Slušelo by se tomu dát nějaký začátek. Takže:
Práci jsme hledali zhruba od září, zaregistrovali se u několika agentur a věřili jejich slibům, že nabídky budou – v říjnu jich bude plno! Nebylo. Před Vánoci určitě půjdete na pohovory, když přijedete! Nešli jsme. V lednu se roztrhne pytel! Neroztrhl. Ale to my už jsme měli rozjednanou zkušební lhůtu u jedné jediné rodiny, se kterou se nám vlastně podařilo vůbec mluvit. Začalo to „týdnem, dvěma“, ale za pár dní už nám z agentury psali, že by to byl měsíc, jestli souhlasíme. Jelikož jsme neměli nic jiného, řekli jsme si proč ne, ale ještě než jsme stačili odpovědět, už nám psali znova, že prý nám rodina chce tu pozici nabídnout s tříměsíčním trialem.
Vesměs v tom nebyl velký rozdíl, jestli jeden nebo tři měsíce, ale s tím měsícem jsem si ještě nějak mohla nalhávat, že to je jenom na chvilku. Se třemi to najednou bylo prostě buď ano nebo ne, a my jsme vlastně nikdy nikam nejeli bez nějaké lokální české podpory – vždycky jsme přebírali rodiny po někom jiném (s výjimkou mého úplně prvního au-paiření před dvanácti lety) nebo jsme měli na místě kamaráda, který nám psal, ať přijedeme, že je to tam super. No ono třeba nakonec až tak úplně taky nebylo, ale aspoň jsme z toho na začátek neměli takové nervy 😀 Ale teď? Všechno jsme si to představovali trochu jinak, celý ten proces byl zdlouhavý a únavný, komunikace s agenturami byla přehlídkou trollingu („My bychom rádi pracovali někde poblíž Surrey.“ – „Ok. Co byste řekli na nabídku v Edinburku?“) a nakonec jsme vlastně neměli z čeho vybírat. Buď to riskneme a pojedeme sem, nebo budeme dál sedět doma na zadku a čekat, že nám něco spadne do klína.
Dělám si pořádek v konceptech. Za posledních pár let se mi jich nastřádalo nebývale hodně, začala jsem je používat pro odklad jednotlivých myšlenek, a taky mi v nich uvízlo několik článků psaných v dávné minulosti, skoro bych řekla v jiném životě. Syslila jsem si je na dobu, kdy se mi budou hodit, ale postupně jsem se vyvinula jako bloger tak, že už nemám potřebu je publikovat. Nejsou převratné, nenabízí nic, co by nebylo možné najít jinde,nebo jsou protkané osobními myšlenkami, které jsou už pasé.
