Já už jsem psala o Brightonu mockrát, kdysi dávno jsem si třeba dala práci sepsat 30 věcí, co v Brightonu dělat, kde parkovat, kde jíst a tak dále.

To už je samozřejmě fakt tak dávno, že něco už není pravda a na něco se už díváme jinak. Třeba už nespáváme po těch nejlevnějších dírách se společnými ložnicemi a jednou koupelnou na patnáct lidí, na to už nějak nemám koule. Chci svou koupelnu, pokud možno, děkuji pěkně. Já ty prachy zas budu šetřit na něčem jinym. Při poslední návštěvě jsme to dokonce pojali vyloženě luxusně, hotel přímo na promenádě, snídaně v ceně, ten hotel měl i spa a vůbec, ale to všechno bylo zavřené, tak jsme dostali slevu – popravdě mi to bylo jedno, protože poslední dobou spíme po hotelech dost často a spáček jsme si už taky užili, tak jsem naspáčkovaná a nemusím to zas chvilku mít 😛

Každopádně my to město furt milujeme, fakt. I když už se na něj člověk dívá kapku jinak, i když už tam byl stokrát, i když už nutně netoužím po tom v něm vyloženě bydlet (ale zase ne že bych si to neuměla představit, někde trochu bokem ideálně), je toho tam pořád strašně moc na objevování a pár těch věcí jsem chtěla doplnit, zaznamenat a vychválit. Může to posloužit jako manuál pro někoho, kdo tam třeba jede poprvé, nebo už tam párkrát byl, ale neví, co by ještě.

Váhavě sedám k notebooku. Vzpomínám na všechny ty momenty v posledních měsících, kdy jsem měla psavou slinu a v hlavě se začala rozvíjet vlákna myšlenek, která jsem musela utnout, protože zrovna nebylo jak nebo kam to zaznamenat. Ani se nesnažím vzpomenout si na ty konkrétní myšlenky, vtipy a glosy – jejich existence je už pasé, holt už nejsem ten člověk, co by ihned zaznamenával všechno okolo i uvnitř sebe a bavil tím své internetové i reálné okolí. Už jen co se na Instagram vejde, a pro soukromé publikum.

Do starých blogerských kolejí se špatně vrací, člověk může mít pocit, že jak jednou přetrhl nit, už to nemá smysl, neví, jak zase navázat, bla bla – četla jsem to tolikrát na blozích druhých lidí, a i po těch letech, přestože to teď zažívám z té druhé strany, můj závěr zůstává stejný – nemá smysl pokoušet se něco navazovat nebo přehnaně dohánět. Prostě sedni a piš, co tě napadne, stejně jako dřív. Nemusíš se omlouvat, nemusíš nic vysvětlovat, většinu lidí to stejně ani nezajímá, zajímá je, co se děje teď.

No a co se děje – jsem doma v Čechách. Je to jako ve snu a absolutně nechápu, kam se ztratil všechen ten čas od mého dojezdu, fakt z toho silně panikařím. Myslela jsem, že touhle dobou budu mít dávno oběhané všechny důležité kamarády, místa, doktory… no a mám prd. Oukej, vyklidila jsem si skříň, docela slušně. Něco jsem doma poumývala, pořešila, něco debordelizovala nebo to mám rozdělané, taky jsem slušně pokročila s kostýmem na Junktown/Cybertown, byla několikrát na chalupě za babičkou, prodělala si „konečně“ taky ten vylízanej Covid, kterýmu jsem se úspěšně doteď vyhýbala, a to i přestože jsem s ním byla mnohokrát v těsném kontaktu, s panem M. jsme po odjezdu s Anglie zažili další ohromné dobrodružství při druhé návštěvě Aljašky a prvním zkoumání New Yorku, a taky jsme teď společně jeli po dlouhé době na Rock For People, což bylo vlastně to hlavní, o čem jsem chtěla dneska psát. Akorát už jsem z té sliny zase nějak vypadla a teď mám trochu nihilistickou fázi jakože koho to zajímá 😀 Ale zkusím se tím probojovat, chci si pár věcí zaznamenat hlavně pro sebe a něco málo pro druhé.

Ježiš, jak já se na tohle těšila! Barák plný pomůcek, díky nimž významně omezujeme svou osobní spotřebu jednorázových plastů, obalů, kelímků, kosmetických a hygienických produktů, no prostě všeho.

Začalo to tak nějak nenápadně už před spoustou let, ale postupně se z toho vyvinula skoro vášeň. Jsme minimalisti v tom, že strašně rádi recyklujeme, upcyklujeme, renovujeme, znovu vracíme život věcem, na které se už zapomnělo nebo které chtěl někdo vyhodit, a minimalizujeme osobní dopad na přírodu ve všech možných směrech.

