Přehršel nových snů

Už jsem přečetla tolik inspirativních e-booků a článků o tom, jak najít své pravé vnitřní „volání“, svůj cíl a sen, že bych měla tisíckrát vědět, jak naložit se životem. „Problém“ u mě ale je, že jsem multipotenciál – jsem člověk s mnoha malými talentíky (které v mém případě většinou nestojí za moc) a zdánlivě nesourodými zájmy, mám mnoho cílů a každou chvíli mě zase popadne něco jiného.

Proto je pro mě strašně důležité si ty sny pravidelně připomínat, revidovat a obnovovat. Ony se totiž mění, ne úplně ze dne na den, ale určitě z roku za rok. Pokaždé přijdu na něco nového, otevřou se mi nové obzory, objevím nová odvětví a nové věci. Třeba jste blázen do goth věcí a zároveň vás baví vintage oblečení, no a najednou zjistíte, že existuje něco jako steampunk. Svět se prostě vyvíjí, je plný překvapení a sám vytváří můstky mezi věcmi – nebo ty můstky možná už dávno existují, jen jste o nich doposud nevěděli. Chce to jen zkoumat svět, učit se, poslouchat, co se kde šustne, a dřív nebo později se to k vám taky donese – pokud tedy nebudete rychlejší a nevymyslíte to sami.

Mám konečně čas věnovat se věcem, co mě baví, a tak projíždím svou megasložku e-booků. Původně jsem plánovala o každém napsat pár vět, jak je budu odčítat, a udělat z toho takové e-bookové pokračování mé čtenářské challenge ze starého blogu, ale mám pocit, že by mě to nebavilo. Je jich moc a ne všechny za to stojí, takže se radši nebudu nutit a možná jen vytípnu seznámek toho nejlepšího, co mi dalo nejvíc (nebo co si myslím, že může dát nejvíc vám).

Co mě teď ale fakt zaujalo, je Dream YOUR Dream od Jessicy Claire Barker, autorky blogu College Rebellion. Ten e-book si můžete (alespoň do konce roku 2014) zdarma stáhnout, a pokud třeba studujete a máte tak trochu pocit, že vlastně nevíte, proč, a k čemu to bude, nebo jste na školu ani nešli, protože vás to prostě až tak moc nelákalo (nebo jste mladší ročníky a zvažujete, zda na vysokou jít nebo ne), a teď se musíte potýkat s dotazy známých a příbuzných, co teda jako chcete dělat se svým životem, vřele vám doporučuju tak učinit.

Já se k CR dostala před pár lety a musela jsem se usmát. V té době jsem totiž konečně začínala zjišťovat, že se svým přístupem „nechci na vysokou, protože co z toho?“ nejsem na světě sama, že takových lidí je spousta a že to neznamená, že jsme k ničemu nebo že nebudeme schopni se uživit. Existuje tolik cest, kudy se vydat, a člověk by měl v první řadě zjistit, co tedy skutečně chce dělat. Co ho na světě nejvíc tankuje, co ho nejvíc štve a chtěl by to změnit, co ho pohání kupředu a u čeho nejdýl vydrží – a proč.

Jít na vysokou není chyba, stejně jako nejít na ni, jen musíte znát své důvody a musíte si být jisti, že jsou správné a že jsou skutečně vaše. Já neměla důvod jít na vysokou, jediným důvodem by bylo, že to po mně chtěli rodiče/společnost/byla to de facto jediná možnost. Buď to nebo jít pracovat. A jelikož to mi smysl nedávalo, zvolila jsem mnohem nejistější variantu a šla pracovat. Šla jsem se protloukat světem na vlastní pěst, nebylo to ale z nějakého hrdinství, jen prostě z nedostatku dobrých důvodů, proč jít studovat, proč následovat předem nalajnovanou cestu. Nehlásala jsem tehdy, že to nikdy nezkusím, ale věděla jsem, že než by k tomu případně došlo, musím prozkoumat všechny ostatní možnosti a přijít na to, jestli to náhodou nejde i jinak – protože jsem prostě „blázen“, věřím svým instinktům a ty mi naprosto jasně říkaly, že je blbost to, co tvrdí všichni okolo – tedy že to jinak nejde.

O životě bez univerzity, plusech a mínusech tu teď ale vykládat nechci. Chci si jen updatovat svůj sen, chci si zapsat, co mě nejvíc pohánělo v roce 2014 a kam jsem se chtěla dostat a proč. Chci mít porovnání, protože třeba před dvěma lety bylo mým největším snem žít v Anglii a teď si najednou postupně začínám uvědomovat, že už mám sny nové a tenhle že už je vlastně tak nějak splněný a přežitý!

Proč ten vykřičník? Protože jsem z toho v šoku! Ještě před pár dny jsem si byla jistá, že život v Anglii je to, co mě pohání kupředu, a nějak jsem ignorovala známky, že vlastně už ani moc ne – dokonce i vlastní zmínky v článcích o budoucnosti.

