Scotland Trip – Glasgow, den čtvrtý

Mně to bylo jasné, že když přeruším nit a vrátím se k psaní až po návratu z Anglie (ach ano, udělala jsem si dvoutýdenní výlet, což samozřejmě víte, pokud mě sledujete na Instagramu), tak budu mít z mozku Londýna kostku. Ale snad to nějak dám dohromady a nebudu se moc opakovat.

Tak tedy čtvrtý den našeho skotského dobrodružství byl pátek a nás čekalo opouštění našeho prvního ubytování a přejezd do Glasgow. Jely jsme Megabusem a netrvalo to dlouho, asi hodinku dvacet. To takhle po ránu člověk tak akorát prodříme.

Po dojezdu do Glasgow jsme se tak nějak instinktivně nasměřovaly rovnou do nejbližšího Starbucksu, který byl prakticky za rohem. To víte, bylo ráno, znáte to, kafe je potřeba. Cestou tam mě nicméně probudila docela jiná věc, a to sice tohle.

Whoviani vědí, že to se jen tak nevidí 🙂 Červená, a ještě k tomu, než jsem vypila kafe a vytasila foťák, přivalil si to do ní týpek, co začal vytahovat panely s reklamou a otevírat krámek s konopným zbožím, z čehož jsem v tu chvíli samozřejmě měla poněkud výtlem. Později jsem zjistila, že je to celkem běžná věc, alespoň ve Skotsku. Tedy možná ne vyloženě to konopí, ale podobně využitých Tardis, červených nebo modrých, jsme potkaly hned několik – je to způsob, jakým se vláda rozhodla vyřešit „problém“ s jejich existencí. Než aby je odstraňovala, spoustu jich pronajala soukromníkům, kteří je tak využívají jako krámky nebo malá skladišťátka. O důvod víc, proč žít ve Skotsku – abych mohla mít vlastní Tardis, eh?

Po kafi jsme se vydaly na tah zahnutou Buchanan street, která odhalila mimo jiné asi největší Paperchase, ve kterém jsem zatím byla – měl dvě patra. Mám pocit, že první podnět k návštěvě dala Maude, ale jako správného stationery geeka mě to tam beztak táhlo taky – pan M. chodí v Anglii osahávat iphony do Apple Storu a já ujíždím na papírech, notesech, přáníčkách a propiskách, no, každý máme něco 😀 Už jen ta vůně! #Hermiona #popojedem

Na nákup notesů a podobně jsem si tedy dávno uvalila embargo, ale dojde-li na nějakou zvláštní příležitost, kdy můžu například posílat pohledy, o to víc si to vybírání užívám. Krom toho máma měla krátce před mým odjezdem narozeniny a já jí slíbila dovézt dárky ze Skotska, aby to bylo něco neotřelého, takže kam jinam jít koukat po přáníčkách 8) A tak jsem se napakovala pohledem, přáníčkem a samolepkami a šla odlehčovat peněžence, nicméně zase tolik jsem jí neodlehčila, protože jsem zjistila, že můj narozeninový kupon, co mi přišel na Paperchase kartu (ježiši jasně, že mám Paperchase kartu, co jste si mysleli? O.o) se mi na to vztahuje (původně jsem myslela, že to je jen na nákupy většího objemu), což bylo samozřejmě velice příjemné překvapení. Miluju Paperchase <3

Poté jsme se přesunuly na George Square, obdivovaly a fotily okolní budovy a postupně se přes pár zajímavých obchůdků dostaly k Debenhamsu, kam nás původně přitáhl hlavně asi záchod, nicméně nakonec jsme tam zakotvily na oběd a byl to poměrně šťastný výběr s pěkným výhledem.

Místňáci vědí, jak dělat graffiti… <3 Víc jich mám na Instagramu.