Ať už jde ale o veganství nebo o tohle, nejsme extrémisti, a tak nikdy nebudu mít blog nebo Instagram výhradně o veganství nebo o zero-waste. Nebudu in, no co se dá dělat. Mě prostě baví to všechno zkoušet a dělat malé krůčky, které jsem schopna dělat opakovaně, a možná že tam jednou dojdu a budu full vegan a full zero-waste. Ale to ještě rozhodně nějaký ten pátek potrvá.

Do Anglie už jezdíme šest let, ale vlastně teprve vloni jsme začali pořádně potkávat jiné Čechy a hlavně tedy au-páry, jako jsme byli my. Dokud si všechno musíte zjišťovat sami, jde to dost pomalu v porovnání s tím, jak se to může rozjet, když se přidá několik dalších šikovných hlav. A tak jsme hlavně během loňska nasbírali spoustu tipů, jak se dá na něčem významně ušetřit, nebo dokonce vyloženě vydělat, zejména několik zajímavých aplikací. A co bych to byla za blogerku, kdybych se o ně nepodělila 8)

Peníze máme rádi všichni, a i když jich možná máme dost a dokonce i když se jich nijak křečovitě nedržíme (v Anglii se snadno utrácí ;)), rádi vidíme, když se k nám vrací nebo když jich nemusíme vydat tolik.

Existuje spousta stránek nebo aplikací, které vám umožní šetřit na něčem, co si už teď kupujete, nebo vyzkoušet za zlomek ceny či zadarmo něco nového. Často dostanete nějaký bonus za registraci nebo za přivedení kamaráda nebo vám chodí různé nabídky a vouchery, občas je jejich hodnota až neuvěřitelná. Následující seznam jsou za poslední cca dva roky nasbírané aplikace či registrace u různých podniků, díky nimž jsme dostali příjemné bonusy.

Záměrně vynechávám věrnostní kartičky u kaváren jako například Starbucks, Costa, Nero a podobně. Ačkoli je taky využíváme, při jejich cenách se rozhodně nedá tvrdit, že bychom tímto způsobem něco šetřili. Pokud tam hodláte pravidelně chodit, tak si je rozhodně zařiďte, ale nerada bych tyto podniky nějak propagovala, ostatně zrovna ty to ani nepotřebují.

Cestovala jsem už do dostatečného množství zemí na to, abych věděla, že je dobré se vždycky před balením porozhlédnout po internetu a nespoléhat se jen na vlastní domněnky. Jednak je víc než praktické dopředu vědět, s jakým počasím máte počítat, dál je ale taky možné, že místa, která budete navštěvovat, mají specifická pravidla, co se týče oblékání. Například na Bali nesmíte do většiny chrámů s odhalenýma nohama, někde vadí i odhalená ramena. Tam sice celkem snadno koupíte sarong, kterým se zahalíte, ale ne vždycky je taková pomoc možná a proč si na každé dovolené rozšiřovat šatník, když možná všechno, co potřebujete, už dávno máte ve skříni?

Když jsme se rozhodli vydat do Egypta, bylo jasné, že budu muset prostudovat, jak striktní to tam bude s tím neodhalováním se, a chtěla jsem si i potvrdit svoje domněnky o vhodnosti a pohodlnosti dlouhého oblečení do horkého podnebí obecně. S pomocí několika článků z Pinterestu jsem si pak zabalila poměrně trefně, i když pár věcí bylo navíc a něco málo mi možná chybělo. A protože jsem milovník pakovacích seznamů a stará skleróza, tady je přehled všeho, co jsem využila a nevyužila a co by se bylo bývalo hodilo, plus nějaké užitečné tipy.

Určitě se to bude dát aplikovat i na jiné podobné země, nicméně berte na vědomí, že tohle je seznam spíš pro pohodovou dovolenou v hotelu s minimem externích výletů či aktivit v divočině 😉

Jediné místo, kde má v létě smysl být, je voda. Řeka, přesněji řečeno. Jsem vodákem už od malička, a krásné vzpomínky z vody patří k těm málo vzpomínkám, které vůbec ze svého raného života mám, takže tím víc si jich vážím. Když některý rok na vodu nejedu, přijde mi neúplný, a ani já si nepřipadám kompletní.

A tak mám fakt radost, že jsme se letos zvládli domluvit s panem M. a bráchou na třídenní Ohři a že to fakt klaplo.

Cestovatelské inspirace a cestovních hacků není nikdy dost. A tak jsem své uložené materiály opět sesumírovala do článku pro vás, ať z toho taky něco máte.