Bylo to asi i trochu ze strachu a nejistoty. Pokud už není mým snem žít v Anglii, tak co jím vlastně teď je? Jessičina kniha mi s tím naprosto geniálně píchla a pár věcí, o nichž jsem nedávno psala, zapadlo do sebe.

Tak předně mě vážně chytá za srdce myšlenka, že budu žít v domě v lese. Být obklopena stromy a přírodou, ukryta před zraky lidí, v pološeru, poloslunci, co může být lepšího? A všude kolem ten čistý vzduch a vůně jehličí a mechu.

Samozřejmě je to sen hodně vzdálený a tématika, o níž vůbec nic nevím. To ale neznamená, že nemůžu snít a přemítat, jak dobře by se mi tam žilo.

Líbí se mi – a už dlouhá léta líbila – představa žít v domě, na jehož stavbě se budu maximálně podílet, který bude co nejvíc eko, ať už co do spotřeby nebo samotné výroby a stavby, kde budu ve spojení s přírodou a kde bude klid (bydlet těsně u řeky mě třeba až tak neláká, moc šumu). Samozřejmě ideální by bylo, kdyby byl spíš menší, maximálně střední, v dostupné ceně, kterou bych byla schopna ihned zaplatit (raději budu nějakou dobu šetřit, aby to pak bylo fakt moje, než si něco pořizovat na hypotéky nebo celý život pronajímat a nemít šanci si to tam zařídit podle svého). Bylo by zapotřebí hodně toho nastudovat a zjistit, víc sledovat blogery, co si postavili vlastní tiny house, aktivněji se o to zajímat, zjišťovat si plusy a mínusy a kontakty na lidi, co by byli schopni takový dům navrhnout. Prozatím se ale usazovat vyloženě nehodlám, takže hrubým odhadem mám alespoň pět let na to, abych o té myšlence přemítala a zjišťovala.

Dál mě naplňuje myšlenka pomáhat lidem a zvířatům. Dělat něco skutečně užitečného. Pomáhat třeba zvířatům z útulků dostávat se do nových rodin, něco aktivně zachraňovat, stát se veganem, sama mít v tom vysněném domě několik koček a možná i toho psa, když budu mít dost času se o něj dobře starat.

Samozřejmě chci taky mít čas na sebe, chci se dál spirituálně hledat, meditovat, přemítat, blogovat, zjednodušovat si život a pomáhat druhým dělat totéž. Pořád mě baví pomáhat blogerům-nováčkům, kteří si nevědí rady s tím, proč mají tak malou návštěvnost, jak být unikátem a vyčouhnout, jak to dělat správně. Baví mě hledat cesty, jak jinak žít, líp, než pouhým následováním nudné, nalajnované cesty střední škola-vysoká škola-kariéra+usazení se-rodina-důchod. Nemám nic proti usazování se, ale chci nejdřív prozkoumat své možnosti a co mi svět nabízí, co bych všechno mohla dělat, kde bych se všude mohla realizovat a čím vším bych mohla světu pomoct. Chci to dělat jinak. A když to půjde, jít příkladem a inspirovat.

Klidně mohu na pár měsíců odjet do ašramu meditovat. Klidně mohu pár let cestovat a během té doby o tom cestování blogovat. Klidně mohu potkávat lidi, kteří se věnují věcem, co mě zajímají, a nasávat informace – dělám to ostatně půlku života, jen teď bych to možná mohla dělat rychleji a efektivněji, abych za těch pět až deset let měla v rukách něco víc než jen ten sen, aby se to opravdu v nějaké podobě splnilo.

Nic nebývá úplně dokonalé, kromě momentů, kdy si uvědomíte, že něco, co jste si opravdu vroucně přáli, se skutečně splnilo. Vždyť je to jen rok a pár měsíců, co jsem tak vroucně snila o životě za kamennou zídkou a oceánem a jen chvilku na to se mi to splnilo! Co když opravdu stačí jen nebát se pojmenovat své sny, do detailu si je vykreslit, a ony se splní? Pokud ano, tak hej, vesmíre! Tohle si přeju teď, tenhle úžasný dům v lese a život plný smyslu, minimalismu, chytrých řešení, jednoduchosti a zvířecí lásky, kterou budu s radostí opětovat, si teď objednávám z vesmírného katalogu! Mám nový sen, je plný krásných věcí a začít kteroukoli z nich mi udělá radost. Třeba jet v říjnu na dovolenou s Maudětem na Fuerteventuru, nebo šetřit na mé vysněné Maledivy, jsem připravená si ty fantastické věci vychutnat, napsat o nich a do posledního kousku si je užít. A nechápej mě špatně, vesmíre, jsem a vždycky budu vděčná za Anglii a ten další rok a půl tady, ale svět je plný míst k navštívení a skutků k vykonání, tak proč lpět na jednom jediném? Sem se Skotskem, Novým Zélandem a tunami otřesně nádherných kýčovitých fotek, které tam nafotím!

A vy všichni si zatím přečtěte ten e-book a dejte mi vědět, jaké jsou vaše stávající ultimátní sny. Nesmírně ráda si počtu 😉