Toho dne jsem si konečně poprvé dala notoricky známé Mac’n’cheese, o nichž jsem vždycky tak nějak jen snila a lákalo mě to, a musím říct, že i když to bylo ze začátku děsně dobré, bylo toho na mě nějak až moc, sýrem tedy rozhodně nešetřili a ještě vám k tomu nandají tunu hranolek a zeleniny, takže i když jsem to vlastně ani nedojedla, po zbytek dne jsem toužila po pangaminu a měla za to, že tu cihlu v břiše snad nikdy nevytrávím. No, naštěstí vytrávila. A i kdyby ne, still worth it, dobré to bylo.

Po obědě jsme se vydaly na cestu k Glasgow Necropolis, neb máme rády hřbitovy a je odtamtud pěkná vyhlídka, a taky je tam samozřejmě krásná katedrála a to my si nikdy nenecháme ujít. Cestou jsme chytly spršku, což nebylo úplně ideální, ale naštěstí to taky nebylo nijak zásadní a než jsme došly k Necropolis, hodně se to vybralo, takže jsme měly skoro perfektní počasí na fotky (západ Slunce by samozřejmě měl větší grády, ale já byla náhodou do té doby s počasím dost spokojená, dokonce jsem to i řekla nahlas a to jsem neměla 😀 Ale k tomu se dostanu).

Po Necropolis a katedrále už se konečně nachýlil čas k tomu, abychom se přesunuly na naše druhé ubytování. Tam nám cesta dlouho netrvala, jen jsme se potýkaly s nesrovnalostmi při koupi lístků na nadzemku, ale nic převratného. Vlastně mě překvapilo, že potíže s domluvou nastaly až tady, čekala jsem je upřímně mnohem dřív.

Ubytování se mi osobně líbilo víc než to první, bylo tam tepleji, pokojík mi přišel světlejší a větší, měly jsme v něm stůl a klekačku, bylo si kam pověsit oblečení a hostitelka byla možná menší geek, ale zato byla vřelá, usměvavá a přišla mi jako takové sluníčko, snáz se s ní povídalo, byla taková „lidštější“. Tak jí člověk snadno odpustil i tu fůru schodů a nějaký čurbes v kuchyni 😛

Po ubytování se mi nejprve zpátky ven dvakrát nechtělo, nohy bolely, ale přece jenom bylo ještě relativně brzo a náš čas v Glasgow byl omezen, takže jsem musela uznat, že nejít ven by byla hloupost. Vydaly jsme si tedy na procházku k řece Clyde, kde Maude měla za cíl hlavně vidět svou oblíbenou budovu – Riverside Museum of Transport and Technology – a já byla obecně natěšená na procházku podél vody, protože kromě bloumání po ulicích a obchodech a pohledu shora, pohled od řeky je podle mě třetí z nejlepších způsobů, jak vidět a zažít kterékoli město.

Cestou nás opět chytila sprcha a foukalo, nohy mě bolely čím dál tím víc, nicméně Maude to se mnou nevzdala, a tak jsme se nakonec prošly přes Výstavní a obchodní centrum a SSE Hydro až k mostu Clyde Arch, na který je vskutku zajímavý pohled, jak ostatně na spoustu budov a věcí v té lokalitě, třeba na místního „Sydney chrobáka“ SEC Armadillo nebo velký jeřáb Finnieston Crane. Počasí se mezitím opět neuvěřitelně vybralo, na fotky bylo prakticky dokonalé, což jsem si opět neprozřetelně pochvalovala.

Cestou zpátky jsme se zastavily v supermarketu pro večeři na dva večery, neb jsme věděly, že následujícího dne nebudeme s to někde nakupovat, a taky zásoby na výrobu baget. Čekal nás totiž další fantastický výlet s třešničkou na dortu, kterou si správný pottermaniak prostě nemůže nechat ujít a kvůli které jsme se během plánování zřekly jiných zajímavých možností. V tomto případě vlastně ani tak nejde o to, kam se chceme všichni dostat, jako spíš o to, jak se tam jede… už víte?

Tak zas příště 😉

P.S.: Opět upozorňuju, že přestože se sem snažím nacpat co nejvíc fotek, není to zdaleka všechno, poslední dobou se mi urvala ruka. Mnohem víc jich najdete na Instagramu, včetně různých historek a tipů.