Milý vesmíre, drazí genies

Já moc na dárky nejsem, ale začínám se asi dostávat do momentu, kdy mě život lehce nudí tím, jak si nikdy nedopřeju nio pořádnýho. Ne že bych vysloveně začínala toužit po adrenalinových zážitcích, ale dovedu si představit pár věcí a zážitků, nichž bych měla opravdovou radost.

1. Smějte se mi, ale Ramona Flowers má kurňa styl. Co jsem se před pár týdny konečně podívala na Scotta Pilgrima, nemůžu dostat z hlavy uvědomění, jak se mi stýská po bláznivých barvách na vlasy, jak jsem vždycky chtěla tmavé podbarvení nebo prostě nějakou vícebarevnost a jak je růžová sexy. Už od dob Witche, kde růžová byla barvou energie hlavní hrdinky, a později Harryho Pottera jsem si představovala sebe samu jako čarodějku v harrypotterovském světě s růžovými vlasy, a to už je pěkných pár let, netřeba dodávat, že coby neustálého přebarvovače vlasů mě tehdy představa metamorfmagie naprosto nadchla. Těch peněz, co bych ušetřila, a toho času.

Na Bradavice jsem už asi stará, ale kdyby mě někdo vzal do kadeřnictví a nechal mi konečně jednou udělat černorůžovou hlavu, byl by to dokonalý dárek. Buď bych se do toho vzhledu zamilovala a zase se začala pořádně oblékat (ať žijou tepláky, ale k tomu sexy rebelskému looku se až tak nehodí :D), nebo bych zjistila, že mi to zoufale nesluší, a měla aspoň klid v duši, že jsem to zkusila. Ale když už jsem zvládla i zelenou a oranžovou, tak většího blázna už ze sebe snad neudělám.

collage.jpg

2. Vážně mě baví Steampunk a steampunková móda. Mám jinej životní styl než abych se měla sama kam strojit, ale fakt mě baví koukat se na fotky v tom stylu, ať už interiéry nebo ta móda. (Nejvíc baštím Kato ze Steampunkcouture.com nebo báječnou Rin)

Samozřejmě do jejich barbie proporcí mám daleko, přesto bych ale chtěla mít vlastní set fotografií ve steampunkovém stylu. Kdyby mi k tomu někdo třeba zapůjčil oblečení nebo by mi ho pomohl nakoupit (do toho ty prachy klidně i vrazim, když mi to bude slušet) a sehnal by mi dobrého fotografa, co by ze mě ještě aspoň na chvilku udělal fapózní kočku, než mi bude těch asi sto třicet, damnit, to by byl dárek jako hovado.

3. Už jsem to párkrát zmiňovala, miluju Alici Zhang. Vybrat si od ní jenom jeden obraz by mi dalo zabrat, ale ráda bych na tom zapracovala, kdyby mi ho někdo chtěl koupit třeba k narozeninám 😀 Už u mě totiž nějak pominula doba plakátů a vystřihovánek, radši míň kusů, ale pořádnejch, co maj příběh a k nimž si můžu udělat vztah. Ikeu sice zbožňuju, ale co je kouzelnýho na tom, mít doma stejnej obraz jako tisíce dalších lidí, žejo. Alici si každej fakt nekoupí.

4. Záliba ve fénixech mě asi taky jen tak neopustí, takže bych se nezlobila za parádní tričko s touhle tématikou.

Teď mě něco napadlo – obraz s fénixí tématikou od Alice. No to by bylo kombo!

A to bude asi tak všechno. Mám vlastně spoustu přání, takových malých, co si buď umím zařídit sama, nebo nespěchají, a nebo si nakonec uvědomím, že by z té věci nakonec byl stejně spíš jen nepoužívaný krám. Ale obraz překážet nemůže a vlasy taky ne a já mám chuť zase jednou udělat krok směrem, který vede blíž ke mně a k tomu, kým se doopravdy cítím být.

Když to takhle vidím sepsané, mám před sebou zase jednou pořádný to do list, protože proč čekat na vesmír, když jsou to vlastně povětšinou docela zařiditelné věci? Čímpak asi začneme…