Nakonec se ještě naskytla příležitost k článku. Téměř na poslední chvíli se nám podařilo splnit si důležitý bod z to-do listu a vyjet s Jeffem na jeho člunu na moře. Na dobré počasí a vzájemnou shodu plánů všech účastníků se čekalo několik týdnů, takže mě mrzela představa, že si to asi budu muset odpustit kvůli bolení v krku, které bylo den předem dost silné a nechtěla jsem tu nemoc ještě podporovat. Nakonec se mi ho ale nějakým zázrakem podařilo na ten jeden den zbavit, a to i přesto, že jsme předchozího večera byli na dvou akcích a na té druhé jsem se při vokálním davovém hlasování pro nejlepší kostým tak ukřikla „hlasováním“ pro kamarádku, že jsem z toho dostala příšerný kašlavý záchvat a museli jsme odejít – tedy ono beztak bylo už pozdě, ale tohle byla taková tečka, po které už jsem tam fakt nechtěla být.

Už jenom pár dní do odjezdu!!! 🙂

Máma prý:“Tak to je vážně už za chvilku.“ To bych se nenadála, že tohle uslyším. Jojo, tři měsíce jsou zkrátka tak akorát pro obě strany.

Už jsem zase nemocná. Meh. Ok, počasí je tu teď víc než aprílové, na druhou stranu takhle často jsem nikdy nemocná nebyla a mám toho vážně pokrk. Jsem vyčerpaná, nemůžu dýchat, nemůžu spát. Pálí mě v krku a žádné množství zázvoru nebo paralenu to není schopné zastavit. Už nikdy neodjedu bez spreje do nosu a jitrocelového sirupu!

Hop! Skok! Zas pryč je rok.
Svatý Jakub se směje
Děvčatům žahá kotníky
a chlapcům ruce hřeje

Hvízd! Smích! Šepot v oseních.
Filipe, žehnej nám pracantům
S cukrářkou skáču přes oheň
A zítra jí postavím dům

Tlesk! Plesk! Ruky nad hlavami
Tančíme, hudba zrychluje se
Pálíme zimu, vítáme jaro
Ve Valpuržině lese

Pro Klub Snílků.

Aljaška není tak úplně běžná destinace pro našince, takže se dalo čekat, že se mě budete ptát, jaké to tu je a jestli to za to stojí, a světe div se, vy se fakt ptáte 🙂

No, záleží na tom, za jakými zážitky se ženete. Jestli vaše vysněná destinace zahrnuje zlatavý písek, teplý větřík ve vlasech a koupání v moři, tak Aljaška asi nebude to pravé ořechové. Pokud vám ale nevadí chladnější podnebí a proměnlivé počasí, láká vás drsná krajina a jste outdoorově založení, určitě vám bude mít co nabídnout.

Není vám jasné, o co jde? Čtěte předchozí článek The Stampede Trail: Jít či nejít?

Před pár týdny jsem dočetla Into The Wild a myslela si, že se rovnou vrhnu i na doplňkové čtení, knihu od Chrisovy sestry Carine, která dovysvětluje hodně o jejich dětství a zázemí, v němž vyrůstali. Jenže se k tomu nemůžu dostat a obtížnost zařizování téhle srandy mě celkově dost znechucuje, tak to vidím spíš na čtení až doma, až bude po všem. Nebo po ničem. Zatím pořád nevíme.

Až vám zase někdy budu tvrdit, že neplánuju, neposlouchejte mě. Alespoň ne letos 🙂

To se mi to totiž nějak nasbíralo, a jak jsem si nejprve myslela, že nebudu mít celé léto pomalu do čeho píchnout, začínám si říkat, že se nezastavím.

Schválně, jestli se mi do toho nakonec podaří zakomponovat i dostatek odpočívání, což byl vlastně první a hlavní plán…

Vítejte u druhého vydání! Když jsem před dvěma lety (!) napsala svou první recenzi na výrobky od Lushe, doufala jsem, že bude mít pokračování. Lush mi učaroval, takže jsem měla v plánu postupně prozkoumat co nejvíc jeho produktů, abych ho skutečně mohla považovat za součást svého „repertoáru“ a ne pouze za zbožné přání. Že to trvalo tak dlouho, bylo mimojiné způsobeno tím, že mi ty šampuky vždycky vydrží zatraceně dlouho a já toho chtěla mít nasbíráno víc, než budu znovu vydávat. Nakonec se ale podařilo!

Jsem jsem si coby trubka většinu věcí jednoduše zapomněla vyfotit před použitím (to je tak, když se do toho moc hrnete), za což bych si nafackovala, ale co se dá dělat. Příště se polepším.

Se změnou prostředí často snadno přichází změna přístupu. Někdy stačí zpřeházet nábytek – nebo když ho zpřeházejí někde, kam často chodíte. Nevím, jak vás, ale mně vždycky hrozně nakopne, když někdo udělá něco pro to, aby se vymanil z vlastní rutiny. Obvykle se potkávám spíš s lidmi z opačného konce, co si pořád na něco stěžují, a přitom největší změna, kterou za posledních patnáct let udělali, byla ta, že změnili značku toaletního papíru nebo si koupili nové auto – ovšem to jen proto, že to staré kikslo. Takže vidět lidi, co s tím bojují, je příjemná změna.

Když je řeč o změnách – o víkendu se zničehonic udělalo hezky, a navíc i docela teplo. Vyjeli jsme si do neznámých končin a potkali tam psouna.

Pozvolna mi ustal kašel. Mám pocit, jako by to bylo po sto letech, a najednou je kolem mě hrozné ticho. A spím jako špalek. Tedy většinou se uprostřed noci stejně aspoň jednou vzbudím, ale pak zase docela rychle usnu a to je nádhera.

Utíká to skoro rychleji, než jsem čekala, a stejně mám někdy pocit, že to pořád není dost rychlé. Klasika. Už nám zbývá jen měsíc a kousek a já se nemůžu dočkat, takže se potvrzuje, že tři měsíce v takové odlehlé lokaci jsou jsou ideální doba. Měsíc se zaběháváte a poznáváte okolí, pak je to chvilku rutina a pak už jste za půlkou a můžete odečítat dny. Což je někdy nezbytné pro zachování duševního zdraví a klidu.

Když jsem před několika lety začala hltat všechny možné blogery minimalisty a jejich seznamy majetku, čítající třeba i pod 100 věcí, neuměla jsem si moc představit, že bych se k takovému číslu mohla taky dopracovat. Ani jsem si nebyla moc jistá, jestli bych vůbec chtěla.

Přece jenom já až takový minimalista v praxi nejsem. Sice mám ráda čistotu a pořádek, debordelizace je tak trochu má oblíbená zábava a meditace a mít příliš mnoho krámů mě vyčerpává, ale zároveň mám svoje věci většinou ráda a ne všeho se chci zbavit. Ne nutně.

Třeba takové knihy – jen to fikne, knihami se to nasčítá, i když jich nemám až tolik, a přitom dobře vím, že mnohé z nich si budu chtít číst znovu a znovu, a to v papírové podobě a bez ochoty chodit kvůli tomu do knihovny. Chci je mít po ruce a chci mít svou vlastní knihovničku. #potterhead, hehe

Nebo oblečení. Jistě, redukuji ho už několik let, ale v zásadě mám ráda rozmanitost a poměrně velkou možnost výběru, takže se nehodlám přehnaně omezovat.

Nicméně vždycky jsem si ty seznamy ráda četla a tak trochu snila o tom, že bych si takový taky mohla napsat. Takže si teď mnu ručičky z toho, že se mi naskytla příležitost.