Domů
M.
Za hranicemi všedních dní
    2019-?: Myšlenky z Anglie
    2019: Cornwall Roadtrip v 9ti Dnech
    2019: Italy Roadtrip
    2018: Scotland Trip
    2017: Au-pair potřetí
    2016: Bali
    2016: Aljaška
    2015: Isles of Scilly
    2013-14: Au-pair v Anglii
    Myšlenky nejen cestovní
Jiné psaní
    Poesie
    Drabbloviny, próza...
Tipy & recenze
Životní filozofie
    Minimalismus
    Projekt Eliminate
EN
Phoenix Rise -
  • Domů
  • M.
  • Za hranicemi všedních dní
    • 2019-?: Myšlenky z Anglie
    • 2019: Cornwall Roadtrip v 9ti Dnech
    • 2019: Italy Roadtrip
    • 2018: Scotland Trip
    • 2017: Au-pair potřetí
    • 2016: Bali
    • 2016: Aljaška
    • 2015: Isles of Scilly
    • 2013-14: Au-pair v Anglii
    • Myšlenky nejen cestovní
  • Jiné psaní
    • Poesie
    • Drabbloviny, próza…
  • Tipy & recenze
  • Životní filozofie
    • Minimalismus
    • Projekt Eliminate
  • EN
Browsing Category
2019-?: Myšlenky z Anglie•Za hranicemi všedních dní

Jak bylo v srpnu

29/08/2020 by Em Phoenix 10 komentářů

Asi bych si ten srpen dokázala představit i jinak – samozřejmě mi chybí ježdění na vodu a vůbec mi tuhle došlo, že jsme docela prošvihli takové to trávení času s kamarádama někde venku, při nějakých aktivitách a výletech, a že když už se vůbec smělo stýkat, řešili jsme to návštěvami mezi sebou, kde se vesměs sedělo, jedlo a tlachalo, což bychom si normálně měli nechávat spíš na tu zimu, kdy se nikam moc nemůže. Jenže se holt nikam nemohlo ani v tom létě, s tím prostě nikdo nic neudělá. Dohromady to ale vůbec nebyl špatnej měsíc.

Continue reading
Jiné psaní

Poděkování

18/08/2020 by Em Phoenix 4 komentáře

Je klidný teplý večer, sedím u otevřených balkonových dveří, z nichž se pro jednou neline kdákání kachen, nýbrž křik racků, a dokonce na ty racky i vidím – odpočívají na molu/valu, z nějž se odlilo moře a vracet se bude až za pár hodin. Tu a tam cinkne zprostřed zálivu, u nějž se právě nacházím, kus kovu na laně o stěžeň některé ze zakotvených lodí.

No prostě idyla, kterou mám navíc velmi vzácně sama pro sebe, neb pan M. se vydal na vytouženou podvečerní procházku s maminkou, která je u nás teď na návštěvě, a mně došlo, že já po procházce vlastně vůbec netoužím, protože po půldni stráveném dřinou na příšerně zarostlých záhonech mám všeho fyzického víc než dost, a že by se ten čas dal využít pro mě osobně plodněji.

Než ale začnu vymýšlet nějaké deníčkové doháňky, chci poděkovat třem blogovým andělům, bez nichž by můj momentální svět (a v případě prvních dvou i svět mnoha dalších blogerů) vypadal docela jinak – a to Veruci a Martinovi za provedení zálohy a vůbec vymyšlení způsobu, jak to udělat, a Panu Jakubu Boučkovi za bleskurychlé a včasné nahrání na WP, protože já bych se k tomu snad nedostala.

Continue reading
2019-?: Myšlenky z Anglie•Myšlenky nejen cestovní•Za hranicemi všedních dní

Vděčnosti

09/08/2020 by Em Phoenix 3 komentáře

Domov. Domovů může mít člověk několik, ale tam, kde je rodina, tam je to speciální.

Do poslední minuty jsem nevěřila, že se nám podaří vážně na tu dovolenou do Čech odletět. Letošek dává zabrat většině lidí. My jsme hlavně přepracovaní a mentálně unavení, a tak jsem tu přestávku doma potřebovala prostě jako něco, k čemu se můžu upínat, světlý bod uprostřed práce a práce a uprostřed toho, být někomu neustále po ruce, být neustále flexibilní pro někoho druhého a vlastně nebýt tak úplně sám sebou. Už je to dlouho, co jsem se cítila opravdu sama sebou a je zvláštní, jak málo stačí, aby člověk zapadl zase do těch správných kolejí. Potřebovala jsem změnit prostředí, a hlavně jsem potřebovala být zase jednou v tom svém.

