Cestou domů jsme se rozhodli splnit si jeden velký sen a podívat se do Warner Bros studií ve Watfordu na obrovskou a velmi žádanou zdejší atrakci, Harry Potter Tour. Na ten den jsme měli ještě další plány, ale ty brzy opustily scénu, protože tour samotná nám dala silně zabrat a na nic dalšího už jsme prostě energii neměli, a čas vlastně taky ne.
A tak jsme si užili den čistě po potterovsku!
Já tady čím dál tím častěji zmiňuju v článcích Manu a čím dál tím víc mi na hlavě taje máslo. Už kdovíjak dávno jsem si totiž slibovala (a vám možná taky, už ani nevím), že než se začnu rozněžňovat, napíšu hlavně článek o tom, co to vlastně je, proč to tak žereme (doslova) a prostě co je na tom tak skvělého. Takže:
Co je to Mana?
Mana je tekutá plnohodnotná náhražka jídla. Dostanete ji v podobě prášku, který smícháte s vodou v předem daném poměru, protřepete a máte připraveno jedno hlavní denní jídlo.
Mana je český výrobek a je to pečlivě připravená směs živin na míru lidskému tělu podle toho, kolik má za den přijmout sacharidů, bílkovin atd.. Pět menších porcí Many denně (= jeden sáček) má být s to dokonale nahradit běžnou stravu a uspokojit hlad.
Článků o tom, jak si během pobytu v Anglii nebo krátce po dojezdu zařídit NIN neboli National Insurance Number, je internet plný. Obvykle to bývá celkem jednoduché vyřídit, jen se pak pár týdnů čeká, než vám ho pošlou. Doporučuji třeba tohle video. Zařídit ale NIN už z České Republiky, tedy ve chvíli, kdy ještě v UK nežijete a čeká na vás dejme tomu horká pracovní nabídka, pro kterou ho musíte mít, to je kumšt a taky trochu peklo, jak jsme se s mou drahou polovičkou nedávno přesvědčili.
Jelikož jsem to sama musela před pár dny řešit a počet rad k tomuto tématu na internetu se blížil nule, pokusím se sepsat svůj vlastní čerstvě ozkoušený návod na to, jak ten systém trochu očůrat a věci urychlit.
Snad to pomůže zoufalcům mého typu, kteří si NIN nezařídili včas během své první návštěvy UK (povídejte mi něco o Bychovi…), teď se to snaží napravit a nemají čas to dělat běžnou cestou.
Toto není reklamní článek. Nikdo mě za něj neplatí, píšu ho čistě z vlastní vůle a zkušenosti a jestli to zkusíte nebo ne, mně z toho nikdo nic nedá. To jen tak ať máme jasno.
Neměla jsem zvláštní potřebu psát nějak výrazně o Quornu – nejsem ostatně foodbloger – dokud jsem si nevšimla, že pár lidí mě tu přes zrovna tohle klíčové slovo navštívilo. Trklo mě, že pro český trh a tedy i české návštěvníky internetu je to vlastně vymoženost zcela neznámá a donedávna i u nás nepoříditelná, takže se o něm nemáte moc kde dozvědět, v krámu to nepotkáte a pokud nemáte kamarády ve Spojeném Království nebo v Irsku, není odkud o něm slyšet. Budiž tedy tento článek mým vrcholně hipsterským blogerským majstrštykem, kde vám sladké tajemství jménem Quorn představím.
Jednou z výhod života v Anglii je pro mě i to, že si tu můžu dovolit kupovat věci, nad nimiž bych doma z finančních důvodů jen mávla rukou. V přepočtu stojí sice stejně nebo i víc, ale můj hodinový výdělek je tu mnohem vyšší než o jakém bych si doma mohla nechat jenom zdát, což mi dovoluje občas si takhle pěkně zahřešit. A jednou z těch nádherných hříšností jsou výrobky od Lushe.
