So far so good, říkají Angličani.

Včera jsme dojeli a zatím nedošlo k žádné katastrofě, spíš naopak. Ráno jsme vyjeli v překvapivé pohodě. Vstali jsme včas, zabalení jsme byli včas a celkem bez stresu, v klidu jsem zvládla připravit snídani, poklidit i dovysvětlit Cyovi krmení koček (největší „radost“ měl ze cpaní pilulek a past do Squizzie a Pearl, tak jsem zvědavá, kolik šrámů bude v neděli mít – nebo jestli se na to vykašlal :D), a včas jsme taky vyjeli nejnovějším Ashleighiným přírůstkem do garáže – bláznivě přeautomatizovaným mercedesem plným čudlíků – do Hovu, kde jsme jí měli vyzvednout. To auto bylo tak „jednoduché“ na použití, že Cy nebyl schopen si nastavit sedadlo a jel celou cestu s nataženýma rukama, dokud mu to A. v Hovu nevysvětlila.

Z Hovu jsme kupodivu vyjeli během čtvrt hodinky, což taky nikdo nechápal. A. je známá svou opozdilostí, tentokrát vše šlo hladce, a jelikož i doprava byla velmi klidná, na letišti jsme byli s poměrně obřím a silně nezvyklým předstihem, z čehož jsme všichni byli velmi nervózní 😀