Poslední listopadový záznam a tip na vymýšlení dárků, co mi hodně pomohl

Máme na zahradě strom, co se zbláznil – myslí si, že je jaro, a nasadil poupata. Navzdory tomu je třeba si přiznat fakt, že včera byl poslední listopadový den a – ač tomu vůbec nemůžu uvěřit – dneska začal prosinec.

Hlavou se mi honí spousta myšlenek, ale není čas je zaznamenávat. Mám co dělat pracovně, poslední víkend byl hektický a vlastně si nepamatuju, kdy jsem si naposledy opravdu odpočinula. Cítím se zralá na dovolenou, ale vím, že to ještě nějaký pátek potrvá, a tak se prostě jen snažím odpočívat ve chvilkách, kdy to jde, ukrádat si pro sebe malé napíčky na gauči a udržovat kolem sebe hezké prostředí, aby mi v tom bylo aspoň hezky.

Pekla jsem štrůdl, poprvé v životě úplně vlastní. Nevím, proč jsem to tak dlouho odkládala, nakonec to nebylo nic moc těžkého a chutnal výborně. I napodruhé.

Pan M. mě po letech konečně přinutil podívat se s ním na Rockyho, jednička mě k smrti nudila a uspávala, ale mám dát prý šanci ještě dvojce, tak uvidíme.

Rozbila se nám lednička. Respektive kikslo světlo v ní. Dost možná to bude mít něco společného s tím, že při opravování dvířek ji pan M. několikrát nadzvedl a praštil s ní o zem – určitě k tomu ovšem měl důvod 😀

Hector je čím dál tím mazlivější a já ho musím xkrát denně okřikovat, aby mi nelezl na gauč, kde by mi za normálních okolností nevadil, jenže oba psi chodí do baráku každou chvíli zabahnění. Včera jsem po dlouhé době měla příležitost vyprat a vysušičkovat přehoz (to by bez sušičky v životě neuschlo) a sotva pár hodin na to na něj to psí hovado skočilo zabahněnýma tlapama. Asi mu bylo líto, že jinak řveme furt jenom na Triggera, který se v minulém týdnu několikrát rozhodl vyběhnout na silnici otevřenou bránou, když někdo zrovna přijížděl/odjížděl, a my o tom několikrát ani nevěděli. Dostala jsem ho od šéfové na hlídání, ta totiž věděla jen o jednom útěku v pondělí, a od té doby jsem v tom neustále žalostně selhávala, protože to prostě nejde, nutit ho, aby byl celý den v baráku, a když vyběhne, tak ho neuhlídáte. Babo raď.

P.S.: Dneska ráno to udělal znova.

Budu muset řešit něco s bankou, zjevně přes telefon, a mám z toho střevní potíže. Nesnáším telefonování. Zvlášť v Anglii. Vemte mi radši krev! A ještě do toho musím zamotávat bráchu, aby mi doma něco oskenoval a našel, což už vidím, jak mu půjde. V hledání čehokoli (byť podle instrukcí) je, řekla bych, po tátovi. A kdoví, jestli vůbec kdy bude mít čas, aby se doma pro ty věci stavil.

Asi jsem nepsala, že jsme byli na ohňostroji a pouti a na několika návštěvách. Nojo, nemám holt na psaní čas, protože toho děláme tolik. Ne že bych si stěžovala, dělat věci je super a rozhodně se nedá říct, že bychom tenhle rok nežili. Ale trochu si přece jenom stěžuju, protože mě to zanedbávání blogu štve. Až jednou budu potřebovat vědět, kde všude jsme letos byli a co jsme kdy dělali, tak budu vědět prd, protože z blogu se to nedozvím 😀

Sára začíná předčasně plánovat zdobení. Mají tenhle víkend nějakou návštěvu, kvůli které chce bůhvíproč mít už vyndané stromky (ano, bude víc než jeden) a vůbec všechno, a protože vůbec nestíhá, bude se to všechno řešit hrozně hekticky na poslední chvíli a my budeme mít co dělat, abychom to zvládli, protože kromě obvyklých pátečních činností budeme dneska ještě dávat megastromy do baráku a věšet na ně světla. A večer babysitting. A já musím ještě večer uvařit Shepherd’s Pie.