Kdo o Lushi nic neví, jedná se o přírodní, ručně vyráběnou tělovou kosmetiku a drogerii, všelijaká patlátka, masky, šampony, kúry, mýdla, sprcháče, pěny do koupele nebo oblíbené šumivé bomby, ale i zkrášlovadla jako třeba tekuté rtěnky či henna na vlasy.
Asi nejzajímavější věc na Lushi (kromě toho, že jejich krámky božsky voní, všechno si můžete očmuchat a osahat a většinu věcí i ozkoušet prostřednictvím testerů, a že v nich obvykle pracují velmi pěkné a nápomocné alternativní slečny s všelijak barevnými vlasy) je to, že bojuje proti testování na zvířatech, takže je to přirozeně oblíbená kosmetická značka veganů, vegetariánů a obecně alternativců, co se snaží nakupovat líp, pokud možno etičtěji a ekologičtěji.
Všechno, co se v Lushi vyrobí, na sobě testují přímo jeho pracovníci, a na těch slečnách je vidět, že doopravdy vědí, co která věcička udělá a co je nejlepší zkusit zrovna ve vašem případě. Každý lushovský výrobek je taky opatřen podobiznou konkrétního člověka, který ho vyrobil, a originálním krátkým popiskem s tím, k čemu ten produkt slouží, z čeho byl vyroben a proč, a jak ho nejlíp použít.
Normálně na recenze nejsem, nemyslím si, že bych na to měla talent či dispozice, ale vzhledem k tomu, jak jsme se do toho testování v posledních měsících s panem M. obuli, jsem si řekla, že už mám o čem napsat a z čeho vybírat 🙂 Takže jdeme na to.
Pozn.: projela jsem české stránky Lush.cz a zdá se, že milá ČR se opět snaží vytřískat ze všeho co nejvíc (nebo si chtějí zaplatit dopravu) a je to u nás ještě o kus dražší než na kolik to v přepočtech vychází mně. Přesto si myslím, že přinejmenším některé ty produkty stojí za investici, hlavně pokud vám záleží na tom, co na sebe patláte a máte chuť vrazit raději peníze do trochy něčeho opravdu kvalitního než do litrů chemických sajrajtů se seznamem ingrediencí dlouhým jako týden před výplatou.
Jednou z mých oblíbených zábav je pravidelný úklid v záložkách. Je to především nutnost – příliš mnoho lákavých odkazů a příliš málo času způsobují, že se ty záložky kupí jako body na to-do listu a čím je ten list delší, tím větší propadám panice.
Ale baví mě se tím prokousávat, konečně to číst a odmazávat, jakmile ten čas mám. Je to taková příjemná virtuální debordelizace, jen někdy se s tím odmazáváním zaseknu na tom, že mi ten článek připadá prostě příliš dobrý než abych ho jen tak vyškrtla. „To si musí přečíst každý!“ honí se mi hlavou a okamžitě sdílím buď na facebooku nebo na twitteru, podle toho, kam se to hodí.
Jenže teď se mi toho nahromadilo nějak hodně a napadlo mě, že by bylo fajn mít to zvěčněné pohromadě na jednom místě, jednak pro sebe (jsou to věci, co si ráda čtu pořád dokola), ale taky pro případné zájemce o inspirativní počtení – jsem si docela jistá, že něco inspirativního a zajímavého si v tom najde každý, až mě mrzí, že vám to nemůžu (tedy neangličtinářům) podat přelouskané. Obávám se ale, že by to stejně nevyznělo, taková je už holt angličtina. Tyhlety ultimátní rady do života v ní vyzní stokrát líp a jak je to od profláklých úspěšných autorů, má to úplně jinou sílu. Takže směle do toho a louskejte, aj neaj.
Ten seznam zdaleka není konečný, budu ho nejspíš tu a tam aktualizovat a prodlužovat o další objevy (spíš znovuobjevy, tolik věcí už v těch záložkách ani nemám…). Aspoň bude sranda.
