Dva týdny péče o dětičky jsou za námi, dá se říct, že úspěšně. Chvílemi se to vleklo, chvílemi to utíkalo, chvílemi jsem už fakt nemohla, ale nebylo zbytí a tak jsem stejně musela jet dál a vystačit si s nadějí, že však bude brzy hotovo, a taky pak najednou bylo. Zdá se, že zkouškou ohněm jsem tedy prošla, a teď je jen otázka, nebude-li to znamenat, že toho naši šéfové začnou častěji využívat. Ale snad ne. A i kdyby. Však to nějak zase zvládnem.

Čas pořád strašně utíká. Ani jsem si nevšimla, že přišel květen, a už je skoro pryč. Pracovní diář je pořád plný, každý den jedu od nevidím do nevidím, a když mám trochu volna, většinou se věnuju spíš úklidu doma nebo mozek vymývacím činnostem na mobilu než čemukoli hodnotnějšímu. To mi totiž teď moc nejde.

Snažila jsem se blogovovat, dvakrát. Vůbec mi to nešlo. Nejdřív to bylo bez šťávy, pak to zas bylo moc depresivní. Musela jsem to vzdát, nebylo to ono a silou to nejde. Nějak na to zkrátka nebyla mozková kapacita, v posledních týdnech jsem si nedokázala odpočinout a nabít se, naopak mě všechno vybíjelo. Ale věřím, že se to brzo zase trochu otočí. Víkendová návštěva u kamarádů mi pomohla, a příští měsíc nás čeká další nepřítomnost šéfů, zato však přítomnost maminek, které za námi znovu (už potřetí) přijedou na návštěvu. Zatím jsem se neměla kdy těšit, ale vím, že to potřebuju jako sůl a že mi to udělá dobře na duši.

A co všechno že jsme v poslední době dělali a zažili?

  • Malovali jsme keramiku. Nedělala jsem to od základky, je to vidět. Ale nijak zvlášť mi to nevadí. Nejsem perfekcionista.
Duhový hrníček včetně duhy.
  • Byli jsme na dětské oslavě narozenin. Nucená socializace s ostatními rodiči přinesla alespoň benefity v podobě jídla zadarmo, a nutno podotknout, že byť to asi neumíme v současné chvíli patřičně docenit, všichni lidi v okolí se tu k nám chovají neuvěřitelně hezky. Nejsme na to zvyklí, je to naprosto jiný level přístupu a mám trochu pocit, že si to možná budeme uvědomovat o hodně víc, až odsud jednou odjedeme. Například že naše šéfová dala pořadatelce vědět, že se vyhýbáme masu, a ta speciálně pro nás (a možná dva další rodiče) nachystala veggie burgery. Jo a málem bych zapomněla zmínit benefit v podobě kočky, kterou jsme potkali cestou na oslavu!
  • Navštívili jsme Chartwell, sídlo Winstona Churchilla. Když má člověk na krku práci, podobnou věc si tak neužije, ale považuju to za celkem úspěšnou první návštěvu. Je to tam větší, než jsem si představovala, a bude-li někdy šance podívat se tam znovu, nepohrdnu. Potkali jsme přátelského huskyho a další čindu a oba ocenili pamlsek.
  • Obdržela jsem balíček z domova – objednala jsem si totiž u mámy zásilku, která přišla během rekordních asi tří dnů, a tak mám konečně nový bambusový kartáček, látkové kapesníky, nějaké letní oblečení, tavnou pistolku a zásobu tuhých mýdel, se kterou to máma možná přehnala – mám pocit, že tolik jich nezdělám ani za dva roky. Ale lepší je mít než nemít. Aspoň se můžu umýt.
  • Objednala jsem si taky balíček z Ethical Superstore. Zero-waste věci do domácnosti, hlavně tedy do kuchyně. Měla jsem pocit, že trochu stagnuju, a že potřebuju udělat další krok, zkoušet další alternativy, a že čekat, až dodělám všechny plastové houbičky nebo až se mi rozpadne plastový kartáč na nádobí, nemá smysl.
  • Byli jsme po dlouhé době v Basingstoke. Utrácela jsem. I minimalistky mají své dny.
  • Koupila jsem si balayage na vlasy z drogerie, měla jsem zoufalou chuť na změnu a na návštěvu kadeřnice to (jako obvykle) nevypadalo. Pan M. byl tedy pověřen a po prvním smytí mi to přišlo tak trochu jako katastrofa (nastalo pár neplánovaných světlých fleků na temeni hlavy), ale pak jsem to jednak ještě trochu dodělala a jednak jsem se na to vyspala a nevím, přišlo nám oběma, že se to přes noc trochu srovnalo 😀 Zkrátka v první panice jsem myslela, že pan M. pojede na druhý den do drogerky pro další barvu, ale nakonec jsem to rozchodila a teď mi to připadá zajímavé. Není to úplně to, co jsem chtěla, ale pořád je to to, co jsem potřebovala.
  • Konečně jsme navštívili Shere, malebnou vesničku poblíž našeho bydliště, kde se mimo jiné natáčel film Holiday (tedy aspoň zčásti). Krásná a moc potřebná procházka lesem a podél řeky, sluníčko, posezení se zmrzlinou u kachní zátoky, no rozhodně se tam někdy podíváme znovu, nejpozději ten příští měsíc s maminkami.
  • Vydali jsme se na menší road trip k Gosportu, kde si pan M. jel cosi vyzvednout. Vzhledem k tomu, že jsme měli hlad a zrovna potkali Wetherspoon, nebylo zbytí, museli jsme jít zase na naši oblíbenou snídani 😀 (proboha vážně by mě zajímalo, pokolikáté už) a na kafíčko, které tam mají taky pořád bezkonkurenční.
  • Po zastávce v Guildfordu pro zeleninu (zatím jsme prostě neobjevili lepší trh) jsme jeli na návštěvu s přespáním ke kamarádům, a na druhý den na skok do Crawley, kde jsme taky nebyli už příšerně dlouho a já už úplně zapomněla, co tam všechno je – například Decathlon a hlavně tedy taky polský obchod, kde mají Kofolu 8)
  • Že byl týden vegetariánství a pan M. sleduje pár dobrých youtuberů, zjistili jsme právě včas, že McDonald’s nabízí zdarma kořeněný vegetariánský wrap při stažení jejich aplikace, a co bychom to byli za milovníky věcí zdarma, kdybychom si pro něj hned neskákli. A fakt to nebylo špatné.

A to je asi tak všechno, nebo alespoň to hlavní. Nevím, co bych k tomu dál řekla, snad už mi zase usíná mozek (omluvte ho, jest přepracován), tak holt tedy na viděnou příště. Snad to nebude za příliš dlouho.

Hlavně když má ještě člověk čas na čajíček.
Nebo třeba na dělání domácího sirupu.