Ne že bych se v Anglii necítila vesměs jako ryba ve vodě. Je to taky domov. Ale být zase u našich v bytě a u babičky na chalupě je pro mě v některých směrech jako útěk do bezpečné zóny, byť se tam vždycky nad spoustou věcí pozastavím a vždycky mě tam někdo dovede i trochu nakrknout. O tom ten domov asi taky je 😛

Continue reading
2019-?: Myšlenky z Anglie•Za hranicemi všedních dní

Slow down

12/07/2020 by Em Phoenix 4 komentáře

Jako kdybyste se mě zeptali na těch posledních pár týdnů, tak mám v hlavě guláš. Nejspíš začnu plivat vzpomínky pátou přes devátou a na všechno to mezi zapomenu. Ještě že má člověk ty fotky jako vizuální deníček a může si díky nim vzpomenout, co kdy dělal. Ale zajímalo by mě, jak by mi fungovala paměť bez nich a bez diářů. Jestli by se zlepšila, nebo jestli bych to prostě už navěky všechno vykládala špatně a napřeskáčku 😛

Continue reading
2019-?: Myšlenky z Anglie•Za hranicemi všedních dní

Červen – nervy (a záda) si servem

21/06/2020 by Em Phoenix 2 komentáře

Nemůžu uvěřit, že červen už je skoro u konce. Přesně proto, jak rychle teď ten čas běží, je mi jasné, že se ani nenadějeme a bude příští rok, a jak se toho bojím, tak se na to těším. Kolik se toho ovšem ještě do té doby stane? Vždyť jen za těch pár týdnů si to člověk pomalu ani nestačí zapisovat!

Continue reading
2019-?: Myšlenky z Anglie•Za hranicemi všedních dní

Jak se líhli tři ducksketýři

19/06/2020 by Em Phoenix 2 komentáře

Inu slibovala jsem kachní porodní deníček, tak tady je něco v tom smyslu. To bylo tak:

Continue reading
2019: Italy Roadtrip•Za hranicemi všedních dní

Chill in Naples

31/05/2020 by Em Phoenix Žádné komentáře

It was Monday, 7th of October 2019, we spent the previous day cruising around Pompeii and then taking a bus and a hike to the top of the Mount Vesuvius. Since the previous days were rather eventful (apart from arriving to mostly unknown country and finding out everything on the go, meeting its insane homicidal drivers and stressing over unclear rules of speed or paying fees on highways, our rental car was broken into the first night in Naples and our accomodation providers didn’t help us at all), and since the weather forecast for Monday was storms, we decided to stay in for that one day, regroup, recharge, and just take a break.

Room with a view 😀
Continue reading
2019-?: Myšlenky z Anglie•Za hranicemi všedních dní

Kachny, kam se podíváš! A bohužel i jiná zvířata (část první)

27/05/2020 by Em Phoenix 4 komentáře

Indičtí běžci rostou jako z rybníkové vody. Na rybníku zatím nespí, protože bojujeme s kachním domečkem a vůbec systémem, který si šéfová vysnila, (a my už dávno víme, že nebude fungovat), nicméně tráví tam většinu dne, a tak je třeba je trochu hlídat, kontrolovat, přesouvat do ohrádky, když například chcete dělat taky něco jiného než obsesivně kontrolovat rybník co minutu, a nebo je úplně uklízet do stájí, a to taky neni vždycky jen tak. Je to prostě o nervy.

Ovšem starat se o čtyři běžce nestačí, žejo. Když si někdo vysní hejno kachen na rybníku a k tomu kachny zakrslé, tak se holt znovu nastartuje inkubátor, prsty běhají po displeji a googlí ostošest, načež mozek se to všechno snaží vstřebat. A protože jsem to já a zvířata nikdy polovičatě neřeším, za chvilku mi z toho ten mozek hučí a čím víc vím, tím míň se mi do toho chce. Ale už to nejde zastavit.

Continue reading
2019-?: Myšlenky z Anglie•Za hranicemi všedních dní

Okénko do hlavy

16/05/2020 by Em Phoenix 2 komentáře

Je květen. Touhle dobou jsme si život představovali o dost záživnější:

  • Rodina měla mít psa.
  • Měli jsme mít po návštěvě Mauděte.
  • Měli jsme mít po návštěvě rodiny pana M.
  • Měli jsme mít po výletu do Skotska.
  • Rodina měla mít už alespoň jednu dovolenou, což znamená alespoň mentální dovolenou pro nás.

Měli jsme výletovat, plánovat, těšit se na léto a dovolenou v Čechách, setkávat se s kamarády, otevírat sezónu grilování a pečení buřtů na ohni, pořádat snad i koupačky, protože kus jara se proměnil v brzké léto a to by byla bývala škoda nevyužít – ostatně kdyby nikomu nevyšel bazén, vloni jsem objevila úžasnou rybníkovou pláž na Frensham pond – jasně, bylo by tam hafo lidu, ale my bychom tam všichni dorazili brzo, našli si fajn místečko, a pak by nám lidi byli fuk. Strávili bychom tam den někde v polostínu s dekami a spoustou jídla, snad bychom si pinkali s míčem, kdyby ho někdo donesl, nebo hráli petanque. A snad bychom jenom vykládali a popíjeli vychlazené limonády a piva a bylo by nám fajn i tak.

