Ve středu šestnáctého září jsme už museli opustit pokoj v Palace Surf Lodge, Newquay, ale podařilo se nám vyjednat, že se tam ještě budeme moct vrátit, aby se pan M. osprchoval po surfování, podaří-li se mu tedy splnit tuto misi.

Pobalili jsme se tedy a bagáž odnesli do auta, a z posledních nadějí dal pan M. vědět „kamarádce“, kde a v kolik hodin budeme, mám ovšem pocit, že na to se už snad vůbec nedočkal odpovědi. Už nám to ale stejně bylo jedno, zlomili jsme nad tím hůl. Někdy prostě nepochopíte, co se lidem honí hlavou, a můžete se jen domnívat, kde nastala chyba. Věci se dějou, plány se někdy musí změnit, ale pro tak zoufale neplodnou komunikaci, absenci jakéhokoli vysvětlení a následné dělání, jako bychom nikdy na ničem domluveni nebyli, jsme pochopení neměli a zanechalo to v nás chtě nechtě hořkou pachuť.