Víte o nějacích dalších skvělých článcích plných inspirace a rad? Budu ráda, když se podělíte, a nebo když dáte vědět, co jste četli a co vás zaujalo 🙂

Momentálně se hodně článků týká Londýna, protože je to prostě město, kde jsem nejčastěji, kde jsem byla už mockrát, a kde mám pořád tolik věcí na objevování, že nevím, co dřív! Asi by se hodilo tam na nějaký čas bydlet, hm?

Bon voyage!

Máme na zahradě strom, co se zbláznil – myslí si, že je jaro, a nasadil poupata. Navzdory tomu je třeba si přiznat fakt, že včera byl poslední listopadový den a – ač tomu vůbec nemůžu uvěřit – dneska začal prosinec.

Občas zkouším různé věci, různé hacky nebo výrobky, a málokdy si zaznamenám, jak to vlastně šlo. Jsem v tomhle hrozná. Zčásti je to asi proto, že jsem nikdy nechtěla mít takový ten blog plný recenzí (nebo spíš že nesnáším to slovo „recenze“), převážně je to ale spíš lenost a neschopnost dotahovat věci do konce.

Nejvíc je to vidět na faktu, že za celých asi patnáct let, co si barvím hlavu, jsem si nebyla schopná vést pořádný žurnál o tom, které barvy a značky jak fungují a které jsou tedy vlastně nejlepší. To znamená, že kdykoli potřebuju novou barvu, vlezu do drogerie a vezmu prostě to, co se mi zrovna líbí podle obalu či ceny, nebo co mi připadá povědomé 😀 Což je ostuda.

Abych k sobě nebyla nefér, nezapomínám na to pořád – třeba jsem už několikrát zmiňovala mýdlové ořechy, s nimiž jsem zatím spokojená, a ze starších témat jsou tu rozhodně vždycky recenze na věci od Lushe (chystá se další) a někdy i další důležité věci, které mi příjemně vylepšují život. Ale nejsem konzistentní a někdy se tak ohlédnu zpět za tím vším, co jsem už vyzkoušela a na co jsem přišla, a zlobím se na sebe, hlavně proto, že si toho půlku nepamatuju. A kdo chce pořád dělat stejné chyby?

Takže dneska si to zapíšu – zapíšu si, na co jsem přišla nebo co jsem se rozhodla vyzkoušet v posledních pár dnech.

Pokud jde o přeposílání zahraničních peněz domů, většina lidí opěvuje Transferwise a i já si přes ně plánovala poslat nějaký záchranný balíček pro budoucí pobyt v ČR – což určitě zase přijde. Pak se ke mně ovšem dostal mnohem výhodnější způsob a to až tak, že se o to musím podělit. Za tip všichni líbejme ruce Hance.

Na vysvětlenou: věc se má u mě tak, že momentálně nemám české  koruny prakticky žádné, naopak jsem lehce zadlužená mámě díky Brexitu, který mi stejně jako milionu dalších brito-expatů brutálně šlápl do rozpočtu a celkem mi znemožnil původní plán většinu uspořených liber proměnit. Čekala jsem, jako i všichni ostatní, jak se to vyvine, a v současnosti se to zkrátka má tak, že koruna prostě bude od dubna posilovat a pro nás expaty půjde kurz libry už totálně do háje.

Klíčová otázka, kterou si všichni už pár měsíců klademe, je samozřejmě „Půjde to pak zase někdy nahoru?“, k níž  ale nedostanete žádnou lepší odpověď, než že „to nikdo neví“ – z různých zdrojů jsem slyšela nadějné prohlášky, že tak za dva, tři roky, by to mohlo být zpátky, ale čem to zakládají, to vážně netuším, a ani po x dotazech do éteru jsem nedostala žádnou jednoznačnou odpověď. Někdo si je naprosto jistý, že se to zase vrátí, a podkládá to historickými souvislostmi, jiný se zase takovým názorům vysmívá a svatosvatě přísahá, že to naopak bude jedině ještě horší a že se budou všechny evropské kurzy srovnávat s eurem, až budou prakticky na stejné úrovni.

No, ani jedno, ani druhé, pro mě samozřejmě neřeší ten problém, co teď. Kdybych plánovala žít v UK, tak mi to může být u zadku a našetřené libry nechám býti librami. Jenže to já tak úplně neplánuju a vím, že se pravděpodobně doma zase na chvíli zastavím hned v příštím roce, kdy si pan M. předběžně plánuje tu odloženou Ameriku. Jestli bude nějaká práce nebo někam odfrčím sama, nemám ponětí, každopádně ale budu potřebovat nějaký polštář do začátku, i kdyby jen na to, abych měla z čeho vracet mámě.