se sebou a svým vývojem spokojená 🙂
  • taky jsem s ní byla asi po deseti letech v parku v Dolních Počernicích a je tam ještě krásněji než tehdy. A mají tam nádhernou hospodu, kde mají kozy a králíky a zjevně se tam o ně dobře starají, což člověka zahřeje u srdíčka.
  • dalším důležitým bodem na programu mého domácího pobytu je trávení času s babičkou, a i to se celkem daří, byť je to zkomplikováno jejím zhoršujícím se zdravotním stavem, a taky toho mám přece jenom docela dost na „práci“. Asi byste mě úplně nepopsali jako rodinný typ, už proto, že jsem zatím nikdy neprojevovala touhu po dětech, což se k tomu zřejmě nějak počítá, ale trávení času s rodinou je pro mě strašně důležité. Je to jediná věc, která mi chybí při životě v zahraničí, a je to věc, o kterou vím, že časem přijdu. A to vědomí mě prostě narozdíl od jiných lidí k smrti děsí, a tak z toho chci vytřískat maximum, dokud to jde. A taky je mi tu prostě dobře, co naplat. Mám pocit, že tady jsem svým nejlepším já, protože mě tu milují, berou takovou, jaká jsem, do poslední chybičky, a nečekají ode mě nic, co nechci sama dělat. Je osvobozující, když si můžete dělat co chcete, kdy chcete, a když se vám nechce dělat nic, tak je to taky v pořádku.
  • byla jsem otevřít sezónu na koloběžce. Mít kamarády, kteří s vámi půjdou věnovat se venkovním aktivitám a udělají z toho zábavně strávený čas, je k nezaplacení. I z toho důvodu jsem se rozhodla, že už je třeba koupit to kolo a být mobilní a mít možnost se účastnit cyklovýletů. Už jsem na tom neseděla několik let, a v Praze jsem na tom nejela ještě dýl, tak to taky bude zas jak poprvé. Ale hrozně se na to těším.
  • byla jsem na chatě, budeme zahajovat sezónu i tam. Zatím jsme jen likvidovali nejhorší následky zimy, pořádali prvotní jarní úklid a evidenci škod a stříhali stromy (no dobře, já spíš držela žebřík a pak sbírala větve :D), ale ještě nás tam hodně práce čeká. I na to se těším. Doufám, že tam v květnu pojedu třeba na nějaký týden nebo tak něco, vyvětrat si hlavu od Prahy.
  • velmi předběžně se připravuju na Junktown – ještě ani nevím, jestli se tam dostanu – ale i kdyby ne, tak chci mít na skladě pro všechny podobné příležitosti lepší kostým, než v jakém jsem byla předloni. Tehdy jsem to splácala tak nějak amatérsky a nedávalo to moc smysl, letos mám v hlavě lepší představu a jsem zvědavá, jak se mi to povede zrealizovat. Každopádně jsem se domluvila s kamarádem, co má na tohle větší talent a skill než já, protože prostě letos hodlám sahat po všech možných kontaktech a po veškeré možné pomoci, kterou můžu dostat.
  • chystám se na další dvě mineralogické burzy a taky na jednu šutráckou exkurzi s tátou. Beru to jako výlet do přírody a taky do dětství, a zase rodinně strávený čas. Bonding 🙂
  • čeká mě koncert God is an Astronaut, které si s panem M. do hlavy valíme skoro při každé jízdě autem a kteří budou letos jako zázrakem v Praze. Pan M. tu nicméně není, a tak nemá radost. Ale dostala jsem za úkol tam jít teda aspoň já a naštěstí se chytil brácha, tak mám s kým.
  • byla jsem i na nějakých nákupech, peníze lítají z okna ve velkém, ale všechno to jsou věci, co jsem dlouho odkládala a dlouho o nich mluvila, takže nemám výčitky. Ostatně na co se v té Anglii asi dřu 🙂 Říkám tomu šetření na důchod, ale ten je ještě daleko. Žiju teď, a hodlám si žít dobře. Takže tak.
Earth hour.
Na Vyšehradě.

Klánovice.

Daňci v Klánovicích.
Poprvé letos na stezce.
Výhra.

Nějaké to další počtení:

8 komentářů

  1. Budete mít cestu na minerály do Brna nebo do Tišnova? 🙂

    Ani jsem nevěděla, že jsme se předloni potkaly na JT – už vím o třech dalších dalších bloggerkách, jsi čtvrtá. 😀 Jo, to byla skvělá akce. Dost mě mrzí, že mi to letos nevyjde.

    1. Tišnov určitě 😉 Budu v hlavním sále. Bývali jsme roky na patře, ale sesunuli nás dolů 😛 Aspoň bude míň práce s nošením.
      Já vím o Temnářce akorát 😀 Myslím, že jsem o tom četla report ještě u někoho, ale už nevím, kdo to byl. Mně to zas nevyšlo vloni, no. A letos vlastně ještě nemůžu říct, jestli to vyjde, clickfest teprve bude 😀 Už teď mám nervy.

      1. Já budu určitě na Minerálech Brno v sobotu 26.5.; slíbila jsem mamce, že pomůžu s prodejem. Tišnov uvidíme, jak budu stíhat diplomku, ale zatím to moc nevidím. Tam totiž mamka neprodává, jen nakupuje kameny na šperky. Ale je to srandovní, jak jsme se musely míjet – jezdila jsem tam dříve pravidelně.

        Ad Junktown: Já mám to štěstí, že můj milý jednu dřevárno-larpovou akci organizuje (B5A, jestli znáš), takže mám minimálně tu jeho povinnou jakožto osobní asistentka, mluvčí a tlumočnice hlavního orga 😀 . JT bylo ale moje první postapo a hodně jsem si to užila. Tak snad za rok!

        1. Svět je malej 🙂 My na Brno nejezdíme vůbec, odjakživa Tišnov, Příbram, Pardubice a Praha, ale z těch pražských už teď taky máloco.
          Á, kontakty 😀 Nojo. Brácha mě taky lákal, že mu lístky slibujou kamarádky, co tam maj mít stánek. Ale zatím to nevypadá.

  2. Earth Hour? Aj, já věděla, že mi uniklo ještě něco kromě Tolkien Reading Day… mno, toliko k mé organizovanosti.
    Jsem ráda, že nejsem jediná, kdo se zoufale těší na volno, aby o něm následně pochyboval.

    1. Já standardně zapomínám na ručníkový den. Kterýkoli rok si vzpomenu, tak jsem zrovna někde mimo civilizaci, kde se nemám s kým družit 😀 Vždycky toužím se potkávat s lidma s ručníkem na ulici 🙂 Tak snad letos. Taky bych si měla zapsat Star Wars day, jinak na ten určitě taky zapomenu 😀 #geeksunited
      Já mám pochybnosti furt a o všem, hlavně tedy o sobě a o tom, co dělám se životem, takže tohle k tomu nějak patří 😀 Ne jako úplně furt, ale celkem často se zamýšlím.

  3. Jako obvykle jsi nám vyrazila dech množstvím situací, které jsi stihla absolvovat. 🙂 A taky máš skutečně fénixí vlasy, nebo aspoň se blíží fénixovi. 🙂

    1. Byly i jiné situace, ale něco je méně publikovatelné 😀 A něco prostě člověk vypustí. Například historka z mého panického záchvatu při nakupovaní v Tescu XD Takový věci si radši nechám od věci, pokud na to vyloženě nepřijde řeč.
      Dík 🙂 Naživo to až tak žhavě (hh) nevypadá, ale jak říkám, jsem celkem spokojená.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.