Aljaška není tak úplně běžná destinace pro našince, takže se dalo čekat, že se mě budete ptát, jaké to tu je a jestli to za to stojí, a světe div se, vy se fakt ptáte 🙂

No, záleží na tom, za jakými zážitky se ženete. Jestli vaše vysněná destinace zahrnuje zlatavý písek, teplý větřík ve vlasech a koupání v moři, tak Aljaška asi nebude to pravé ořechové. Pokud vám ale nevadí chladnější podnebí a proměnlivé počasí, láká vás drsná krajina a jste outdoorově založení, určitě vám bude mít co nabídnout.

Není vám jasné, o co jde? Čtěte předchozí článek The Stampede Trail: Jít či nejít?

Před pár týdny jsem dočetla Into The Wild a myslela si, že se rovnou vrhnu i na doplňkové čtení, knihu od Chrisovy sestry Carine, která dovysvětluje hodně o jejich dětství a zázemí, v němž vyrůstali. Jenže se k tomu nemůžu dostat a obtížnost zařizování téhle srandy mě celkově dost znechucuje, tak to vidím spíš na čtení až doma, až bude po všem. Nebo po ničem. Zatím pořád nevíme.

Až vám zase někdy budu tvrdit, že neplánuju, neposlouchejte mě. Alespoň ne letos 🙂

To se mi to totiž nějak nasbíralo, a jak jsem si nejprve myslela, že nebudu mít celé léto pomalu do čeho píchnout, začínám si říkat, že se nezastavím.

Schválně, jestli se mi do toho nakonec podaří zakomponovat i dostatek odpočívání, což byl vlastně první a hlavní plán…

Vítejte u druhého vydání! Když jsem před dvěma lety (!) napsala svou první recenzi na výrobky od Lushe, doufala jsem, že bude mít pokračování. Lush mi učaroval, takže jsem měla v plánu postupně prozkoumat co nejvíc jeho produktů, abych ho skutečně mohla považovat za součást svého „repertoáru“ a ne pouze za zbožné přání. Že to trvalo tak dlouho, bylo mimojiné způsobeno tím, že mi ty šampuky vždycky vydrží zatraceně dlouho a já toho chtěla mít nasbíráno víc, než budu znovu vydávat. Nakonec se ale podařilo!

Jsem jsem si coby trubka většinu věcí jednoduše zapomněla vyfotit před použitím (to je tak, když se do toho moc hrnete), za což bych si nafackovala, ale co se dá dělat. Příště se polepším.

Se změnou prostředí často snadno přichází změna přístupu. Někdy stačí zpřeházet nábytek – nebo když ho zpřeházejí někde, kam často chodíte. Nevím, jak vás, ale mně vždycky hrozně nakopne, když někdo udělá něco pro to, aby se vymanil z vlastní rutiny. Obvykle se potkávám spíš s lidmi z opačného konce, co si pořád na něco stěžují, a přitom největší změna, kterou za posledních patnáct let udělali, byla ta, že změnili značku toaletního papíru nebo si koupili nové auto – ovšem to jen proto, že to staré kikslo. Takže vidět lidi, co s tím bojují, je příjemná změna.

Když je řeč o změnách – o víkendu se zničehonic udělalo hezky, a navíc i docela teplo. Vyjeli jsme si do neznámých končin a potkali tam psouna.

Pozvolna mi ustal kašel. Mám pocit, jako by to bylo po sto letech, a najednou je kolem mě hrozné ticho. A spím jako špalek. Tedy většinou se uprostřed noci stejně aspoň jednou vzbudím, ale pak zase docela rychle usnu a to je nádhera.

Utíká to skoro rychleji, než jsem čekala, a stejně mám někdy pocit, že to pořád není dost rychlé. Klasika. Už nám zbývá jen měsíc a kousek a já se nemůžu dočkat, takže se potvrzuje, že tři měsíce v takové odlehlé lokaci jsou jsou ideální doba. Měsíc se zaběháváte a poznáváte okolí, pak je to chvilku rutina a pak už jste za půlkou a můžete odečítat dny. Což je někdy nezbytné pro zachování duševního zdraví a klidu.

Když jsem před několika lety začala hltat všechny možné blogery minimalisty a jejich seznamy majetku, čítající třeba i pod 100 věcí, neuměla jsem si moc představit, že bych se k takovému číslu mohla taky dopracovat. Ani jsem si nebyla moc jistá, jestli bych vůbec chtěla.