Už aby to bylo nazdobené a já mohla nasávat atmosféru. Třeba mě přitom chytí nějaká inspirace na ty dárky.

O tom jsem vlastně chtěla mluvit! Dárky!

Abyste věděli, já jsem díky tomu minimalistickému přístupu v posledních letech poměrně často v koncích a naprosto znechucená představou, že musím něco shánět, což je paradoxní, protože dřív mě to bavilo, těšila jsem se na to a šlo mi to. Jenže pak začnete přemýšlet… a už to není, co to bývalo.

A taky se nerada opakuju, byť vím, že co bylo zkonzumováno a chutnalo, se může směle darovat znovu. Člověk chce taky trochu překvapit a ne jen každý rok kopírovat sám sebe.

No tak jsem se chtěla podělit o radu, o nápad, na který mě přivedl jeden článek někdy vloni nebo předloni. Nemůžu ho za prase najít, ale to je jedno, on stejně nebyl vyloženě o té radě, spíš mě k tomu inspiroval. Pointa je v tom:

Když nevíte, co komu dát, napište si seznam těch lidí. 

Ne, asi. 

Jenže ne jen obyčejný jmenný seznam. Napište si o každém člověku všechno, co vás o něm napadne. Jak byste ho představili svým jiným kamarádům. Jak byste o něm někomu řekli. To je jedno, že si myslíte, že ty lidi znáte a že víte, co se pro ně hodí. Někdy se člověk tak zamotá do vlastních myšlenek, že z toho nakonec vyleze z hlavou prázdnou a ví prd.

Napište si to. Máma, která miluje dobré jídlo, víno a divadelní hry. Posledně říkala, že by ráda šla na XY. Už dlouho nečetla dobrou knihu a je často unavená. Ráda háčkuje a kreslí. 

Když si to člověk začne takhle psát, začnou se mu hrnout nápady, co by tomu člověku mohl dát. Jídlo, víno, vouchery na ochutnávky a večeře, lístky do divadla nebo knihy s přepisy her, nebo stažený seriál, kterého se v televizi nedočká, nebo vzory na háčkování, příze, malovací potřeby nebo rámečky, vitamíny nebo něco spojeného s relaxací, voucher na masáž nebo pěna do koupele, pořádná lampa, aby na to kreslení v tom vašem šerobytě viděla…

A nepište to jen v bodech. Já vždycky začnu tím „Člověk, který…„, a pak se to začne psát samo a líp se to odvíjí jedno od druhého, než bodový seznam. Kamarádka, která je blázen do psů, kaligrafie a čokolády. Nedávno se dala na běhání. Ráda čte, hlavně romantiku a sci-fi. Jako malá jezdívala na hory a občas říká, že se jí po tom stýská a že vzdychá nad obrázky horských panoramat ve sněhu. Vlastně ale nemá pořádnou šálu, tuhle se venku klepala s šátkem na krku a vypadalo to, že by užila něco teplejšího…

Přítel, kterého baví hlavně počítačové hry a seriály. Sleduje různé youtubery a slintá nad technologickými vychytávkami jako je třeba selfie dron. Rád by jel na nějakou aktivní dovolenou nebo nějaký bláznivý neplánovaný výlet. Sbírá občas známky, ale nemá to moc kam dávat, co doplnil poslední album, nenašel si čas koupit si další, a tak se mu to kupí na stole v krabici… 

My ty lidi známe a víme toho o nich spoustu. Jen si na to někdy nemůžeme v kritické chvíli vzpomenout a myšlenky se nám svezou spíš směrem „co jsme jim kupovali minule“ než „co se jim opravdu bude líbit“. A mně prostě pomáhá si to takhle napsat, nechat myšlenky plynout a koukat, co všechno mi z toho textu nakonec samo přirozeně vyplyne.

A co vy? Máte taky nějaké šikovné tipy na vymýšlení dárků?