Leden, zevling jedem

Jsem konečně doma, je po Novém roce, nemám moc do čeho píchnout – no to bych nebyla já, abych už zase nepřemýšlela o novém designu 😀 Ale nebojte, zatím jen přemýšlím.

Včerejší večer padl za oběť zběsilému googlení inspirace a čmárání po mnoha papírech, než jsem přišla s několika zajímavými návrhy na logo, které mi ve světle dnešního rána přišly všechny naprosto k ničemu. Neumím kreslit, snad by tomu pomohl tablet, neboť kreslit si webovou grafiku na papír mi přijde dost na hlavu, ale kde vzít a nekrást?

Do toho si navíc pohrávám se samotným názvem blogu a jeho konceptem a brát to takhle zeširoka je vždycky příliš velké sousto, takže než něco vymyslím…

Jinak jsem zpátky na vintedu a hned se zadařilo – jedna slečna si ode mě objednala hned čtyři kousky naráz! Tož to jsem nemohla ani v klidu dovečeřet, jak mě to nakoplo, takže jsem hned letěla do sklepa lovit v té mé krabici s hadry k prodeji, jestli to ta vůbec ještě je, teď to zvážit a odepsat, kolik bude orientačně poštovné… no, jestli tam taky něco prodáváte, tak znáte 🙂 Snad to nebyl ojedinělý indicent a budu zdárně pokračovat. Jen se musím přimět  překonat blok z nedostatku světla v bytě a nějak nafotit ten zbytek, co ještě nafocený nemám.

Samozřejmě budu ráda, když se tam mrknete a případně mě někde nasdílíte. Hadrů mají asi všichni dost, ale třeba by se někomu hodil nový batoh od Husky…? (ještě má visačky).

vinted

Pan M. byl u mě na návštěvě, v podstatě dvakrát. Oběhali jsme nemálo míst, na něž jsme se těšili, ale ještě jich máme zásobu. Zašli jsme k Houmrovi na smažák i do naší „oblíbené“ pizzerie (když nad tím přemýšlím, vlastně nás asi dost sere svým przněním italské kuchyně, pan M. to umí rozhodně líp, takže se nevyhneme kibicování a srovnávání, ale je to blízko a mají krásnou výzdobu :D), byli jsme v kině na nových Hvězdných válkách (to byl pro nás velice chmurný zážitek), přičemž se nám podařil husarský kousek – přišli jsme po všech těch měsících těšení se pozdě, ježto já nesledovala čas a panu M. se nepřeřídily hodiny z anglického na český 😀 – a taky jsem si už stihla zajít na Vyšehrad s babičkou, na návštěvu za Klárkou, a do dědka (KFC) s Maudětem.

Mnohé věci, na které jsem se tu těšila, samozřejmě prudce odporují mé představě zdravého stravování, ale jela jsem sem koneckonců s představou určitých orgií, kdy si budu dopřávat všeho, co mi chybělo, a tak si to teď víceméně plním 😉 Ještě mi chybí zprovoznit starý počítač a zapařit Mafii, Zoo Tycoon a Simsy 😀

Nabízí se otázka, jestli taky dělám něco užitečného. No, kromě toho, že se snažím inspirovat naše k tomu, aby se konečně pohnulo s tou kuchyní (a něco málo už se doopravdy děje), věnuju se především odpočinku, čtení, panu M., když tu je, a jinak celkově bytí s rodinou. Drobné domácí práce se udělají jako nic, a tady má teď stejně každý dovolenou, takže se nepředřu. Ale koho to zajímá, žejo 😀 Na Trescu jsem se nadřela až až.

Cítím každopádně, že si konečně začínám připadat trochu odpočatá a připravená na to, plně se pohroužit do svého To-do listu (ne že bych už nezačala, ale víte co, víc soustředěně). Hlavou poletují různé myšlenky, hledám inspiraci a snažím se bojovat s tradiční místní letargií, která se mi už zase lepí na paty.

Myslím, že to dělá z velké části i ten nedostatek světla. To, co našim připadá jako „normální denní světlo“, já vnímám jako část dne, kdy je vhodné si jít lehnout do postele, takže mám teď celkem logicky neustále potřebu spát. Špatně mi ostří oči a jen málo vnímám, co se kolem mě děje. Ve společnosti kamarádů jsem si připadala napůl nepatřičně, jednak to dlouhé odloučení vždycky udělá svoje, a jednak mi celkově bylo nepříjemně v takovém davu lidí, kteří se o mě zajímají. Jeden by řekl, že budu ráda, vždyť mi tak chyběli, ale here we go, debilní sociální fóbie.

IMG_3140 Ani se přitom už nedivím, jak moc mi náladu ovlivňuje opětovné čtení celé série Harryho Pottera. Nevím, jak to mají ostatní, ale já během něj prožívám často velice chmurné emoční období, i když to samozřejmě přesto pořád nemůžu přestat číst a je v tom milion věcí, které miluju. Všechna ta frustrace a nespravedlnost ale způsobují, že mám čím dál tím větší vzteklou touhu se prostě teleportovat doprostřed toho příběhu, všechny seřvat a říct jim, ať se přestanou chovat jako pitomci a dají si pozor, nebo to dopadne tak a tak. Samozřejmě mám na mysli hlavně Siriuse. Pokaždé, když ho Harry znovu před mýma očima ztratí, jako bych ho ztratila já sama. Ovšem není to právě tohle, podle čeho poznáte dobrou knihu?

Kromě knih se utápím taky v čaji. Nová skleněná konvička z Ikey (jo, taky v Ikee jsme byli!) mě konečně kope k pití všech těch sypaných čajů, jichž tu máme habakuk, aniž by to tu kdokoli kromě mě pil (a z nějakého nepochopitelného důvodu jsem dostala k Vánocům další kotel), a tak si konečně užívám tu radost pozorování čajových barev, jak se to všechno při louhování vypouští, a pokud zrovna zasvítí sluníčko jako dneska, no tak to je nádhera. Doufám, že takových dnů bude víc, protože mám pocit, že bez sluníčka prostě fungovat nedovedu. O to víc se začínám těšit na léto. Z jara mám možná obavy, ale vždycky, když si vzpomenu, že ať se teď bude dít cokoli, na léto už vlastně máme plány, je mi hned veseleji.

tea

A nakonec hodně sním. Od našeho příjezdu tu bylo hodně živo, až moc, takže to nebylo vždycky snadné, ale co začala koťata odcházet do nových domovů, je tu o poznání větší klid a už to zase jde. Tak přemítám o svém vysněném bydlení a už se tam div nepakuju právě s jedním kotětem v kapse. Už se vidím, jak konečně zakládám „rodinu“ (= já, pan M. a kotě ve vlastním bydlení :D) a jak to tam všechno vypadá. Vidím, jak tam každý máme dost prostoru na vlastní život, a mezi tím vším je někde ten náš „ještě jeden svět, v němž se spolu vždycky sejdem„. Mám totiž pocit, že jsme se v těch extrémech ostrovního života každý sám sobě hodně ztratili a oddálili a že teď musíme tedy každý zase sám sebe najít a posilnit, abychom mohli znovu pracovat na nás. Alespoň já jsem se v tom ztrácela. Ale už se zase nacházím.

kocky

sisi

A taky sněhové přání se mi splnilo! Ale že vono to nemůže přijít o pár dní dřív, aby to bylo na ty Vánoce… 🙂 No, to už bych asi chtěla moc.