Přece jenom já až takový minimalista v praxi nejsem. Sice mám ráda čistotu a pořádek, debordelizace je tak trochu má oblíbená zábava a meditace a mít příliš mnoho krámů mě vyčerpává, ale zároveň mám svoje věci většinou ráda a ne všeho se chci zbavit. Ne nutně.

Třeba takové knihy – jen to fikne, knihami se to nasčítá, i když jich nemám až tolik, a přitom dobře vím, že mnohé z nich si budu chtít číst znovu a znovu, a to v papírové podobě a bez ochoty chodit kvůli tomu do knihovny. Chci je mít po ruce a chci mít svou vlastní knihovničku. #potterhead, hehe

Nebo oblečení. Jistě, redukuji ho už několik let, ale v zásadě mám ráda rozmanitost a poměrně velkou možnost výběru, takže se nehodlám přehnaně omezovat.

Nicméně vždycky jsem si ty seznamy ráda četla a tak trochu snila o tom, že bych si takový taky mohla napsat. Takže si teď mnu ručičky z toho, že se mi naskytla příležitost.

Pro srandu králíkům jsem si nakonec přece jen založila Ask.fm. Vždycky mě ta stránka u druhých blogerů dost iritovala – rozčilují mě obecně všechny nadužívané módní abreviace jako „Asko„, „Fejs“ a podobně – a taky mi přišlo, že vzhledem k tomu, že dávám ve svém profilu a i všude jinde všanc svou e-mailovou adresu, je to nadbytečná blbost.

Jenže vždycky mi zároveň hlodala v útrobách myšlenka o tom, jak to mívám já, a sice že psát mail blogerovi, kterého znám a sleduju, je jaksi moc osobní a vyžaduje to ode mě odvahu. I když mě k tomu vyzve a i když je to sebeskvělý a sebepříjemnější člověk, mám pocit, že to už by musel být intelektuální dotaz, abych mu psala, jinak je to bůhvíproč trapné – a čím je to lepší bloger, tím je to trapnější 😀 To je samozřejmě jen v mojí hlavě a taky si rozhodně nemyslím, že já bych byla tak dobrým blogerem (kéžby), ale přece jen se můžou najít lidi, co by se mě na něco chtěli zeptat, ale na ten mail se prostě neodváží.

Psát svoje dotazy jako OT komentáře ke článkům, s nimiž nesouvisí, asi nikdo nemá za oblíbenou možnost. Osobně nemám ráda, když mi to někdo dělá, a taky to nedělám nikomu jinému, pokud mi nabízí jinou možnost. Ale někdy i když nabídne ten mail, tak se prostě nemůžu donuti. Kéž by měl něco jako shoutboard ve sloupku nebo návštěvní knihu! Prostě něco, kam to můžu napsat veřejně a kde je to k tomu určeno.

Tahle sbírka je speciál pro blogery. Je plná článků s geniálními radami, tipy a pohledy do života úspěšných blogerů a freelancerů. Spousta z těchto lidí formovala, jakým blogerem jsem, a spoustu z jimi doporučovaných nástrojů více či méně pravidelně používám.

A protože věřím, že takové zlato si člověk nesmí nechávat jen pro sebe, budu ráda, když si počtete taky, dáte vědět, co vám nejvíc pomohlo, a budete třeba dál sdílet.

Chvilku jsem uvažovala o překladu titulků do ČJ, ale vzhledem k tomu, že články jako takové jsou stejně v angličtině, asi by to postrádalo smysl… to zvládnete, já vám věřím 😉

Zajímá vás nějaká jiná tématika?

1. Fénixův výběr oblíbených článků: 25+ super článků o zdraví, kráse, veganství atd.
2. Fénixův výběr oblíbených článků: Minimalismus, meditace, debordelizace, životní lekce  a další témata

Continue reading

Jednou za čas je sranda se trochu víc otevřít… 🙂 Budu ráda za komentáře s odkazy na vaše podobně „intimní“ články, jestli takové máte. 😉

Jedna ze zvláštností, které mě velice dobře kvalifikují na post člena a správce blogerského Klubu Snílků, je ta, že trpím na velice živé sny. Trpím na ně už mnoho let a trpím na ně každou noc, až na blahé výjimky dejme tomu jednou za dva měsíce, kdy se probudím s úsměvem na rtech a růžovými brýlemi a zároveň se mi chce brečet z představy, že takhle by měl normálně spánek vypadat, a že běžný smrtelník si vůbec nemůže uvědomovat, co je to za muka, být o tohle každou noc připraven.