Continue reading
2019-?: Myšlenky z Anglie•Za hranicemi všedních dní

Kachny 2.0 aneb Jak jsme líhli, jak jsme slavili Velikonoce, a jak se vůbec daří stále v lockdownu

03/05/2020 by Em Phoenix 4 komentáře

Možná si pamatujete, že jsme vloni měli kačenky. Možná si taky pamatujete, že jsme o ně celkem brzo přišli. A možná víte, že od té doby se tu a tam mluvilo o tom, že to zkusíme znova, a když se začalo blížit jaro, začala šéfová navrhovat, že bychom si je tentokrát mohli sami vylíhnout z inkubátoru. A ona když si vezme něco do hlavy, tak nemá většinou daleko od nápadu k akci, takže začátkem britského lockdownu přišel poštou jak inkubátor, tak dva balíky vajec, a jako co, že o tom nic nevíme, na to přijdeme za pochodu, žejo.

Continue reading
Page 2 of 43«1234»102030...Last »

Hledátko

Ahoj! Jsem Em.

Czexpat žijící v Anglii. 32letý snílek. Kočkomil, potterhead, whovian, kávoholik a minimalista, snažící se o low-waste životní styl. Bloger od roku 2005. Fénix.

em@phoenixrise.cz

emphoenixrise

Back to geo-cat-ching 😎 ✔️✔️🐾 Back to geo-cat-ching 😎 ✔️✔️🐾
Pretty Sunday, and with restrictions being slightl Pretty Sunday, and with restrictions being slightly lifted we can explore a bit further again... I bloody love England’s aesthetics 🤍☺️
Oh yasss 😜#pizzatime @mrmysteria 👨🏻‍🍳🧡
I guess one of the toughest things about being an I guess one of the toughest things about being an adult for me is having to learn how to live without closures. I mean, I got a partial one today when I found a bunch of clearly Mandarin feathers in the field, so I know at least one of them had a pretty swift end and is now at peace. 
I don’t know which one, it seems to point a bit more to Hope and maybe that’s good. Since he was the one more likely to make it away from here, this way I won’t have to keep thinking that he might be somewhere around, on another pond nearby, and it might help me stop looking for him everywhere I go. Eventually, at least... 
This way I am closer to knowing that they are both on a really nice sparkly pond of birdie heaven where noone gets bullied and I see them chilling there in the sun for eternity... and it’s just full of dried mealworms there. 
#riphope🤍 #riphappy🤍
Happy Easter, guys 🤍 Seeing a glimpse of light Happy Easter, guys 🤍 Seeing a glimpse of light at the end of the tunnel atm, as Grace’s calling at night lured in yet another Mandarin drake! Calling him Harry btw. 
At first he attempted to lure her away but then probably decided to hang around here a bit so while I am still heartbroken for my baby Hope and poor Happy, I am so glad that Gracie immediately has a new buddy and is not lonely. They even seem to like each other much better than she liked Happy, bless his birdie soul. 
I’m definitely in a mood for decorating and making nice things but instead of dealing with eggs opted in for finally opening this kit I bought at Lidl last month. It was such a bargain that I couldn’t leave it and I knew it would come handy for one of these creative days. And voila here we go. 
May we all find some peace and a glimmer of shine amongst even the darkest days 🤍 And may the beautiful boys be at peace now.
“Oh simple thing, where have you gone...” 🎶 “Oh simple thing, where have you gone...” 🎶 Just picnicking with friends or walking through woods together with someone outside of our household seems the most precious commodity nowadays, just like these simple good moments, moments of content and honest joy. #coffee #creamtea #costcoscones
Actually a really nice day today in spite of the c Actually a really nice day today in spite of the crappy things happening with ducks... ☀️ We need more nice. Nice feels good. What a gorgeous weather.
Even more duck nightmares. Came home after a first Even more duck nightmares. Came home after a first nice day with friends in ages only to find that Happy, our second Mandarin drake, is not on the pond. Went to search for him for about an hour before it got dark, while my man went through security camera footage of the whole day. Saw some shenanigans happening around but nothing to prove what exactly happened or when. I can’t even distinguish between emotions anymore, or separate how I feel about everything that has happened this last week (but not just this one). I feel immense grief and anger and helplessness. Broken heart in thousand places. So sorry for the poor animals. Disgust and nausea over the people who did nothing to prevent this while claiming that they love ducks. Grace, his Mandarin mate, is calling for him, now, she barely ever makes a sound normally. My heart is dying. I don’t have any proper bond with her but I am so crying for her and her unfortunate fate and so wish he would hear her and come back. But I have little faith in such miracles, I can only pray now that she won’t follow but there is literally nothing that I could do to prevent it when they’re not mine. Another local BS that unnecessarily messes me up and that I did not sign up for. Makes me seriously rethink near future, but if only it was so easy to just leave here. But life will be different after this week, there is only so much I can mentally put up with before cleaning my hands off someone and never treating them the same way because they don’t deserve it. You can’t buy respect. This week I’m internally dying, let’s see what happens next. This is all so wrong...
Víc k pokoukání... Follow on Instagram

Štítky

au-pair blog cornwall domestic couple halloween Italie podzim Recenze skotsko sny Stampede steampunk Stonehenge tipy vánoce Výzva: Vylepši svůj blog za 30 dní wtf zero-waste

Stvořila som (stáhni zdarma):

® 2011 All rights reserved.